Z hlediska astrobiologie si lze stěží představit ideálnější místo ke vzniku a rozrůstání života, než je naše planeta. Nacházíme se totiž v prakticky ideální vzdálenosti od Slunce: není zde ani příliš zima, ani příliš teplo.

S udržením správné rovnováhy teplot a tlaků napomáhá naší planetě také vhodná kombinace atmosférických plynů, zejména oxidu uhličitého, metanu a vodní páry. Mohl by se však život udržet i na planetách vzdálených od své mateřské hvězdy podobně, jako například Saturn od Slunce?

Mohl, tvrdí američtí geofyzikové Raymond Pierrehumbert a Eric Gaidos. V jeho atmosféře by však muselo být poměrně velké množství vodíku. Vodík má oproti základnímpozemským  některé důležité vlastnosti. Jeho základní výhodou je, že narozdíl např. od vody, které poměrně snadno zmrzne, zůstává  v plynném stavu v mnohem širším rozpětí teplot.

Když vědci společně provedli výpočty pro planety o velikosti Země či o něco větší (tzv. „superzemě“), na nichž nahradili naši dusíkovo-kyslíkovou atmosféru z vodíkovou, vyšlo jim, že rozmezí teplot příhodné pro vznik života v podobě, v jaké jej známe ze Země, by se mohlo udržet i na planetě, která by byla od své mateřské hvězdy 15x vzdálenější.

I přes to, že by musela být atmosférická vrstva mnohem silnější, než je ta pozemská, díky unikátním vlastnostem plynného vodíku by propouštěla relativně velké množství paprsků. Získávání energie z mateřské hvězdy (obdoba naší fotosyntézy) by tedy nic nebránilo.