Chladná sterilní místnost, všude krvavé skvrny, lidská těla rozebraná na součástky a omdlévající studenti – to je obraz pitevny, jaký rádi nabízejí filmoví scenáristé. Jenže skutečnost obsahuje méně dramatických obrazů a více exaktní práce.
Nyní navíc vědci vypracovali revoluční pitevní techniku, která je od dosavadní praxe zcela odlišná.
Soudní patologové a radiologové z univerzity v britském Leicesteru ve spolupráci s různými zdravotnickými zařízeními vyzkoušeli zlepšení dosavadních metod.
Zavedli novou techniku pro posmrtné zkoumání těla bez narušení jeho celistvosti. Využitelná bude v případech, kdy bude třeba určit příčinu úmrtí jedince, i v případech hromadných úmrtí. To je dobrá zpráva i proto, že pitva pro některé náboženské skupiny představuje hanobení člověka a výkon neslučitelný s jejich vírou.
Do konfliktu se tak dostává respekt k náboženskému vyznání jedince a trestní řád nebo obecný zájem (lékařský výzkum a výuka). Metody neinvazivního posmrtného zkoumání příčin úmrtí mohou být přijatelné pro obě strany.
Konec konfliktů nad tělem
Pitva, ohledání lidského těla posmrtně, slouží především tomu, aby bylo možné dát zpětnou vazbu lékaři při stanovení diagnózy a léčby (tzv. pitva patologicko-anatomická) nebo ověřit nejasnou příčinu smrti pro účely např. odhalení možného původce epidemie nebo průmyslové otravy, popř. zjistit, zda smrt byla přirozená, či násilná.
„Pitvy jsou u široké veřejnosti často vnímány s velkou nechutí. Existuje mnoho náboženských skupin, které proti pitvě vznášejí námitky. Rozvoj minimálně invazivní metody pitvy by snížil celkový počet pitev provedených invazivním způsobem.
V současné době je obtížné spolehlivě diagnostikovat úmrtí související s onemocněním srdce jen s použitím post mortem CT (posmrtná počítačová tomografie, pozn. red.) bez použití angiografie, tedy zobrazení cév.
Takže jsme potřebovali vytvořit metodu, která to umožňuje,“ vysvětluje profesor Guy Rutty, vedoucí oddělení forenzní (soudní) patologie a oddělení pro výzkum nádorů a molekulární medicínu na univerzitě v Leicesteru.
Jednoduchá, ale úspěšná technika
Ve spolupráci s týmem radiologů vedeným profesorem Bruno Morganem úspěšně vyvinuli rychlou a jednoduchou techniku, kterou nazývají »minimálně invazivní cílená koronarografie« (vyšetření věnčitých cév, které zásobují srdce).
Minimálně invazivní znamená, že pouze malým řezem v oblasti krku injekčně zavedou kontrastní látku do těla zemřelé osoby a poté provedou počítačovou tomografii těla. „S použitím této metody jsme byli schopni určit příčinu smrti až 80 % případů v sérii vyšetření sledovaných a ověřovaných v pilotní studii,“ uvádí Guy Rutty.
Pilotní studie znamená, že se jedná o první studii v menším rozsahu, v tomto případě 24 případů. Protože výsledky jsou slibné, výzkumný tým shromažďuje další výsledky a v letošním roce bude vyšetřeno dalších 200 případů, které umožní dále zdokonalit techniku a další postup opřít o větší datovou základnu.
Nadšení a obrovské možnosti
Jednalo se o novou techniku, protože šlo použití katetrizace (cévkování) kontrastní a zobrazovací techniky, které nebylo ještě publikováno. „Vývoj nového systému katetrizace za použití dvou různých typů kontrastu pro zvýraznění koronárních cévy zatím nebyl použit jinou výzkumnou skupinou,“ upřesnil profesor Rutty.
Dosavadní metoda celkové angiografie mrtvého těla je časově náročná, nákladná, a jak autoři studie uvádějí, je velmi nepravděpodobné, že by se mohla stát součástí každodenní praxe. Vědci jsou doslova nadšeni potenciálem tohoto nového směru výzkumu.
Nová technika by podle nich mohla přinést významnou změnu v pitevní praxi po celém světě a snížit počet prováděných autopsií (ohledání těla pitvou).
Problematický pokrokový způsob poznání
*Nikdo neměl šanci protestovat, když jeho bližního rozčtvrtili na bitevním poli nebo na mučidlech, ale otevření a ohledání mrtvého těla s veškerou vážností a pro vědecké účely se setkávalo s odporem.
*Prvním, o kom se ví, že provedl pitvu, byl arabský lékař Avenzoar (1091–1161), který tak prokázal původce svrabu.
*Giovani Morgagni (1443–1502) ve spisu De Sedibus et Causis Morborum per Anatomem Indagatis systematicky popsal výsledky více než 600 pitev.
*Německý chirurg Rudolf Virchow (1821–1902) je považován za zakladatele mikroskopické patologie.
*Jeho žák Julius Cohnheim (1839–1884) používal histologii (studium mikroskopické struktury živočišných tkání) v klinických experimentech, a byl tak jedním z prvních patofyziologů. Rozšířil i vyšetření zmražených tkáňových řezů, které slouží k rychlému stanovení diagnózy v průběhu operace (tzv. peroperační biopsie).
*Dnešní patologie má k dispozici nejnovější techniky elektronové mikroskopie, imunohistochemie (vyšetřování tkání imunologickými metodami) a molekulární patologie (na základě molekulárně biologických metod).
