Umíte si představit, že byste měli sami jít sluncem rozpálenou savanou – domovinou různých kočkovitých šelem? Potápět se do hlubin v místech, o kterých domorodci s hrůzou mluví jako o rejdišti žraloků?

Vypravit se do noční džungle plné tajemných zvuků? Představa, že se můžete stát chutným soustem pro číhající krvelačné zvíře, je jistě nelákavá.

Pocit ohrožení je naším dědictvím po pradávných předcích. Před 30 miliony lety vegetovali na stromech v severovýchodní Africe, kde dnes místo bujné zeleně uvidíte jen vyprahlé pouště. Po dalších milionech roků pralidé slezli ze stromů a vydali se na africké pláně.

Zde na ně čekala hrozba v podobě masožravých šelem. „Největším nepřítelem se jim stal lidožroutský levhart,“ tvrdí archeologové. Například ředitel Transvaalského muzea v Pretorii Robert Brain upozorňuje na otvory ve fosiliích lebek lidoopů (Australopithecus), nalezených v Jižní Africe.

„Vykazují stejné stopy, které dosud levharti zanechávají v lebkách paviánů. Napadají je v noci na místech, kde přespávají. Podobně tak zákeřně přepadali naše prapředky v jeskyních,“ dodává Brain.

Strach mívá velké oči…

Výčet živočichů, kteří občas zaútočí na lidi, je poměrně pestrý. Vodní tvorové od mohutné kosatky přes chobotnice, krakatice až třeba po dravé ryby pirani či nejjedovatější hady. Ze vzduchu se mnohde snese velký dravec, který unese i dítě.

Na pevnině se do lidského masa zakusují suchozemští plazi, divoká prasata, krysy, vlci, divocí psi dingo, někdy i pes domestikovaný….

Odborníci na nejnovějších faktech však dokazují, že mnohem více lidských obětí než krvelační lidožrouti mají na svědomí rozzuření sloni, buvoli, hroši, nosorožci a podobné druhy, které člověka z principu nežerou!

Vydejte se spolu s 21. Stoletím na souš, do vzduchu i do hlubin, a navštivte v pohodlí domova nejznámější z lidožroutů, kteří číhají, aby i pochutnali na lidském mase. Tedy pokud bude člověk v nesprávný čas na nesprávném místě!

Levhart: Král lidožroutů

Kdo: Levhart (Panthera pardus). Zvíře s pružným a hbitým tělem se považuje za největšího lidožrouta. Má hmotnost 30–90 kg, délku 110–190 cm, ocas měří 60–100 cm a výška se pohybuje v rozmezí 45–75 cm.

Kde žije: celá Afrika, Malá Asie, Persie, Zakavkazí až po Kavkaz, Indie a Indické ostrovy, Čína, Mongolsko, Korea a Sibiř.

Jak loví: Mezi kořistí převažují zvířata od hlodavců po antilopy a gazely. Útočí ze země a ze zálohy, někdy i velkým skokem z koruny stromu. Nikdy kořist nepronásleduje na větší vzdálenost jako např. lev nebo gepard.

Levhart je sice menší než lev, ale má silnější stavbu těla a dokáže ulovit velké zvíře. Využívá momentu překvapení. Znamená velkou hrozbu pro každého osamělého člověka, zejména po setmění. Loví převážně v noci, někdy se odváží pro lidskou oběť i do vesnických chatrčí.

Úlovky hbitá velká kočka schovává na stromech, aby je nesežrala konkurence – lvi, hyeny či supi.

Koho sežral: Roku 1948 dva levharti zabili a sežrali 12 dětí a dva dospělé v nigerijském Kalingombu.

V srpnu 1998 průvodce Krugerova národního parku (JAR) vzal v noci skupinu lidí na pozorování zvěře. Auto zastavil na mostě a ušel pouhých pár kroků, když na něj zezadu skočil levhart a muže zabil.

Jak se bránit: Sledovat okolí, zejména koruny stromů. Větší naději na přežití má ozbrojený člověk.

