„Když si vzpomenu na babičku, jsem v jiném čase a místě v životě. Je to jako mentální cestování v čase, jsem v minulosti, ale uzemněný v přítomnosti,“ říká profesor Kahana z Univerzity v Pensylvánii. Teorie epizodické paměti naznačují, že když si vzpomeneme na minulou událost, získáme její předchozí kontext a učiníme z něj součást aktuální situace.

Neurobiologické důkazy pro tuto teorii získali vědci prostřednictvím klasického pokusu se zapamatováním a vybavením si seznamu nesouvisejících slov. Získali ke spolupráci pacienty s epilepsií, kteří byli právě vyšetřováni, a jejich mozek byl sledován 50-150 elektrodami pro zjištění oblasti mozku, ve které mají epileptické záchvaty původ.

Když zkoumáme v čase schémata naměřená při zpamatovávání si a vybavování jednotlivých pojmů, vidíme v obou případech stejnou mozkovou aktivitu ve stejných oblastech. Zajímavé bylo i zjištění, že vzpomínka na jeden pojem aktivuje i myšlenky na související pojmy a okolnosti, které se odehrály ve stejném čase a podobné pojmy z průběhu času se tak v paměti „shlukují“.

Kromě autobiografické časové osy tedy existuje v každém okamžiku, při každé myšlence propojování zkušeností z průběhu let do několika minut a tím se vytváří klastr vzpomínek.

Podobně se zřejmě vytváří tzv. „komplexy“, vzorce, které nám nedovolují uspokojivě řešit stále stejné situace. V aktuální situaci si vzpomínáme na předchozí neuspokojivou a síla komplexu vzpomínek vypracuje stejný scénář i pro tu aktuální.

Jinak řečeno – když budete myslet na to, že (zase) neuděláte zkoušku jako minule, naprogramujete se tak a neuděláte ji (zase jako minule).