S lyžařským vlekem se setkal každý z nás. Člověk na něj nasedne a lano jej vytáhne vzhůru na kopec, odkud může opět zvesela na lyžích sjíždět dolů. Ovšem co kdyby místo ocelového lana táhl vzhůru milovníky zimních sportů světelný paprsek?

Na první pohled celá věc vypadá nesmyslně. Světlo jako tažné lano? Vždyť dosavadní technologie spíše počítaly s něčím úplně opačným. Světlo a částice ze Slunce sice nejsou to samé, ale sluneční vítr měl kupříkladu pohánět sluneční plachetnice. Ovšem nikoliv směrem ke Slunci, ale od něj.

Světlo jako takové v tomto ohledu nehraje příliš významnou roli, světelná částice foton má jen minimální hybnost. Nyní však čínští vědci tvrdí, že světelný tok lze za určitých podmínek jako vlečné lano využít.

S touto myšlenkou si dosud pohrávali spíše scenáristé žánru sci-fi než vědci, ale to se teď mění.

Zatím na úrovni částic, ale…

Vědci z univerzity v Šanghaji sepsali studii, ve které představili teoretické možnosti, jak by takové tažné světlo mohlo fungovat. Základem všeho je laserový paprsek, tedy koncentrovaný světelný svazek.

Ten ovšem nemusí být vždy jen zcela rovný. Za jistých podmínek lze s ním vytvořit i tvar závitu, podobného jako u šroubu.

Světelné částice pak v něm kloužou jako po spirálovitém tobogánu. Důležité je, že se řítí jiným směrem než celý světelný paprsek.

Pokud se povede světelnou částici obrátit proti směru paprsku, může podle Číňanů vzniknout tažné světlo. „V současnosti by vlečný paprsek vytvořený z laseru (LASEREM?) mohl táhnout aspoň miniaturní objekty, tedy alespoň částice,“ píší čínští badatelé ve své zprávě.

A k tomu je třeba dodat, že na velmi malé vzdálenosti. Nicméně, základ je položen a do budoucna je možné s vlečným světelným paprskem experimentovat dále.

Poněkud velká spotřeba

Vědci dokonce spočítali, jak výkonný by musel být laser, který by dokázal pohnout s člověkem.

Podle amerického fyzika Davida Griera by musel být »nadupaný« výkonem jednoho terrawattu, což se rovná pěti stům temelínským elektrárnám. Jenže pod náporem takového světelného toku by se člověk dříve vypařil, než by se stačil kamkoliv pohnout.

Vše tedy zatím probíhá v rovině teorie a pokusů s částicemi v miniaturním měřítku v laboratořích.

Ovšem fyziky tento problém zaujal. Zmíněný David Grier hodlá představit tažné světlo, které by dokázalo přitáhnout částice nejen po přímé dráze, ale třeba i po dráze oblouku. Zatím je vše v plenkách, ale kdoví, zda se právě zde nerodí pohon budoucnosti pro kosmické lodi.

Fascinace světlem

*Bible praví, že nejprve Bůh stvořil zemi a nebe. Jenže si své dílo nemohl prohlédnout, a tak okamžitě stvořil světlo.

*Princip světla vědce i filozofy přitahoval odpradávna. Řecký filozof Platon, žák Sokratův, byl přesvědčen, že světlo vyzařují lidské oči.

*Isaac Newton pochopil světlo jako proud částic, ale jeho experimenty s lomem světla mu do teorií příliš nezapadaly.

*Částicový pohled na světlo byl znovu oživen až kvantovou fyzikou na počátku 20. století.