Zárodky symbolické komunikace, a tedy i jazyka, dokázali vědci objevit již u skutečně pestré palety živých tvorů. U žádného z nich ovšem nedosáhl jazyk takové dokonalosti jako u nás lidí. Kde a kdy však pračlověk poprvé promluvil, není vědcům dodnes jasné.

Podle posledních počítačových analýz se zdá, že místem, odkud se všechny jazyky rozšířily do světa, byla subsaharská Afrika.

Kde padla ta úplně první lidská slova? Většina lingvistů začne nad takovou otázkou krčit rameny. Není to proto, že by byli tak nevědomí – jsou spíše jen opatrní. Jazyky se totiž vyvíjejí velmi rychle a tvrdit, co se stalo před více než zhruba 10 000 lety, se vědcům zdálo dlouho zcela nemožné.

S tímto úkolem si dnes však již dovedou poradit díky síle moderní výpočetní techniky. Nedávno publikované výzkumy novozélandského antropologa Quentina Atkinsona potvrdily, že evoluční ráj, v němž se člověk zrodil, byl zároveň i evolučním Babylonem, v němž došlo k největšímu rozrůznění jazyků.

Z Afriky až na konec světa

Archeologické nálezy nenechávají již pěkných pár desetiletí prakticky nikoho na pochybách, že kolébkou lidského rodu je Afrika. Pod nástroji celých vědeckých týmů se postupně vynořily fosilní zbytky nesmírně pestré palety větví, které na evolučním stromě vypučely od momentu, kdy se první představitelé lidské linie oddělili od předků dnešních šimpanzů.

Tou poslední a nejdůležitější byli první představitelé našeho druhu, tedy Homo sapiens, kteří se na afrických pláních objevili poprvé před asi 250 000 lety. Snad nejdůležitější moment jejich »kariéry« se odehrál v momentě, kdy skupina menší než 1000 jedinců opustila Afriku (pravděpodobně v místě mezi dnešní Eritreou a Arabským poloostrovem v době dočasného snížení hladiny Rudého moře) a vydala se osidlovat svět.

Na základě analýzy a srovnávání mitochondriální DNA (mitochondrie = součást buňky zodpovědná za hospodaření s energií) dnešních lidí umístili vědci pod vedením Françoise Ballouxe z univerzity v Cambridge tento moment do doby asi před 56 000±5 700 roky.

Kde se vzal lidský jazyk?

Představa o takzvané »pozdní migraci z Afriky«, jak bývá tato hypotéza nazývána, je dnes velmi silně potvrzena z řady nezávislých zdrojů a v odborné komunitě se prakticky nenajde nikdo, kdo by o její pravdivosti veřejně zapochyboval.

Quentin Atkinson, který působí současně na katedře psychologie univerzity v novozélandském Aucklandu a na antropologickém institutu univerzity v britském Oxfordu, se rozhodl najít stopy po postupném šíření lidí po světě i dnešních jazycích.

„Jednou z velkých otázek současné lingvistiky je, zda se jazyk zrodil na jednom místě, nebo zda povstal několikrát nezávisle na sobě,“ popisuje otázku, na niž se svým výzkumem snažil odpovědět. Jeho velkou výhodou je, že mohl využívat nejen představy, které před ním vypracovali genetici, ale také jejich metodu. Počítačová analýza jazyků se totiž v mnohém velmi podobá analýze jazyka DNA.

Cesty genů a hlásek

Zatímco jazyk DNA, tedy genů, je napsán pomocí pouze čtyř písmen – tedy dusíkatých bází nesoucích informaci o tom, jak má vypadat struktura budoucích proteinů –, lidský jazyk je přece jen poněkud složitější.

Profesor Atkinson se nezaměřil ani tak na písmena (v době migrace lidí z Afriky písmo pochopitelně ještě neexistovalo), ale na takzvané fonémy. Foném je jakýmsi »atomem« mluvené řeči. Jde o nejjednodušší zvuk, který jsme na jedné straně schopni svými mluvidly vytvořit, a na straně druhé svými sluchovými orgány a nakonec i mentálním uchopením rozlišit.

Podle Atkinsona se fonémy, tedy hlásky, chovají velmi podobně, jako »písmena« a »slova« genetického kódu. Klíč k pochopení jejich chování spočívá ve správném pochopení vztahu mezi velkými a malými skupinami.

