Evoluce opět ukázala, že menší a slabší má šanci, když je chytřejší. Africký hlodavec chlupáč dlouhosrstý (Lophiomys imhausi) používá na svou obranu jed stromu Acokanthera schimperi z čeledí toješťovitých (Apocynaceae).

Není sám, stejný používají i domorodci k napouštění šipek. Chlupáč to vzhledem ke svým možnostem vyřešil po svém – napouští sám sebe.

Vědci z Oxfordu, kteří chlupáče zkoumali, tvrdí, že to je fascinující příklad toho, jak může určitý živočišný druh využít maximálně možnosti svého prostředí na obranu proti svým predátorům. Chlupáč byl vědcům podezřelý už nějakou dobu, především pro jeho specializované chování, například vystavení varovného černobílého zbarvení na bocích při ohrožení a také tím, že psi nebo jiní predátoři, kteří jej kousnou, onemocní nebo zemřou na srdeční selhání.

Velmi silná kůže a robustní lebka i pevná páteř přitom ve většině případů ochrání hlodavce před následky stisku zubů útočníka.

Chlupáči vychovaní v zajetí, ale žádné stopy jedu nevykazovali, neměli jedové žlázy a teprve teď přišli vědci na trik, kterým se dokáže chlupáč chránit. Mazaný hlodavec přežvykuje kůru stromu Acokanthera, která obsahuje jed ouabain (biochemicky podobný curare), vyhýbá se však listům a plodům.

Slinami pak natírá srst na bocích, kde chlupy mají porézní strukturu podobnou knotu svíčky a nasají účinné množství jedu. Co zatím zůstává hádankou je to, jak to chlupáč dělá, že se sám je vůči jedu imunní.