Ti všímavější obyvatelé měst si možná již nejednou položili otázku, proč ve městech potkáváme stále stejné druhy ptáků. Ruský vědec Alexej Machalov a jeho kolegové přišli nedávno se zjištěním, že náklonnost jistých druhů ptáků k městskému prostoru souvisí s velikostí jejich mozku, jinými slovy s inteligencí.
Machalov se svými kolegy prozkoumal stav ptáků ve dvanácti městech na území Francie a Švýcarska. Aby si úkol přeci jen trochu ulehčil, zaměřil se výhradně na zpěvné ptáky. Celkově prozkoumal 82 druhů z 22 čeledí pěvců.
Za úspěšné kolonizátory městského prostoru si označil pouze ty, kterým se daří v městech pravidelně rozmnožovat.
A jaké byli jeho výsledky? Vedle holubů, kteří nepatří mezi pěvce a nebyli proto do studie zahrnuti, prohlásil za nejúspěšnější kolonizátory sýkory koňadry, sýkory modřinky, vrány černé, kavky, straky, brhlíky, střízlíky a mlynaříky dlouhoocasé.
Mezi ptáky, na které městský prostor působí naopak jako repelent, patří například strnadi obecní, strnadi rákosní, pěnice hnědokřídlé, lejskové čenohlaví, žluny hajní a další ptáci.
A jaké poučení je možné ze zjištěných skutečností vyvodit? Když Machalov porovnal relativní velikost mozku jednotlivých druhů ke zbytku těla, vyšlo mu, že mezi úspěšnými kolonizátory převažují ptáci s většími mozky.
I když velikost mozku není zcela jednoznačným kritériem pro to, zda jsou tyto druhy opravdu chytřejší, nelze tento parametr opominout zcela. Podle Machalova přejí města chytřejším druhům ptáků zejména proto, že se snadněji adaptují na nové a dříve neznámé typy shánění potravy či míst k životu.
Machalovovy výzkumy mají však i svůj rub. Vyplývá z nich totiž, že neustále pokračující rozšiřování měst znamená významné ohrožení pro „hloupější“ a tedy méně adaptabilní druhy.