Tygr: Tichý a zákeřný lovec

Kdo: Tygr (Panthera) jako největší kočkovitá šelma je na druhém místě (po levhartovi) v požírání lidí. Lidské maso nejvíce chutná tygrovi bengálskému (Panthera tigris tigris), což je nejpočetnější poddruh tygra džunglového (Panthera tigris).

Samci měří 2–3 m bez ocasu a 3–4 m s ním, dosahují hmotnosti 180–300 kg a výška v kohoutku je cca 90 cm.

Kde žije: v oblastech spíše chladnějších: Indie, Korea, Mandžusko, Mongolsko, Čína, Sibiř, Zakaspicko až k východnímu Kavkazu, obávaný bengálský tygr číhá v bažinatých lesích kolem delty řeky Gangy a Brahmaputry v Indii a Bangladéši.

Jak loví: Prodírá se křovinami a mezi stromy. Zákeřně útočí zezadu, údajně vždy kousne do pravé strany krku. Jako výborný plavec často napadne i rybáře v loďkách. Na ruském Dálném východě mohutný tygr sibiřský (Panthera tigris altaica) sleduje lidské stopy.

Koho sežral: Za americko-vietnamské války (1964–1975) se tygři živili četnými mrtvými těly na bojišti, vyhrabávali hroby vojáků a nakonec chytali i živé lidi.

V únoru 1976 tygr sibiřský sežral řidiče traktoru u ruského města Lazov.

V roce 1986 se na předměstí Vladivostoku připlížil k trolejbusové zastávce plné lidí; naštěstí byl včas zastřelen.

Jak se bránit: Lidé pohybující se v hlubokém lese (sběrači medu, lesní dělníci aj.), ale i rybáři nosívají vzadu na hlavě masku s lidským obličejem. Pokud tygr proti sobě vidí lidské oči, údajně nezaútočí.

Pomáhá i vystřelení světlice, samozřejmě nejlepší obranou je účinná střelná zbraň.

Lev: Noční (ne)tvor

Kdo: Lev(Panthera leo) má různé poddruhy. Po tygrovi jde o druhou největší kočkovitou šelmu. Samci mají hmotnost 150–250 kg a samice 120–150 kg. Samci dosahují délky 170–250 cm, samice zhruba 140–175 cm. Ocas měří 70–100 cm.

Kde žije: dříve lvi žili v celé Africe, Asii i v Evropě, dnes se vyskytují jen v Africe a na několika místech v Indii

Jak loví: Jako společenská zvířata loví ve smečkách – obvykle v noci nebo za úsvitu. Hlavní úkol plní lvice. Jejich kořistí se stávají zejména větší savci (antilopy, pakoně, buvoli a zebry). Někdy je extrémní hlad dovede i k útoku na slony či hrochy.

Kořist většinou usmrtí zastavením přívodu krve do mozku, stiskem na hrdle, nebo u menší kořisti zlomením vazu tlapou. Lidožrouty se stávají osamělí lvi či zvířata raněná nebo slabá, která nedokážou ulovit běžící kořist.

Koho sežral: Hrůzu naháněly příběhy ze stavby železnice, kterou roku 1896 zahájili Britové v Keni. Tam řádili dva lvi – lidožrouti, kteří mj. odnášeli zraněné z nemocničního stanu. Než je po dlouhém úsilí zastřelil plukovník Patterson, měli připravit o život 135 dělníků! (Tento údaj však někteří odborníci zpochybňují.).

Roku 1977 v Tanzanii invalidní třínohý (!) lev postupně zabil a sežral osm lidí.

Jak se bránit: Pozorně sledovat okolí, mít připravenou zbraň.

Puma: Převeliký drzoun

Kdo: Puma americká (Puma concolor) je největší kočkovitou šelmou Severní Ameriky. Délka těla: 95–243 cm, délka ocasu: 53–82 cm, výška v kohoutku: 61–76 cm, hmotnost:

27–102 kg. Velikost se liší podle poddruhu a zeměpisné šířky, kde puma žije.

Oblast rozšíření: Severní a Jižní Amerika

Jak loví: Pumy jsou velmi mrštné, k tomu jim napomáhají silné končetiny a dlouhý tlustý ocas. Dokážou skočit do výšky i pět metrů a do dálky až 12 metrů. Toho využívají, když napadají oběti, do kterých se dravě zakousnou. Často útočí na běžící lidi, které považují za prchající kořist.

