Měření času prostřednictvím utrapřesných atomových hodin hraje v dnešním světě roli větší, než by si většina laiků představovala. Na dokonalé synchronizaci času závisí řada moderních technologií, například ty, které jsou závislé na umělých družicích (GPS, přenos televizního signálu, meteorologické družice atd.) či fyzikální experimenty na úrovni subatomárních částic.

Současné atomové hodiny jsou sice nejdokonalejší, jaké byly doposud vyrobeny, nejsou však zcela bezchybné.

Přesnost provozu těch nejpřesnějších hodin současnosti, které jsou založeny na počítání vibrací v kationu hliníku, je ohrožována především proměnami v okolní teplotě. Energii ve formě tepla totiž vyzařuje prakticky každý objekt.

Tato energie dokáže neskutečně drobně „nafouknout“ elektronový oblak obklopující jádro atomu, a způsobit tak chybu v měření. Přesnost současných hodin  je taková, že dvoje hodiny by se měly teoreticky rozejít o jednu sekundu  za 3,7 miliardy let.

Spojený tým fyziků z amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) a University of Maryland provedl nedávno výpočty založené na kvantové teorii pole, které umožňují chyby způsobené tepelným zářením korigovat a zvýšit přesnost hodin tak, že k vytvoření jedné vteřiny rozdílu by dva takové stroje  potřebovaly 32 miliard let, tedy zhruba 2,5 násobek doby, po kterou trvá náš vesmír.

Konstruktéři příštích generací  atomových hodin by tedy mohli z těchto výpočtů mnohé vytěžit.