Zkuste si otestovat reakci vašich chuťových buněk – představte si talíř, na kterém je lákavě vypadající obrovský dvoucentimetrový plátek hovězího masa z barevnou oblohou, s jemnou kůrčičkou a lehce krvavý na řezu vašeho stříbrného příboru…

a pak doplňte představu laboratoře, kde v živných roztocích z hydrolyzátu sinic rostou tkáňové buňky, pak se „sklízejí“ a nesou do kuchyně a na váš talíř. Hm?

Proč by měla zmizet idyla přežvykujících strakatých polotovarů na biftek z šumavských a alpských pastvin? Laboratorně pěstované maso, tzv. „kulturní maso“, by prý mohlo snížit emise skleníkových plynů, jak naznačuje poslední výzkum z univerzit v Oxfordu a Amsterodamu, až o 96 %.

Také by mohlo ušetřit 7-45 % energie, 99% půdy, a 96% vody oproti „výrobě“ stejného množství vepřového skopového nebo hovězího masa. Volné plochy by mohly být zalesněny nebo teoreticky využity pro snižování uhlíkové stopy…

V současné době jsou zatím pokusy omezené na laboratoře, ale v rámci aplikovaného výzkumu propočítávají už vědci náklady na tunu masa ve větší verzi pokusu. „Existuje samozřejmě mnoho překážek, než budeme moci říci, zda se kultivované maso stane součástí naší stravy.

V neposlední řadě je důležité, zda je lidé budou ochotni sníst,“ uvažují realisticky vědci. Podle nich je chuť „kulturního bifteku“ stejná jako toho konvenčního. Když si nepředstavíme idylku pastvy ale realitu velkochovu vedle laboratoře, najdete deset rozdílů?