Koho sežral: V září 1989 dvě mladé pumy v Missoulu (americký stát Montana) sežraly pětiletého chlapce, který jezdil na tříkolce pár metrů od domu.

V dubnu 1994 se v Kalifornii žena připravovala na maratonský běh. Při běhu v parku na ni ze stromu skočila puma a prokousla jí lebku. Sežrala vnitřnosti a tělo přikryla. Našlo se náhodou, protože u úkrytu ležel ženin kryt proti slunci (??).

Jak se bránit: Ostražitost

Hyena: Má ráda děti!

Kdo: Hyena skvrnitá (Crocuta crotuta) dosahuje hmotnosti 40 až 80kg, délka těla kolísá mezi 95 až 180 cm, průměrná výška v kohoutku je 85cm, délka ocasu cca 25 cm. Vědci ji dlouho považovali za odporného zbabělého mrchožrouta.

Nyní však vědí, že úskočné zvíře, které má pár nejsilnějších čelistí ze všech masožravých šelem, je aktivním predátorem.

Kde žije: značná část Afriky, Indie

Jak loví: Loví v loveckých skupinách o 10–15 zvířatech. Americký badatel Teddy Roosevelt o hyenách napsal, že pod rouškou noci „vcházejí do domorodých chýší a odnášejí z nich děti, někdy dokonce i spící dospělé, zejména oslabené nemocí.“.

Koho sežrala: Britský zoolog Michael Bright o tomto záludném živočichovi, jehož štěkání připomíná chechtání, při kterém mrazí, zaznamenal: „V roce 1967 hrůzné sucho ve východní Africe donutilo smečky hyen k nájezdům na vesnice, kde strhávaly k zemi, jak dobytek, tak jejich obyvatele. Místní lidé se jim pomstili tím, že je lovili oštěpy a jedli.“.

Hyeny v noci bez varování útočí na lidi v chatrčích, ale i ve stanech. Vtrhnou dovnitř, a když neodnesou člověka (nejvíce dítě), uhryznou si alespoň obnaženou část těla. Někteří napadení tak mají ukousnutý kus obličeje.

Jak se bránit: Uzavřít všechny otvory v obydlí, kterými se v noci může dovnitř lidožrout dostat,

Medvěd: Ví, jak chutná člověk

Kdo: Medvěd (Ursus) nepatří mezi vyslovené lidožrouty. Medvěd hnědý (Ursus arctos) a medvěd baribal (Ursus americanus) totiž nepotřebují příliš masa. Člověka zabijí a sežerou jen výjimečně. Stává se to, když se cítí ohroženi, brání mláďata či jsou mrzutí.

Na lidi cíleně občas zaútočí vylekaný medvěd hnědý či medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis). Z nich největší jsou grizzly kodiaci na ostrově Kodiak u aljašského pobřeží. Když ho potkáte, díváte se na tvora vysokého až 2,8 m o váze kolem 440 kg.

Maso neustále hledá pouze lední (polární) medvěd (Ursus maritimus). Může měřit až tři metry při hmotnosti do 650 kg.

Kde žije: Severní i Jižní Amerika, Asie, Evropa, včetně České republiky

Jak loví: Nejčastěji silné zvíře využívá tlap (velkých cca 25 cm).

Koho sežral: Prof. Steven Herrero z Calgarské univerzity (Kanada) v letech 1900–1979 zaznamenal 126 případů lidí, které v národních parcích USA zranil či zabil medvěd. K dalším útokům dochází i ve volné přírodě.

Zdá se, že medvědi častěji útočí na lidi staré či zraněné. V České republice nebyl zatím zaznamenán žádný případ napadení člověka medvědem.

Jak se bránit: Při napadení pomůže házení kamenů po zvířeti či dělání rámusu. Někteří lidé sehráli roli mrtvého – medvěd je očichal a odešel.

Varan: Drak jako z pohádky

Kdo: Varan komodský (Varanus komodoensis) má primát největšího ještěra na světě s maximální dosud známou délkou 3 metry (!) a hmotností 166 kg.

