Nakažlivé nemoci jsou způsobené „putovním“ patogenem, tedy parazitem, který dostal zálusk na život v některé z vašich tkání. Nic takového se však netýká onemocnění jako je deprese. Stavy z ní plynoucí mají svou příčinu v dědičném nastavení organismu a v jeho (ne)příhodné interakci s okolím.

V poslední době se však objevila řada studií, z nichž vyplývá, že úzkost a deprese může být přeci jen jakýmsi způsobem nakažlivá. Vědci z izraelského Tel Avivu pracovali pro zjednodušení s běžnými hlodavci – hraboši.

Stejně jako mezi lidmi lze i mezi hraboši nalézt jedince, které bychom nazvali vyslovenými strašpytli a jiné, kteří jsou zase obdobou chladnokrevných hrdinů. Většina je však pochopitelně někde mezi oběma extrémy.

Zoolog David Eilam se pokusil otestovat, jak reagují na stres zvířata jakožto osamocené individuality a jak jako součásti větší skupiny. Aby v nich vyvolal nepříznivý vjem, nechával na jejich klecemi přelétat maketu jejich největšího nepřítele – sovy pálené. Míru jejich stresu poté měřil běžnými behaviorálními testy.

Ukázalo se, že pokud byli hlodavci umístěni v klecí po jednom, zachovávali si míru stresu typickou pro jejich vlastní temperamentové nastavení. Zcela jiná situace však nastala, když byli hraboši umístěni pospolu.

V takovém případě se celá skupina začala chovat prakticky stejně – i ti nejsrdnatější jedinci se začali velmi podobat strašpytlům.

Podle Eilama lze tento jev teoreticky rozšířit i mimo svět hrabošů – např. na lidi. Podle něj by mohl například krásně vysvětlit známý jev, že po velkých katastrofách se lidé začínají hromadně přiklánět k náboženství.