Propojení živé tkáně s počítačovými čipy je oblíbeným námětem autorů sci-fi. Bylo však jen otázkou času, kdy se podobná záležitost uskuteční i v praxi. A ten čas nastal právě teď…
Onen zásadní krok, který možná otevírá první dveře do společnosti kyborgů, podnikli studenti z Wisconsinské univerzity v USA. Základem jejich koncepce je propojení neuronů a křemíkových čipů. Celá záležitost se dočkala i úspěšného laboratorního vyzkoušení.
Čekání na terminátora?
Autorem výzkumného projektu je studentský tým seskupený kolem dvou renomovaných vědců Minrui Yua a Yu Huanga. Jejich čerstvá studie nese poněkud komplikovaný název Polovodičové trubičky s nanomembránou: třírozměrný obal pro řízený růst neuritu.
Pod touto komplikovanou větou se však ukrývá práh, kterým lidstvo může vkročit do zcela jiné dimenze a do nové éry.
Badatelé vložili neurony do miniaturních rour, které jsou vyrobeny z polovodičových materiálů, hlavně z křemíku. Poté se výzkumníkům podařilo přinutit nervové buňky, aby uvnitř trubiček rostly.
Není se však obávat představy, že svět nyní zaplaví hromada terminátorů. Tento princip bude používán především v lékařství. Pomocí tohoto nástroje půjde totiž snáze vyléčit neurony, které postihla nějaká choroba.
Hurá do tunelu!
Na práci vědeckého týmu z Wisconsinu navázal inženýr Justin Williams. Ten na polovodičové rourky dal myší neurony. A k jeho velkému překvapení se tyto buňky začaly chovat neočekávaně. Nebavilo je totiž jen tak zbůhdarma sedět se založenýma rukama. Spojení mezi jednotlivými buňkami si totiž hledalo právě cestu skrze trubičky.
Vědci už nějakou dobu vědí, že nervové buňky mají snahu mezi sebou komunikovat, ovšem princip těchto „rozhovorů“ nám zatím z§stává utajený. Není ani jasné, zda tato komunikace je cílená nebo zda zde hraje roli náhoda.
Podobné výzkumy by měly nalézt odpovědi na tyto otázky. Například pomocí instalace speciálních »odposlechových zařízení«, které by zaznamenaly elektrické impulzy mezi neurony.
Zázračné uzdravení?
Jaké by tedy mohlo být praktické využití celého výzkumu? Především by se mohlo dařit vracet funkčnost nervovým buňkám. Třeba lidé, kteří kvůli úrazu či kvůli nemoci páteře nemohou chodit, nebo se nemohou hýbat vůbec, by znovu mohli získat své bývalé schopnosti.
Nová technologie by totiž obnovila komunikaci mezi nervovými buňkami, která byla z nějakého nešťastného důvodu rozvrácena.
Byť tedy někteří vědci předpovídají, že roboti či kyborgové se za nějakých 40 let stanou běžnou součástí života (viz box), sleduje tento výzkum pouze medicínské záměry. A každý takový výzkum má smysl a svůj význam.
Ovšem k jeho uvedení do praxe je ještě dlouhá doba, vždyť vědci dosud ani nevědí, zda se elektrické signály mezi neurony liší v trubičkách a v normálním přirozeném prostředí. Je možné, že nikoliv, polovodičové trubice připomínají myelinová pouzdra (dvouvrstvá izolační membrána tvořená lipoproteiny), kterými jsou neurony ve svém přirozeném prostředí izolovány od okolí. Definitivní odpověď však zatím neznáme.
Slovníček pojmů z robotické oblasti
* Manipulátor – dálkově řízený stroj bez vlastní inteligence
* Kuchyňský robot – kombinace mixéru, hnětače, a dalších kuchyňských strojů, obvykle provedený jako motorová jednotka s nástavci
* Droid – jakýkoliv inteligentní a samočinný robot
* Humanoid – robot podobný člověku principiální stavbou těla a zejména způsobem pohybu
* Android – robot, který je podobný člověku i po biologické stránce. Takové roboty lze nalézt v Čapkově hře R.U.R., nebo třeba ve filmové sérii o Vetřelcích.
* Kyborg – živá bytost, obohacená o mechanické či elektronické součástky. Samozřejmě že člověka s voperovaným srdečním budíkem nelze považovat za kyborga. V extrémním případě může z původní bytosti zůstat pouze mozek.
Brazílie? Španělsko? Německo? Nikoliv, v roce 2050 budou mistry světa ve fotbale roboti!
Pohled na neohrabané roboty, hrající fotbal, by možná mohl být úsměvný. Ale pozor! Organizátoři MS v tzv. robofotbale si předsevzali, že do roku 2050 humanoidní roboti v regulérním fotbalovém zápase porazí v té době úřadující mistry světa v kopané.
Fotbalisté-roboti jsou při Robocupu řízeni bezdrátově počítačem. Týmy se odlišují nejen barvou, ale jsou jim přidělena i rozdílná kmitočtová pásma, aby nedocházelo k vzájemnému rušení. Obvykle se hraje 2 x 5 minut, ve finále pak 2 x 7,5 minuty.
Nelze hrát déle, protože použité akumulátory mají zatím velmi omezenou kapacitu.
Roboti jsou nejprve »trenérem« ručně rozmístěni po hřišti. Po zahájení hry se však už žádný člověk nesmí dotknout ani klávesnice myši. Proti sobě tak hrají jen počítače.
Po každém gólu jsou roboti znovu ručně rozestavěni a hra začíná opět od středové čáry. Obě mužstva mají možnost požádat dvakrát o přerušení hry, zejména při technické poruše. Za výhru jsou pak udělovány tři body, za nerozhodný výsledek jeden a za prohru žádný bod, tedy stejný bodovací systém jako u opravdového fotbalu.
Svatba mezi člověkem a robotem? Prý běžná věc…
*Robot Emil ve starém televizním seriálu z počátku 60. let 20. století byl hranatý, místo nosu měl žárovku a rád baštil šroubky.
*Roboti nepříliš vzdálené budoucnosti už budou vizuálně člověku velmi podobní.
*Vědci z univerzity v japonské Ósace totiž představili zcela nový typ robota, nebo lépe řečeno robotky.
*Její tvůrci jí dali do vínku tvář krásné dívky a nazvali ji ne zcela romanticky znějícím jménem Repliee Q1.
*Její pokožka je ze silikonu, umí mrkat očními víčky a hrudník se jí zvedá, což způsobuje velmi přesvědčivý dojem dýchání.
*Co přijde dál? Jednu z cest naznačuje britský vědec David Levy: „Trendy v robotice a změny postoje k manželství pravděpodobně povedou k tomu, že vysoce sofistikovaní roboti budou považováni za vhodné partnery pro manželství.“.