Kde žije: ostrov Komodo, Floreské ostrovy a menší indonéské ostrůvky

Jak loví: Varan je do značné míry mrchožroutem, který má v ústech jedovaté bakterie. Většinou číhá v úkrytu na blížící se kořist, již kousne do nohy. Rána se zanítí a oběť podlehne otravě krve. Proti toxinům produkovaných bakteriemi zatím neexistují protilátky. Úlovek rozporcuje na velké kusy, které vcelku spolyká.

Koho sežral: Na Floreských ostrovech uchopil v roce 2007 varan desetiletého chlapce a stáhl ho z verandy dolů. Mladá dívka na ostrově Komodo lezla o rok později ve svém domě po žebříku dolů, když ji napadl a zabil varan, který se ukrýval ve stínu.

Jak se bránit: Nepohybovat se poblíž vysoké trávy či křoví, odkud varan útočí ze zálohy.

Anakonda: Plazící se požírač lidí

Kdo: Anakonda velká (Eunectes murinus) je nejtěžším hadem světa, amazonští Indiáni ji nazývají „požírač lidí“. Průměrně dorůstá do pětimetrové délky, někdy však okolo 10 metrů (podobně jako krajta mřížkovaná). Průměrná hmotnost se pohybuje okolo 250 kg.

Kde žije: Amazonský deštný prales – Brazílie, Kolumbie, Peru, Venezuela, Guyana, Trinidad

Jak loví: Téměř nikdy se nevzdaluje od vody v jezerech či pomalu tekoucích řekách. Z vodního živlu většinou útočí. Jindy však na kořist napadne ze stromu. Spolkne ji a potom mnoho měsíců tráví.

Koho sežral: V červenci 1979 na jezeře poblíž Racingu v severozápadní Brazílii anakonda chytila jednoho z rybářů. Později voda vyplavila na břeh rozdrcený trup, ze kterého byla odtržena většina masa.

Jak se bránit: Zvýšená obezřetnost ve vodě.

Krokodýl: Ovládá nejen Nil

Kdo: Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus) měří šest až sedm metrů. Plave díky mohutnému ocasu, který využívá i k lovu. S pomocí 64 až 68 ostrých zubů může jen kousat, nikoli žvýkat.

Kde žije: nejen Nil, ale i jiné řeky a jezera po celé Africe (dokonce i na Sahaře) a na Madagaskaru

Jak loví: Číhá na okraji vody. Ačkoli má mozek velikosti doutníku, pamatuje si, kdy se velká zvířata půjdou napít či přebrodit řeku. Leží nehybně ve vodě, a když je v kořist na dosah, vystřelí pomocí ocasu obrovskou rychlostí vpřed.

Uchopí hlavu či končetinu kořisti. Překvapenou oběť stáhne pod vodu, kde ji utopí. Úlovek následně rozčtvrtí a vykuchá. Velkého tvora uchopí do čelistí a otáčí jim dokola při tzv. kolotoči smrti. Odkroutí velké sousto, které spolkne.

Koho sežral: Podle odhadů zabíjeli krokodýli v Africe za rok více než 20 000 lidí! Když v roce 1968 zastřelili v bažinách Okavanga v Botswaně proslulého krokodýla Kwena, který vážil přes 800 kg, našli v jeho rozříznutém žaludku dvě kozy, půlku osla a oblečený trup domorodé ženy.

Jak se bránit: Zvýšená opatrnost u břehů vodních toků, kde jsou krokodýli. Útoky na pevnině nejsou tak běžné. Pozor: Napadá i lidi na loďkách!

Žralok: člověka většinou ignoruje

Kdo: Odborníci dosud znají 390 druhů žraloků. Z nich jen menšina je lidožravých. Mezi nimi dominuje žralok bílý (Carcharodon carcharias) vyskytující se v pobřežních vodách. Dosahuje délky až 6,4m, v dospělosti váží i dvě tuny.

Kde žije: pobřeží Austrálie či Chile, severozápad Afriky, východní část Číny, Středozemní moře

Jak loví: Žralok bílý lidi systematicky neloví, obvykle na ně zaútočí, když mu zdola připomínají ploutvonožce. (To je ovšem téměř každý člověk plácající se na hladině, surfař nebo potápěč.) Nejprve vykousne z těla velký kus masa.

