Díky svým přísně logickým funkcím nebyl dosud počítač schopen kreativního řešení zadaných úkolů, pohyboval se pouze v rámci zadaných možností a datových operací. Vědci z Kalifornské univerzity v americké Santa Barbaře však dosavadní omezení počítače postavili na hlavu. A vypadá to, že může udělat i něco, co jste opravdu nečekali.
Kreativita je schopnost spojovat známé věci způsobem, který obsahuje nový význam, sdělení. Nevztahuje se však jen na umění. Při řešení různých situací si kreativně počíná většina lidí.
Jak víte, že to víte?
Představte si, že jste na řecké pláži, prší a vy jako turista nepříliš znalý historie jdete do muzea. Ještě než vás prohlídka omrzí, vidíte ve vitríně minci s nádhernou ženskou tváří a mimochodem si všimnete na okraji mince pod portrétem nápisu 486 BC. V tu chvíli víte, že vás muzeum tahá za nos a díváte se na velmi amatérský podvrh.
Jak to víte? Použili jste právě kreativitu, abyste pochopili souvislosti, získali vhled do problému. Vaše procesy zafungovaly mimo vědomé myšlenkové řetězce a najednou to »víte«. S malým zpožděním se vám pak do vědomí protáhne znalost toho že, Řekové nepoužívali dnešní arabské číslice a nejspíš netušili, že někdy nastane událost, která se stane letopočtem nula. Tedy by určitě nenapsali BC (»před Kristem«).
Program, kterému to »pálí«
Kreativita je schopnost, kterou mají lidé, ale počítače ji »neumějí«. Teď však profesor kognitivních věd Ron Sun z Rensselaer Polytechnic Institute v Troy v americkém státě New York představil teorii, kterou nazval »explicitně-implicitní teorie interakcí« (viz rámeček). Teorie popisuje proces, jakým lidé řeší problémy kreativně.
„Tento model může být použit jako základ pro vytvoření programu budoucí umělé inteligence, která bude schopna řešit problémy již kreativně,“ říká profesor Sun. V publikaci, kterou zveřejnil společně se svým spolupracovníkem Sébastienem Hèliem z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, popisují matematickou specifikaci pro počítačový program s kognitivní (poznávací) architekturou CLARION.
V čem má ještě lidská inteligence náskok?
Vědci testovali úspěšnost programu v porovnání s reakcemi skupiny respondentů. Byli potěšeni, protože jejich program byl podobně úspěšný jako lidé. Lidé i počítač dostali k řešení problém podobný tomu, jaký jsme popsali v úvodu.
Byl předložen buďto k diskusi, nebo mimochodem při práci na jiném, nesouvisejícím úkolu. 35,6 % účastníků odpovědělo správně, když si mohlo problém rozmýšlet, a 45,8 % reagovalo správně, když je otázka vyrušila z řešení jiného úkolu.
CLARION v 5000 opakováních za podobných podmínek odpověděl správně v 35,3 % v prvním případě a ve 45,3 % ve druhém. Počítačová simulace tak odpovídá velmi dobře lidské reakci.
Víte vůbec, čeho jste schopni?
*Teorie explicitně-implicitní interakce (EII) je nejnovější pokrok na základě teorie tvůrčího řešení problémů, kterou definoval Graham Wallas (1858–1932) ve své knize z roku 1926 The Art of Thought (Umění myslet).
Podle něho lidé procházejí čtyřmi fázemi řešení – příprava, inkubace, vhled (osvícení, aha-efekt) a zpětné ověřování.
*Na základě této teorie už vzniklo několik různých teorií, souhlasných i nesouhlasných.
Základní princip EII předpokládá dva společně existující různé typy vědomostí a jejich zpracování – explicitní a implicitní.
*Explicitní znalosti jsou snáze přístupné a popsatelné slovy, mohou být vyjádřeny symbolicky a vyžadují více pozornosti při zpracování.
*Implicitní znalosti jsou poměrně nepřístupné, obtížněji verbalizovatelné a vyžadují méně pozornosti při zpracování.
*Při řešení problému může být explicitní znalosti použita v odůvodnění, argumentaci různých možností, zatímco implicitní znalosti představují intuici, která vede k řešení vhledem.
*Oba procesy jsou zapojeny současně k vyřešení problému a vzájemně se posilují. Proto, jak se zdá, hádky logické analýzy s intuicí (tradičně mužského a ženského atributu) nejsou k ničemu, úspěšný je ten, kdo dokáže používat obojí.
