Skupina antropologů se rozhodla prozkoumat a ověřit Darwinovu hypotézu, že nejen člověk vytvářel své pracovní nástroje, ale že také pracovní nástroje utvářely lidskou fyziologii. Začali od začátku a zkoumali různé aspekty řezání pazourkovým i moderním nožem. Zjistili, že Darwin měl pravdu.
Když předkové dnešních lidí poprvé vzali do ruky kámen a použili jej jako nástroj, netušili, jaké to bude mít následky. Při oškrabování kůže pazourkem si určitě nepředstavovali, že se stejnou činností budou zaměstnávat za několik milionů let vědci a budou tomu říkat biometrika (viz rámeček).
První o tom, že nástroje ovlivnily vývoj lidské ruky, spekuloval již Charles Darwin (1809–1882). A nemýlil se!
Proč žádat šedesát lidí současně o ruku?
Využívání kamenných nástrojů otevřelo předkům člověka nové adaptivní možnosti. Je pravděpodobné, že se tvar ruky přizpůsoboval nástrojům, aby bylo možno je využívat s maximální možnou efektivitou?
Vědci se rozhodli otestovat experimentálně, jak může rozdílnost tvarů lidských rukou ovlivňovat efektivitu zacházení s různými jednoduchými řeznými nástroji. Přemluvili šedesát dobrovolníků a u každého změřili fyziologické parametry – úchopovou sílu, velikost a tvar ruky. Pak, i podle těchto údajů, vytvořili dvě vyrovnané skupiny.
Jedna z nich dostala přidělené pazourkové nože podobné těm, které známe z afrických nálezů olduvajské kultury, starých 2,6 milionu let, druhá skupina dostala malé ocelové nože (bez střenky).
U nástrojů byly také zaznamenány všechny základní charakteristiky, jako je délka, šířka, tloušťka nebo délka ostří. V případě pazourkových nástrojů, třiceti odštěpků kamene, kde každý kousek byl originálem, byl měřen každý z nich.
Pazourek versus ocelové ostří
Všichni účastníci dostali za úkol přeříznout jutové lano o průměru 10 mm. Řezný výkon znamenal, za jak dlouho a kolika tahy se podaří lano přeříznout.
Výsledky byly opravdu překvapující. U všech 60 účastníků výkon nejvíce ovlivnil skutečně tvar jejich ruky.
S mírným překvapením vědci konstatovali, že nebyly zjištěny rozdíly mezi těmi, kteří používali pazourek a ocelové ostří. Na výsledek neměl významný vliv ani tvar nástroje.
To neznamená, že tvar nástroje nemá žádný vliv, ale spíš to, že do jisté míry odlišnosti jen velmi malý, statisticky významný je naopak vliv biometrických parametrů.
Darwinova hypotéza je správná
Lidská ruka je svým uspořádáním kostí a svalstva až po zápěstí maximálně uzpůsobená pro přesné a jemné uchopování a manipulaci. Je také výrazně odlišná od rukou ostatních existujících lidoopů.
Co způsobilo, že se ruka člověka vydala vlastním směrem vývoje? Obrazně řečeno to, že nešla sama. Pořád byla součástí lidského předka, který začal být koumavější a vynalézavější a začal používat kdeco jako nástroj až posléze – nespokojen s tím, co se dá najít v přírodě, si začal nástroje vyrábět.
Podle Darwina se tehdy lidská ruka začala vyvíjet směrem od pohybu k alternativním funkcím. Nyní Stephen Lycett a Alastair Key, vědci z univerzity v britském Kentu, prokázali, že to skutečně tak bylo a že se Darwin nemýlil.
Vznesli také zajímavou otázku: Co podobným způsobem ovlivňuje nás a jak?
Co vidí a co sleduje »velký bratr«?
*Biometrika (z řeckého bios, tedy život či živé, a metron, tedy měřit a měření) je obor využívající metody matematické statistiky při studiu proměnlivosti živých organismů. Zabývá se sledováním fyzických parametrů.
*Člověk je však originální i svým chováním. Tak se zrodila behaviometrika (hybrid z anglického behavior – chování, a už známého metron). Ta sleduje a statisticky vyhodnocuje vlastnosti. Například styl chůze, délku kroku, rytmus, nepatrný rozdíl v důrazu na levou nebo pravou stranu apod.
*Podobně typický může být třeba styl řízení automobilu, psaní na klávesnici apod.
*Zatímco v bezpečnostních systémech biometrika vyhodnotí shodu (třeba vaší duhovky) se zadaným vzorem, behaviometrika sleduje, jak se chováte. Podle toho určí, jestli jste ta správná a jediná oprávněná osoba, nebo spustí alarm.
*Vzhledem k možnostem sledování se jistě můžeme těšit i na zajímavé nové právní a etické problémy.
