Dokázali byste pár minut sledovat různé rysy obličeje neznámého člověka a pak si utvářet názor o jeho povaze, duševních vlastnostech, charakteru? Na pomoc přiberte studium tvaru lebky. Na ní budete pátravě osahávat různé hrbolky, prohlubeniny i jiné partie. Tak nějak vypadá základ frenologie.

Pojem se zrodil z řeckých pojmů frenos (mysl) a logos (slovo). Někdy se jí říkalo kranioskopie. Mívala i české pojmenování lebosloví či lebozpyt.

Tvář je údajně mapou života

Osud a budoucnost máme vepsané do tváře, která má tvořit mapu lidského života. Podobné tváře zrcadlí podobnost temperamentu, vkusu, a tím i podobnost životních příběhů. Obecně se ví, že lidé, kteří sice nejsou příbuzní, avšak fyzicky se blízce podobají, mívají společné výrazné charakterové vlastnosti.

Touha člověka dozvědět se něco o svém osudu je stará jako lidstvo samo. Vždyť kořeny čínského umění číst z obličeje sahají do doby starší než 3000 let. V dávnověku dnešního evropského kontinentu stejný názor vyznávali i někteří tehdejší myslitelé. Ovšem již jejich současníci podobné myšlenky zavrhovali.

Frenologie si však žila dál svým životem a pyšně či někdy posmutněle putovala staletími. Oficiální název frenologie však vytvořil teprve v roce 1815 T. Foster.

Víte, co nosíte v hlavě?

Největší rozkvět této disciplíny nastal v době, kdy se frenologie považovala za vědu. Na počátku jejího vzestupu stál kolem roku 1800 německý lékař Franz Josef Gall (1758–1828). Začal řešit záhady souvislostí mezi duchem a tělem! Záhy nalezl mnoho následovníků mezi psychology i psychiatry.

Vycházel z představy, že snadno viditelný tvar lebky odráží tvar mozku, na jehož povrchu mají sídlit vlastnosti člověka. Proto lze mezi tvarem lebky a funkcí mozku nacházet přímé vztahy.

Gall chápal, že mozek není jednolitě nerozlišeným ústrojím, nýbrž „konglomerátem

ústrojů“. Popsal, že se skládá z 27 jednotlivých částí – »orgánů« se specifickou duševní funkcí. Jednotlivé orgány měly být svrchovaným sídlem moudrosti, pýchy, vtipnosti, muzikálnosti, náboženského nebo rodičovského cítění, sklonu k metafyzice, k vraždě apod.

Umístění těchto tzv. Gallových »orgánů« zakreslovali frenologové do map nebo přímo na povrch lebek zkoumaných klientů, později na povrch keramických modelů.

Srovnával lebky zvířat i lidí

Už dobový Ottův slovník naučný uváděl: „Gall přirovnával lebky zvířat s lebkami lidí normálních i duševně chorých, bera za základ svého přirovnávání vždycky určitou vynikající duševní vlastnost nebo povahovou stránku.

Lebky šelem, přirovnávané k lebkám vrahů, pomohly mu vypátrati sídlo vraždivostį ve vypuklině lbi nad uchem, kterážto vybočenina scházela mírumilovným přežvýkavcům…“.

Pro odvození duševních schopností se používala nejen celková velikost a tvar lebky, ale především její povrchový reliéf, který frenologové posuzovali pohmatem svých hbitých prstů. Dychtivě rejdily po hrbolcích, jamkách, drsnatinách a jiných nepravidelnostech.

Co asi výzkumníci vybádali? Třeba větší hrbolek znamenal větší rozvinutí schopností sídlících v mozkovém »orgánu«, ležícím v tomto místě. »Vědcům« vůbec nevadilo, že zakreslování jednotlivých vlastností bylo zcela náhodné, popisy se od sebe lišily – někdy až jako trabant od mercedesu.

Pro slávu stačilo jen ohmatat hlavu

Na významu některých významných detailů se frenologové však přece jen shodovali. Např. velký týlní hrbol byl známkou dobrých matematických schopností, párové hrboly na čelní kosti zase značily vysokou inteligenci.

Frenologie se rozšířila nejprve v Evropě, ale záhy pronikla i do USA. Vycházela bohatá frenologická literatura, zakládaly se frenologické společnosti, instituty frenologie a charakterologie, vyráběly se i originální přístroje – psychografy pro automatickou frenologickou analýzu.

V praxi nabízeli frenologové konzultace určené k výběru vhodného zaměstnance nebo životního partnera. Frenologie se používala i v kriminalistice, zejména u »zákeřných darebáků«.

„Věřilo se, že frenolog nepotřebuje než ohmatati hlavu hocha, aby určil, hodí-li se k některému povolání, a že, omakav hlavu inkvisita, může odhaliti i jeho zločinný charakter nebo nevinnost,“ upřesňuje Ottův slovník.

Co mají společného bobři a architekti?

Podle výzkumu lebek bobrů a lebek architektů (živých) Gall tvrdil, že objevil, kde sídlí »smysl pro stavitelství«. Obdobně podle lebek zpěvných ptáků a lebek hudebníků (taktéž živých) prý odhalil sídlo »smyslu hudebního«.

Podobně určil, kde sídlí láska, poezie – celkem 27 duševních náklonností či vloh. Podle toho tzv. rozparceloval povrch lebečního pouzdra na přesně ohraničená území.

Zájem o frenologii trval po celé 19. století, ve 20. století však s pokrokem ve výzkumu mozku upadal.

Velký zájem pavědě frenologii věnovali hromadní vrazi v nacistickém Německu, když mj. na základě tvaru lebky či nosu posílali na smrt miliony lidí.

