Syntax neboli větná skladba je disciplínou, která se zabývá pořadím jednotlivých slovních druhů ve větě, patří tradičně patří do hájemství lingvistů. Zcela nedávno se k nim však přidali i ornitologové.

Japonští vědci pod vedením Kentaro Abeho z univerzity v Kjótu přišli s tvrzení podloženým dosti pádnými důvody, že zpěv ptáků má své zákonitosti, které jsou velmi podobné gramatice lidských vět. Podobná tvrzení byla vznesena již o přirozených vokálních projevech např. psů či kytovců.

Studie, jejímž předmětem byli vyšlechtění domácí ptáci chůvičky japonské, však vypadá velmi průkazně.

A jak k takovému závěru mladý japonský vědec došel? Spolu se svým kolegou Dai Watanabem pouštěli pokusným ptákům nejrůznější nahrávky jejich zpěvu. Tři z nich byly běžnými nahrávkami různých ptačích „nářečí“, čtvrtá varianta, kterou vědci označili jako SEQ2, byla od běžného zpěvu odlišná.

90% testovaných ptáků reagovalo právě na tuto nahrávku, která evidentně odporovala zažité „gramatice“ zpěvu.

Abe si však připravil ještě řadu dalších experimentů, které měly ukázat, že gramatika ptačího zpěvu není vrozená, ale naučená. Některé čerstvě vylíhlé ptáky například vystavoval poslechu pouze „vadné“ verzi.

Když jim potom pustil verze „správné“, reagovali tak, jako běžní ptáci na verzi „vadnou“.

Neurologové již delší dobu vědí, že u lidí, kteří slyší gramaticky špatně utvořenou větu, se aktivuje tzv. Brocovo centrum v čelním laloku. Abe proto navrhuje, aby se další experimenty s ptačí řečí soustředily na analýzu činnosti analogické části ptačích mozků.