Odkoukávání nápadů od přírody, takzvaná biomimenetika, je mezi inženýry již dlouhou dobu pevně etablovaným oborem. Objektem zájmu vědců pod vedením prof. Rolfa Müllera z americké Virginia Tech se nedávno stalo jedno z nejzajímavějších „zařízení“, které se přírodě podařilo „vynaleznout“ – navigační systém netopýrů.

Vědci vytvořili počítačový model struktury více než 100 různých tvarů ušních boltců od 59 různých druhů.

Jednou z nejvariabilnějších složek celého komplexu sonaru, který slouží netopýrům k navigaci, je tvar jejich ušních boltců (pinnae). Je to však právě tvar, který ovlivňuje výslednou citlivost netopýra ke směru a frekvenci přicházejícího zvuku ze všeho nejvíce.

Podle jejich analýz se variabilita ve tvaru netopýřích boltců projevuje především v úhlu, pod nímž se boltec otevírá, v narušení symetrie mezi jeho pravou a levou částí a také proměnách číře boltce od spodní části po vršek.

Podle prof. Müllera je proměnlivost ve tvaru netopýřích uší závislá především na prostředí, v němž žijí.  Za hlavní faktor označil rozdíly v tom, do jaké míry je prostředí zaplněno vertikálními strukturami.

Vědci zatím považují své výsledky za počátek dalšího systematického výzkumu. Doufají však, že detailní pochopení způsobů, jak netopýři zpracovávají odražený zvuk,  v budoucnu napomůže sofistikovanějšímu dizajnu přístrojů, které pracují s odraženými vlnami různého typu, například radarů či sonarů.