Představme si například, jak asi musela vypadat postupné osidlování světa lidmi. Od jedné větší skupiny lidí se oddělila menší skupinka, která se vydala na další cestu. Protože si z původní genetické různorodosti odebrala jen malou část, musí se stopa po tomto »průchodu hrdlem lahve« (bottlenecking) najít i v genech jejích potomků. Přesně stejný princip by se měl uplatňovat i v případě jazyka a jeho složek.

Evoluční Babylon

Z této logiky vyplývá, že místo, kde je největší různorodost, bylo také místem, z něhož jednotlivé skupinky postupně odcházely. Mnoha výzkumy bylo totiž potvrzeno, že genetická různorodost je mezi lidmi největší právě v subsaharské Africe.

Na Quentina Atkinsona zbyl tedy úkol prokázat, že stejná pravda platí i pro různorodost jazykovou. Atkinson »nakrmil« svůj počítač daty, která posbíral z celých 504 jazyků (tedy zhruba z jedné desetiny živých současných jazyků) ze všech koutů světa, a sledoval, jak se počet fonémů v jednotlivých jazycích proměňoval.

Když své výsledky rozmístil na mapě světa, žádné velké překvapení se nekonalo. Největší různorodost odhalil právě v evolučním ráji lidského rodu, v subsaharské Africe, nejmenší naopak na místech, které je od původní lidské pravlasti vzdáleno nejvíce – v Jižní Americe a na ostrůvcích Oceánie.

Podle jeho názoru jde o důkaz, že všechny jazyky světa mají jeden společný kořen, který je pevně zasazen v subsaharské Africe.

21. STOLETÍ doplňuje:

Příkladem velmi vzácných hlásek, jakýchsi »evolučních fosilií«, mohou být mlaskavky. Tyto zvláštní hlásky, které se dodnes uchovaly v jazyce Sanů-Křováků, se tvoří krátkým sjetím jazyka po patře.  Mlaskavé zvuky jsou evolučními biology považovány za velmi vhodný komunikační nástroj při společném lovu.

Mlaskavky se vyskytují ve všech současných jazycích Křováků, kteří žijí roztroušeně po území několika afrických zemí, např. Zimbabwe, Lesotha, Svazijska, Botswany, Namibie a Angoly.

Je náš jazyk vrozený?

*Lingvisté, psychologové, ale i evoluční antropologové, kteří se zabývají stopováním lidské schopnosti používat jazyk, řeší již několik desítek let závažné dilema. Je struktura jazyka spíše vrozená, jak se domníval např. lingvista Noam Chomsky (*1928), nebo vzniká víceméně nahodile díky nepředvídatelným historickým okolnostem?

*Aby nalezli řešení tohoto dilematu, pustili se Michael Dunn a Stephen Lewinson z Institutu Maxe Plancka pro psycholingvistiku v nizozemském Nijmegenu do rozsáhlého srovnávání. *Jejich počítače analyzovaly data z celých 301 jazyků napříč čtyřmi největšími jazykovými rodinami:

austronéskou, indo-evropskou, bantuzskou a uto-aztéckou. A jaký byl jejich závěr? *„Naše studie ukazuje, že při vzniku nových jazyků se v různých jazykových rodinách uplatňují různé mechanismy. Evoluce jazyků tedy nepodléhá univerzálnímu souboru pravidel, která by byla dána biologií,“ shrnuje výsledky rozsáhlého výzkumu Michael Dunn.

Tajemný nález z Izraele

*Při dnešních možnostech cestování se zdá téměř absurdní, že opustit Afriku bylo pro naše vzdálené předchůdce nějakým problémem.

*Představme si však situaci, kdy nemáte k dispozici jiný dopravní prostředek než vlastní nohy, nemáte žádnou mapu a vaše schopnost plavat rozhodně není velká.

*Afrika se pak najednou začne tvořit jako neprodyšně uzavřená past, k jejímuž opuštění je třeba kombinace lidské vytrvalosti a důmyslu s náhodou.

*Nálezy z izraelských jeskyní Skhul a Quafzeh, které se podařily v letech 1929 a 1935, dokazují, že cesta z Afriky se zástupcům anatomicky moderních lidí (Homo sapiens) podařila ještě minimálně jednou před velkým exodem, díky němuž náš druh zaplavil svět.

*Lebky, které zde byly nalezeny, jsou datovány do doby přinejmenším před 80 000–120 000 lety. Tato migrace však skončila záhy poté, co začala.

*Tito lidé buď postupně vymřeli, nebo se navrátili zpět do Afriky.