Tentokrát dali hlavy dohromady restaurátoři a potravinářští mikrobiologové z Polytechnické univerzity ve Valencii. Co vzniklo z propojení těchto zdánlivě vzdálených oborů? V kostele Santos Juanes ve Valencii experimentují na Palominových freskách ze 17. století s novou technikou pro restaurování poškozených uměleckých děl.
Určitý typ mikroorganismu je schopen umělecká díla čistit rychle jemně ohleduplně a rychle, není přitom na rozdíl od obvyklých prostředků toxický ani pro restaurátora ani životní prostředí v širších souvislostech.
Projekt vznikl při restaurování kostela, který byl zničen požárem a neodborně restaurován. Při opravách se restaurátoři potýkali s rozsáhlými výkvěty solí, bílými krustami vykrystalizovaných solí a želatinového lepidla, které zůstávalo na nástěnných malbách.
Španělé se inspirovali od italských kolegů, kteří použili bakterie k odstranění tvrzených lepidel a vypracovali vlastní metody. Testovali také odstraňování černých krust, které se objevují na sochách a stavebních památkách.
Vědci trénovali různé bakterie, nakonec zvolili nejperspektivnější kmen Pseudomonas, který si poradil i se solnými výkvěty v lunetách klenby, nad kterými hnízdili známí barbaři a nepřátelé umění, holubi.
Zatímco italští restaurátoři nanášeli bakteriální kulturu pomocí vatových tampónů, vyvinuli jejich španělští kolegové speciální gel, který působí jen na povrchu, prodlouží životnost bakterií a zabraňuje pronikání vlhkosti hlouběji do materiálu.
Gel s bakteriemi se po hodině a půl odstraní, povrch se lehce očistí, osuší a bez potřebné vlhkosti zbylé bakterie rychle hynou. Protože různé druhy bakterií se živí různými kuriózními substráty, uvažují vědci o dalších aplikacích a – věda žije – i partnerství se soukromými podniky.