Saturnův měsíc Titan je jediným přirozeným satelitem planet sluneční soustavy s plně vyvinutou hustou  atmosférou. Plynný obal Titanu je z celých 98,4% tvořen dusíkem, zbytek připadá na metan (1,4%) a vodík (0,2%).

Japonští vědci se nedávno věnovali testování představy, že jeho vznik souvisel s kometami.

Vysvětlení jejího původu vábí vědce prakticky od roku 1944, kdy byla struktura atmosféry Titanu poprvé popsána. Jedna z nich například předpokládá, že se dusík uvolnil do atmosféry díky činnosti vulkánů, další zase sází na to, že dusík vznikl rozložením molekul amoniaku díky slunečnímu záření.

Tyto návrhy však mají jednu chybku: oba totiž předpokládají, že je povrch Titanu relativně teplý. Podle údajů, která přinesla sonda Cassini však víme, že Titanův povrch je mnohem chladnější, než tyto modely předpokládají.

Vědci se proto dnes čím dál častěji obracejí ještě k další teorii, totiž k představě, že se zrodem atmosféry napomohly Titanu komety. Asi před 3,9 miliardami let, během období známém jako „pozdní velké bombardování“, njich na jeho povrch muselo narazit velké množství.

Díky těmto nárazům se z krusty tvořené směsí pevného amoniaku a vody uvolnil plynný dusík, který tvoří atmosféru dodnes.

Aby otestovali smysluplnost této představy, vytvořili japonští vědci na univerzitě v Tokyu jakýsi „Titan v malém“, tvořený právě směsí amoniaku a ledu. Tento model poté odstřelovali projektily a sledovali, jaký vliv budou mít jejich ataky na chemické složení směsi.

Ukázalo se, že střely simulující náraz komet skutečně jisté množství dusíku uvolnily. Když vědci pod vedením Jasuhita Sekineho změřili jeho objem a poté sestrojili matematický model nárůstu jeho koncentrace, došli k závěru, že za vznikem dusíkaté atmosféry Titanu mohly skutečně stát komety.