Všichni, kdo se dnes zabývají odhadováním vlastností podle hlavy a obličeje, vycházejí z dostupné literatury o frenologii, kterou popsal český myslitel Norbert Fabian Čapek (1870 – 1942) nebo psycholog Emil Peters. Dodnes frenologie v řadě zemí, např. v USA, přežívá.

Jak to vidí 21. STOLETÍ

21. STOLETÍ nevyvrací poznatky, že člověk odjakživa pozoroval obličej druhého, takže mohl dojít k poznání, že tvář často vyjadřuje jeho vnitřní povahu. Na tom není nic záhadného a ani magického. Většina obličejů je zcela jedinečným obrazem svých majitelů, a tudíž mohou něco naznačit o jeho charakteru a temperamentu.

21. STOLETÍ se neztotožňuje s názorem frenologů, že všichni lidé mají svůj osud vepsaný ve své tváři.

21. STOLETÍ popírá názor, že ve skutečnosti neukazuje tvář člověka jen to, jak vypadá; ale představuje i významný ukazatel toho, jakým byl, je či bude v budoucnu.

21. STOLETÍ odsuzuje účelové zneužití frenologie při různých krutých událostech, zejména při likvidaci Židů za 2. světové války.

21. STOLETÍ poukazuje na to, že ve výkladu různých frenologů dochází k exemplárním omylům, kdy se např. vyšetření téhož člověka diametrálně odlišují. Chybí systém, nikde nelze aplikovat ověřené zákonitosti. Frenologie tudíž není žádnou seriózní vědou.

21. STOLETÍ nepopírá, že činnost frenologů, byť postavená na pochybných postulátech, přispěla k výzkumu mozku.

Milan Koukal

Více se dozvíte:

J. Heřt: Výkladový slovník esoteriky a pavěd, nakl. Věra Nosková, 2008

L. Kříž: Povídání v magických energiích, IKAR, 2008

Věda kontra iracionalita, ACADEMIA, 1998

www.frenologie.blog.cz

PRO:

Josef Widlák

autor knihy Poznej povahu svou a cizích lidí

Je to spíše umělecko-vědecký obor

Jen menšina lidí má dobré pozorovací schopnosti a umí se pozorně zadívat druhému do obličeje… Lebka je bezesporu nejdůležitějším ukazatelem našich vlastností. Stačí pozorovat čidla na našem obličeji. Když budeme umět poznávat vlohy a náklonnosti podle obličeje, lehčeji se nám bude odhadovat tvar hlavy.

A poté se všemi postřehy z části obličejové a hlavové si vytvoříme představu o kostře povahy. Vše již bylo dobře prozkoumáno a odhaleno před tisíci lety a tyto znalosti o hlavě byly zdokumentovány začátkem 20. století.

Dnešní myslitelé si po celá desetiletí pozorováním lidí jenom utvrdili správnost jejich vědy. Spíš bych to nazval uměleckou činností a pozorovacím talentem na úrovni malíře nebo sochaře, kteří znají rovněž dokonale uměleckou anatomii člověka.

Lidských oborů o psychologii člověka je tak velké množství, že se ani nedivím lidem, kteří se pro své zaměření nemohou touto vědou zabývat a pokládají ji za pavědu. Ona to ve skutečností věda ani není.

Je to umění. Jen velice málo lidí, kteří jsou obdařeni dobrou pozorovací schopností a kombinačními vlastnostmi, sestrojí pouze kostru povahy člověka. Nikdy se nedostanou dál a nevytvoří dokonalé odhalení povahy člověka. Ale i to je umělecko-vědecký obor, po kterém lidé prahnou.

PROTI:

Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.

emeritní profesor anatomie LF UK, Český klub skeptiků SISYFOS

Jde o čirou pseudovědu

Frenologie je zcela spekulativní záležitostí, podobně jako například astrologie nebo chiropraxe. Na rozdíl od nich byla však její mylnost díky vědeckému výzkumu natolik zřejmá, že pro dnešní jasnovidce a šarlatány ztratila atraktivitu.

Kromě toho se v praxi ukázalo, že posudky frenologů vůbec neodpovídaly skutečným vlastnostem klientů. Také předpovědi jejich budoucího osudu se ukazovaly jako mylné. Gallovy »orgány« v mozku nalezeny nebyly.

V mozkové kůře lze sice nalézt okrsky, které se navzájem liší svou cytoarchitektonikou, ale ty se vůbec nekryjí s Gallovými »orgány« a ani nemají žádnou specifickou funkci.

Dnešní představa o činnosti mozku je taková, že mozek pracuje jako celek a že nelze najít lokální sídlo pro jednotlivé psychické vlastnosti a schopnosti člověka. V mozku sice existují projekční oblasti orgánů, např. zraková oblast v týlním laloku, centrum řeči v laloku spánkovém, motorická a senzitivní oblast v temenní části mozku, ale při psychické činnosti všechny tyto oblasti podle potřeby spolupracují jako jednotlivé moduly.

Frenologie je tedy čirá pseudověda, ale nelze jí upřít zásluhu na rozvoji výzkumu mozku, speciálně antropologických metod, jako je antropometrie či její součást kraniometrie.

ČTENÁŘSKÁ ANKETA INTERNETOVĚHO VYDÁNÍ 21. STOLETÍ

Frenologie podle vašeho názoru:

Vychází ze zkušeností a všeobecně pomáhá 1%

Lze jí věřit jen u specialisty12%

Slouží k oklamání důvěřivců 25%

Odporuje většině vědeckých poznatků 50

Nemám dostatek informací 12%