Vývojové proměny v rámci širších skupin živočichů jsou jedním z klasických a v průběhu let i dobře zdokumentovaných „důkazů“ pro platnost evoluční teorie. Jedním z takových skutečně učebnicových příkladů jsou i postupné proměny ve stavbě lebky.
Například u dnešních i dávných plazů tvoří jisté kosti spodní čelist, zatímco u nás i u všech ostatních savců jsou původně tytéž kosti přestěhovaly do středního ucha a staly se nezbytnou součástí našeho sluchového aparátu.
Dnes je pochopitelně známe pod názvy kladívko, kovadlinka a třmínek. Důkazy pro tuto proměnu však doposud pocházely pouze ze srovnávacího studia embryí – přichytit však evoluci přímo při činu a nalézt fosílii, která by mohla být považována za „přechodný článek“ se však až donedávna nepodařilo.
Dnes však již můžeme říci, že to neplatí. Vědcům vedeným dr. Jin Mengem z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku se v Jeholu v čínské provincii Liao-ning podařilo takového tvora skutečně objevit.
Pradávný savec, který získal podle místa nálezu jméno Liaoconodon hui, žil před 122 milióny let, v období spodní křídy. Měl sice všechny kosti plně zachovány, svou roli při rozmělňování potravy však již ztratily.