Ryby a další živočichové žijící v mělkých mořích či alespoň v blízkosti mořské hladiny mají příležitost seznámit se člověkem takříkajíc z první ruky. Kromě přetěžování moří rybolovem, průmyslovým znečištěním či hlukem existuje v posledních letech další a dlužno říci, že stále významnější problém: acidifikace čili okyselení oceánu.

Okyselení oceánu způsobuje zvýšená přítomnost oxidu uhličitého v atmosféře. ten reaguje s vodou vodními parami a vytváří slabou kyselinu uhličitou. Zvýšení její koncentrace mění pH v povrchových vodách, což má za následek celý řetězec událostí napříč celou mořskou biotou.

Jednou z hlavních linií následků okyselování je to, že se v kyselé vodě pomalu rozpouští uhličitan vápenatý, který je důležitou součástí schránek mnoha živočichů. Tenčí schránky pak znamenají větší ohrožení ze strany predátorů.

Na dříve neznámý typ problémů, které způsobuje snižující  se pH přišli marinní biologové pod vedením dr. Stevena Simpsona z Biologické fakulty univerzity v britském Bristolu. Podle nich zhoršuje schopnost populárních korálových rybek klaunů (známých např. z filmu „Hledá se Nemo“) unikat predátorům.

Když v laboratoři nasimulovali pH vody na úroveň, která si při současném nárůstu předpokládá v roce 2050 a 2100, zjistili, že ryby jsou prakticky „hluché“ ke zvukům blížících se korýšů a ryb, které jsou jejich typickými nepřáteli.

Vědci však zároveň upozorňují na to, že do svých předpovědí nezahrnuli způsoby a rychlost, s níž se mohou klauni změnám ve vnějším prostředí postupně přizpůsobovat.