Skrz ledovou krustu jezera Vostok se do hloubky 3750 m pokoušejí provrtat ruští vědci. Ledové sevření uzavřelo jezero před více než 15 milióny let a vědci doufají, že pod ledem najdou unikátní svět. Miliony let zakonzervované původní i nové formy života.
Satelitní snímky Antarktidy prozradily ukrytý systém jezer pod ledem již na konci minulého století. Jezero Vostok nedává spát ruským vědcům i jejich britským kolegům od roku 1996. Ovšem teprve teď se proměnili v ledové krtky a pokoušejí se proniknout tunami ledu až do hluboko skryté a zřejmě křišťálově čisté vody.
Co plave v prehistorické konzervě?
Největší, nejhlubší a nejizolovanější z asi 150 jezer ukrytých pod ledem (tzv. subglaciálních) v Antarktidě je právě jezero Vostok. Sice ho nikdo ho nikdy neviděl, přesto radar zjistil, že je 250 km dlouhé, 60 km široké a pod hladinou je hloubka asi 800 m.
Svojí velikostí je tak srovnatelné s „pozemským“ Bajkalem, který leží na východní Sibiři.
Pod takřka čtyřkilometrovým příkrovem miliony let starého ledu je tekutá voda ohřívaná geotermálním teplem a kdoví, co v ní může plavat. Zřejmě je sladká, dokonce možná díky tlaku ledu přesycená kyslíkem i dusíkem jako žádné jiné místo na zemi.
„Je to jako objevovat cizí planetu, kde ještě nikdo nikdy nebyl. Netušíme, co všechno můžeme najít,“ říká Valerij Lukin z AARI (Ruského institutu pro arktický a antarktický výzkum) v Petrohradě.
Strach nahánějící velkorysost
Snaha otevřít přístup k hladině však vyvolala ve vědeckém světě dvě protichůdná tažení. Vlna nadšeného očekávání převratných objevů se v protisměru srazila s kritikou předpokládané neopatrnosti a nezodpovědnosti při odkrývání dosud neporušeného prostředí.
Kritici se obávali hlavně „velkorysosti“ ruské expedice a možnosti přenesení bakterií z vrtné soupravy do zkoumaného jezera. Pak už by nikdo nemohl prokázat, jaké formy života pocházejí z prostředí izolovaného miliony let a jaké tam zanesli nezodpovědní experimentátoři. Ruští vědci vzali poté připomínky vážně a zpřísnili plány na odběr vzorků.
Metrové krystaly tvrdé jako sklo
Skeptiky poněkud uklidnilo to, že jezero Vostok je sice v mnoha směrech unikátní, není však jediným místem, kde se pod velmi starým ledem mohou dočkat překvapení.
První pokusné vrty probíhaly od 90. let minulého století a již v letech 2008-2009 chybělo k hladině pouhých 80 metrů. Pak se postup zpomalil, protože v těchto hloubkách má led zcela jinou strukturu, než známe.
Těsně nad hladinou jezera totiž tvoří obrovské jednolité krystaly až jeden metr v průměru, které jsou tvrdé jako sklo.
Poslední metry vrtu jsou kvůli tomu problematičtější než tři kilometry „běžného“ ledu s předvídatelným chováním nad nimi. Letošní vrtání se před nástupem antarktické zimy, kdy teploty atakují -70oC, v extrémních případech až -90oC, muselo zastavit.
Podle Lukina se podařilo dosáhnout hloubky 3 720,47 metru. Radarová měření ukázala, že je to jen 29,53 metru nad hladinou. Aby do prosince, kdy se spolu s poněkud teplejším počasím (od -10 oC do -40 oC) vědci chtějí vrátit, vrt nezamrznul, načerpali do něj podle již dříve ověřeného postupu asi 35 tun směsi kerosenu a freonu.
Jsou si Vostok a Europa podobní?
Vědci si slibují, že objeví nové formy života a také informace o tom, jak život na planetě vypadal před dobou ledovou. Kosmičtí biologové se těší, že se dozvědí něco o možnostech života v podobných podmínkách, třeba na Jupiterově měsíci Europa, kde pod jednolitou krustou ledu tlustou asi 10 – 30 km předpokládají 100 km hluboký oceán vody, ohřívané díky gravitačnímu poli Jupiteru.
Vedoucí britské expedice k jednomu z menších anatarktických jezer, Martin Siegert z univerzity v Edinburghu říká: „Je to extrémní prostředí, ale může v něm být život. To nás nutí pokusit se jej odhalit a poznat.
Jaká forma život to je? Jak prosperuje?“.
Tajemné ledokruhy
V roce 1942 přistála v Grónsku skupina amerických vojenských letadel P-38 a B-17. Když v roce 1990 přišli nadšenci s nápadem je najít a pokusit se je zprovoznit (což se v jednom případě skutečně podařilo), vyvolali jako bonus malou válku mezi vědci.
Čím? Šlo o odhad driftu (posunu ledové vrstvy) a přírůstkových kruhů ledu. Proti všem předpokladům se místo přistání nikam neodstěhovalo. Ještě větší překvapení bylo, že namísto očekávané asi šestimetrové vrstvy byla letadla za 48 let překryta 80 m silným ledem.
Prý se nepropadla, jen datování vrstev ledu podle tzv. ročních kroužků, vrstev ledu, se neukázalo jako přesné. Někteří vědci vysvětlují, že vrstvičky nevznikají střídáním léta a zimy, ale tepla a chladu, které může nastat i několikrát za den.