Většina populace ve městech občas hledá způsob, jak aktivně relaxovat, a jednou z oblíbených možností je plavání v krytých bazénech. Jako sport je plavání rozhodně prospěšné. Háček je v kvalitě roztoku, do kterého se po hlavě vrháme.

Určitě se nenakazíme tyfem, ale můžeme onemocnět zákeřnějším způsobem. Jak?

V posledních letech výzkumná centra v Evropě i v Americe poukazují na riziko, jež přináší přítomnost dezinfekce a jejích vedlejších produktů ve vodě bazénů.

Aktuální výsledky ze dvou pracovišť ukazují na potenciálně možné důsledky od astmatu až po karcinomy.

Věda v bazénu

Podmínky plavání v krytých bazénech zkoumali vědci z Centra pro výzkum environmentální epidemiologie a z katedry genetiky a mikrobiologie na Universitat Autònoma ve španělské Barceloně.

Tam, kde se voda ošetřuje pomocí dezinfekčních prostředků uvolňujících chlor (popř. brom), zjistili, že vznikající vedlejší produkty mohou působit genotoxicky (poškozovat geny tak, že může dojít k nádorovému zvratu růstu buněk), cytotoxicky (zabíjet buňky) či poškozovat dýchací orgány.

Koncentrace chloru samy o sobě přitom nemusejí dosahovat nijak kritických hodnot.

Co způsobuje potíže?

Potíže jsou se sloučeninami (např. trihalometany – chloroformem, bromoformem, bromdichlormetanem, dibromchlormetanem), které vznikají reakcí uvolněného chloru a bromu s organickými složkami přítomnými v bazénu To znamená s oloupanými kousky kůže, mrtvými mikroby, vlasy, slinami, potem, močí i kosmetikou.

Vzniká tak mnoho sloučenin a ne všechny jsou bez rizika. Vystupují do vzduchu nad hladinu, a tak je i dýcháme. Vědci podrobně zkoumali přítomnost rizikových vedlejších produktů dezinfekce a mutagenního potenciálu vody odebrané ze dvou bazénů.

Jeden byl dezinfikován chlorem, druhý bromem. Kromě toho byly také sledovány krátkodobé změny v hladinách regulačních molekul, ukazujících na nebezpečí vzniku mutací, a stejně tak i účinky dezinfekce na dýchací orgány.

Chloroform tam, kde ho asi nečekáte

Dobrovolníci (49 zdravých dospělých) plavali 40 minut ve vybraném bazénu s definovanou koncentrací dezinfekčních prostředků. Vědci při biochemických analýzách zjistili přítomnost dvou ukazatelů genotoxicity ve vzduchu vydechovaném z plic. Výsledky byly použity jako míra expozice plavců.

Jeden ze zjištěných ukazatelů se týkal změn lymfocytů (typ bílé krvinky), které jsou spojovány s rizikem nádorových onemocnění u zdravých jedinců, druhý se týkal mutagenních změn v moči. Podrobně byla měřena i koncentrace nejčastějších vedlejších produktů dezinfekce (trihalometanů) ve vzduchu v okolí bazénu a ve vydechovaném vzduchu z plic plavců před a po plavání.

Změněný byl jen ukazatel propustnosti plicního epitelu, což mohlo být způsobeno tělesnou zátěží. Tuto akutní změnu chtějí výzkumníci ještě zkoumat.

Čemu říkáme voda?

Kromě toho autoři identifikovali více než stovku dalších sloučenin ve vodě obou bazénů. In vitro (ve zkumavce) testy prokázaly, že voda v bazénu byla mutagenitou na úrovni vody pitné, ale měla vyšší hodnoty cytotoxicity (smrtelné účinky na buňky) než voda pitná.

Na podobné téma se zaměřil rovněž výzkum vědců, vedených profesorem genetiky Michaelem Plewou z Univerzity v Illinois. Vědci zkoumali řadu vedlejších produktů dezinfekce, které mohou mutovat geny, vyvolat vrozené vady, urychlit proces stárnutí, být příčinou respiračních onemocnění, a dokonce po dlouhodobé expozici i vyvolat rakovinu.

Vědci v rámci grantu EPA (Environmental Protection Agency) vyvíjejí savčí buněčné linie, které by měly být použity k testování těchto látek.

Extrakt lidství v čističce

„Naše laboratoř shromáždila největší toxikologické databáze vedlejších produktů dezinfekce. A z nich vycházejí naše dva zásadní objevy, oba překvapivé,“ konstatoval Michael Plewa.

První objev varuje před škodlivostí jodu, který se může účastnit reakcí vznikajících vedlejších produktů. Trihalometany s jodem jsou podstatně zákeřnější než ty obvyklé.