Poté kolem kořisti krouží a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí natolik, že se již nebude bránit. Teprve pak se k oběti vrací, aby ji sežral.

Koho sežral: Mezinárodní archiv žraločích útoků nedávno uvedl, že každoročně v světě registruje cca 50 útoků žraloka, přičemž jen cca 10 % je smrtelných. Např. na Jadranu ve 20. století bylo jen 10 žraločích útoků.

V prosinci 1998 na floridské pláži Vero asi 40 m od břehu v třímetrové hloubce devítiletého chlapce usmrtil žralok tygrovaný (Galeocordo cuvier), druhý v pořadí nebezpečnosti žraloků. Tento šestimetrový predátor brázdí tropické a subtropické vody.

Jak se bránit: Do vody nikdy nevstupovat s krvácejícím poraněním.

Více se dozvíte:

Michael Bright: Lidožrouti, Ivo Železný, 2004

Proč vlastně zvířata lidi požírají?

Vědci vedou diskuse o tom, proč různí živočichové napadají člověka. Pravdou totiž je, že i mohutná zvířata (např. medvěd) se za normálních okolností setkání s lidmi raději vyhýbají a pokud možno prchají.

Útok preferují v neobvyklých případech, např. když brání mláďata, či jsou zahnáni »do kouta«. V sebeobraně útočí mj. i překvapení hadi.

Proč však zvířata člověka nejen napadnou, ale i sežerou? Britský badatel Michael Bright uvádí, že častým důvodem bývá věk lidožrouta. Pokud je zvíře staré, nemá zuby, špatně běhá, je snadnější ulovit člověka než rychle běžící antilopu. Na lidi však útočí i zvířata zdravá, pokud jim v revíru ubývá přirozená kořist.

S modernizací života, s růstem měst a vesnic se zvířata stále více dostávají do kontaktu s lidmi. „Ztrácejí přirozený ostych, hlad je naučil útočit na lidi a toto umění předávají svým potomkům. Mladí lvi, tygři a levharti se učí, že lidé jsou chutná a snadná kořist,“ vysvětluje Michael Bright.

Nebožtíci jsou snadnou kořistí

Velké hody pro zvířecí lidožrouty vždy znamenaly různé epidemie, ale i přírodní katastrofy či válečné konflikty. Lidské maso jim zachutnalo, a tak se začali »zajímat« i o živé lidi.

Odborníci hovoří rovněž o případech tzv. spletené identity. Nejnázornější je to u velkých bílých žraloků. Ti si často při pohledu zespodu spletou člověka na surfovacím prkně s tuleněm či lachtanem. Žralok tygrovaný zase často považuje plavce na prkně za svou pochoutku – želvu.

Proto se nedoporučuje pohybovat se v místech, kde jsou kolonie tuleňů či u pláží, na kterých želvy kladou vejce.

Malé peklo na zemi!

Na ostrovech kolem hranic sundarbanské oblasti v deltě Gangy žije cca 300 000 obyvatel. Tygři číhající na břehu útočí na rybáře, ale jako dobří plavci je napadají i v řece.

Oběťmi se stávají ženy a děti, které v řece chytají garnáty. Místní lidožroutský triumvirát doplňují ještě žraloci a krokodýli.

Místní biologové se domnívají, že tygří mláďata se učí od rodičů, že člověk je snadná kořist, takže vznikají nové generace lidožroutů. Uznávaný odborník – německý etolog prof. dr. Paul Leyhausen tvrdí: „Každý tygr je lidožrout, stejně jako je každý řidič auta potenciální vrah. Jestliže chce, nebo je nezodpovědný, může zabít.“.

Kdo ví, jak nedat šanci žralokovi?

Nejnebezpečnější místo pro útok žraloka je kupodivu při okraji vody, kde si většina koupajících hraje, plave nebo jen stojí. Žraloci, které může dráždit i barevné oblečení, napadají v poměru 8 : 1 více muže než ženy.

Ve vzdálenosti přes 120 m od břehu je poměr dokonce 30 : 1. Proč? Páni prý většinou více šplouchají a plavou dál od pláže.