Každý to jistě zná. Zívnete si a během chvilky začnou zívat i lidé okolo vás. Zívání je zkrátka nakažlivé. Vědci zabývající se lidským chováním zjistili, že zívání souvisí s naší schopností empatie, tedy schopností vcítit se do druhých. To samé platí i pro naše nejbližší příbuzné..

Rozdíl mezi „našinci“ a „cizinci“ se podvědomě promítá i do způsobů, jak se ve společnosti dotyčných osob chováme. Před „našinci“ si zkrátka dovolíme mnohem více, než před cizinci. To se pochopitelně týká i takových „drobností“, jako je zívání.

Častěji zíváme před „našinci“, tedy před osobami, které známe a jejichž vnitřní svět nám není cizí.

Světově proslulý primatolog Franz de Waal, jeho profesní doménou je zejména studium chování šimpanzů, se společně se svým kolegou Matthew W. Campbellem rozhodl otestovat, jak jsou na tom se zíváním právě šimpanzi, naši nejbližší příbuzní.

Skupině 23 šimpanzů promítali videa, na nichž byli zachyceni zívající různí zívající šimpanzi: jak „našinci“, tak „cizinci“. Během promítání pak sledovali, jak moc bylo pro sledující šimpanze zívání nakažlivé.

Podle jejich zjištění převažovalo zívání ve společnosti „našinců“. Vědci mají za to, že se jim podařilo přinést další důkaz pro to, jak moc je provázáno jednání, empatie a společenský život.