Druhý objev odhalil podstatně vyšší nebezpečnost těch vedlejších produktů dezinfekce, které mají v molekule zabudovaný dusík. Bazény a horké vany jsou trochu jako alchymistické reaktory. „Vezmi na lžíci slin, vlasy vytržené za úplňku…“.

Voda z bazénu je opravdu s nadsázkou řečeno extraktem lidství. Samozřejmě existují účinné čisticí technologie, které ale nestačí na všechno. Odstraní mechanické nečistoty, ale některé chemické sloučeniny docela odstranit nejdou.

„Voda je recyklována znovu a znovu, takže množství nebezpečných sloučenin může být až desetkrát vyšší než v pitné vodě,“ uvedl profesor Plewa.

Prospěšné, ale s jistým rizikem

Studie amerických vědců poukazují na vyšší výskyt diagnózy rakoviny močového měchýře a astmatu u lidí, kteří se věnují dlouhodobě a pravidelně plavání. Jsou opakovaně vystavováni vyššímu a delšímu působení toxických látek, jež se do těla dostávají kůží a plicní výstelkou při vdechování.

Velké riziko představují veřejné bazény i pro děti. Plavání dětem od nejmenšího věku pohybově prospívá (viz rámeček). Obavy pramení z toho, v čem někdy plavou. Celý organismus malých dětí se rychle vyvíjí, rychle roste, buňky se dělí jako o závod a příbuzní žasnou nad fotoalbem.

Jenomže dělící se buňky jsou mnohem citlivější k jakémukoliv poškození buňky samotné i genetické informace.

Zlepšení, které nic nezhorší

Existuje cesta k tomu, aby plavání nebylo potenciálně rizikové? Z principu věci pomůže co nejúčinnější odstranění organických komponent v recyklované vodě ještě před její dezinfekcí. Informovanost plavců může pomoci k tomu, že budou vědět, proč je důležité se osprchovat a zbavit se tak největší dávky odloučených buněk kůže, potu, kosmetických přípravků apod.

S trochou optimismu by mohla vést i ke snížení koncentrace kyseliny močové ve vodě.

Jako nejúčinnější ošetření vody vidí výzkumníci kombinaci UV záření i dezinfekci ve srovnání s chlorováním samotným. To však není ještě poslední slovo.

„Spolupracujeme s inženýry a lékaři na vývoji nových technologií, které budou dezinfikovat a čistit vodu a zbavovat ji nebezpečných látek, ale tak, aby nevytvářely vedlejší produkty ještě nebezpečnější než to, co se snažíme odstranit,“ dodává profesor Michael Plewa.

Víte, co jste se naučili jako malí?

Tým psychologů a pediatrů z Norské univerzity a univerzity v Lancasteru vedený profesorem Hermundurem Sigmundssonem před nedávnem potvrdil, že plavání dětí od kojeneckého věku je všestranně prospěšné.

Děti se lépe vyrovnávají s rovnováhou a mají i lepší zrakově-motorickou koordinaci. Jsou úspěšnější při cíleném uchopování předmětů. Porovnání se týkalo dvou co nejpodobnějších skupin po 19 dětech, tříměsíčních plavců a neplavců.  Podobně byly děti testovány ve věku pěti let a výsledky byly naprosto jasné – dětští plavci byli lepší v disciplinách jako chůze na špičkách, balancování na jedné noze, posílání míče do branky, skákání přes švihadlo nebo balancování na vaku na sezení.

„Je neuvěřitelně vzrušující, jak velký vliv mají zážitky malých děti na celý jejich život. Vývoj je dynamická souhra mezi dozráváním, růstem, zkušenostmi a učením. Naše studie ukazuje, že nikdy nesmíme podcenit učení,“ dodává Sigmundsson.

Anestetikum v klimatizaci

Padouch nakapal z lahvičky něco na kapesník a přitiskl ho na nos nevinné a nejlépe i krásné oběti… To je klasický, trochu nadsazený případ použití chloroformu. Byl objeven v roce 1831 současně třemi vědci – Američanem Guthriem, Francouzem Souberainem a Němcem Liebigem.

Jeho chemické složení odvodil však až o tři roky později Francouz Dumas. Dříve se používal jako inhalační anestetikum, dnes již máme naštěstí vhodnější prostředky. Chloroform najdete při výrobě chladicího média pro chladničky a klimatizace, jako rozpouštědlo v laboratoři (oblíbená je třeba fenol-chloroformová extrakce), setkáte se s ním i ve farmaceutickém průmyslu, při výrobě pesticidů a nátěrových hmot.

Leptá také některé plasty (např. polystyren), takže se používá jako lepidlo. Pokud v chloroformu nahradíte vodíkový atom atomem deuteria (těžkého vodíku), získáte nejpoužívanější rozpouštědlo pro NMR spektroskopii (nukleárně-magnetická rezonance).