Mozky mláďat šimpanzů a lidí záhy po narození jsou si podobné. Přesně řečeno jsou podobně nerozvinuté a nevyzrálé v centrech, která jsou důležitá pro komplexní kognitivní funkce včetně rozhodování, sebevědomí a kreativity.

Rozdíl se teprve vytváří během vývoje, u lidského mláděte přibývá v prefrontálních částech mozku podstatně více bílé hmoty mozkové, která obsahuje vysoký počet nervových vláken.

To dává šimpanzům i lidem delší období plasticity, kdy jejich vývoj ovlivňují vnější vlivy a prožitky, komplexní sociální interakce, znalosti a dovednosti, tedy životní zkušenosti. „Lidé a šimpanzi považovali za výhodnější, aby jejich neuronové sítě a funkce mozku byly citlivější k vlivům zkušeností zažívaných po narození,“ vysvětluje Tetsuro Matsuzawa z university v Kjótu.

Šimpanzí i lidská mláďata potřebují pro zdravý vývoj blízké vztahy s dospělci i s dalšími mláďaty okolo sebe, úsměvy, vzájemné pohledy a doteky. Větší prefrontální centra v lidském mozku pak umožní vývoj řeči, jazyka a složitých sociálních interakcí, které jsou pro člověka jedinečné.

Vědce také zajímá, kdy se tyto funkce vyvinuly v průběhu evoluce a chtějí pokračovat ve sledování a porovnávání vývoje mozku u člověka a jeho blízkého příbuzného v dalších vývojových stádiích.