Echolokace, tedy orientace prostřednictvím zachycování odraženého zvuku, je vlastní řadě skupin živočichů, například delfínům či netopýrům. Málokdo však ví, že tomuto způsobu orientace se mohou do jisté míry naučit i lidé.

Pro zdravé lidi nemá pochopitelně velký význam, pro osoby trpící ztrátou zraku může být naopak obrovsky výhodná. Například známý americký slepecký šampión Ben Underwood (na snímku) dokázal díky echolokaci jezdit na skateboardu či hrát basketball.

„Stačilo“ mu k tomu naučit se vydávat mlaskavé zvuky jazykem a následně se naučit určovat, co mu ž¨říká odražený zvuk o rozmístění předmětů v jeho okolí.

Tato schopnost není lidem přirozeně dána a je teda třeba ji dlouhodobě trénovat. Kanadské vědce pod vedením psycholožky Lore Thalerové z University of Western Ontario napadlo pokusit se zjistit, které oblasti mozku jsou u lidských echolokátorů aktivní.

Výsledek vědce skutečně překvapil. Namísto očekávaného výsledku, tedy že se na echolokaci budou podílet ta mozková centra, která jsou běžně zapojena při analýze sluchových vněmů objevili, že nejaktivnější oblastí byl naopak vizuální kortex.

Tato část mozkové kůry, která se nachází v temenní oblasti, je u zdravých lidí zapojena do analýzy vněmů zrakových. Není tedy velkou nadsázkou říci, že slepci skutečně „vidí ušima“.