Lidská mysl reaguje během spánku na vnější podněty mnohem aktivněji, než to na první pohled vypadá. Podle vědců z britské King´s College London to platí dvojnásob pro spící miminka. Pohled do jejich hlavy prostřednictvím magnetické rezonance ukázal, že dokáží reagovat i na tón hlasu. Rozpoznají například smutný hlas od veselého.

Tým pod vedením neurologa prof. Declana Murphyho se pokusil zmapovat činnost mozku 21 spících dětí ve věku 3-7 měsíců. Vědci nejprve sledovali, jak mozky dětí reagují na lidské neverbální zvuky, jako je například kýchání či kašlání, poté přidali i různé další známé zvuky, jako např. tóny známých hudebních hraček.

Na všechny tyto zvuky reagovaly dětské mozky podobně, jako mozky dospělých. S jedním rozdílem – reakce byla o poznání silnější.

V dalším kole výzkumů přidali vědci  nahrávky lidského hlasu v různých rozpoloženích: smutný, neutrální i veselý tón včetně zvuků pláče a smíchu. Ve všech případech se opět objevila podobná odpověď, jako u dospělých, kteří slyší stejné zvuky.

Z výzkumů tedy plyne důležitá věc: rodičovské hádky, stejně jako jejich společný smích, si dítě dobře uvědomuje i ve spánku. Prof. Murphy však upozorňuje na to, že něco takového nemusí být vždy na škodu.

„Negativní zvuky nemusí být jen škodlivé. Když děti slyší ve spaní rodičovské hádky, mohou se tím připravovat na vlastní podobné zkušenosti v budoucnu,“ míní prof. Murphy.