Technika americké retuše neboli airbrushe spatřila světlo světa již v předminulém století. Od té doby učinila značný posun kupředu a v současné době tuto výtvarnou techniku využívá množství lidí k vylepšení vzhledu například svých motocyklů, automobilů či kamionů. Airbrush důvěrně zná i většina modelářů….

Americký malíř akvarelů Charles Burdick jistě netušil, že použitím retušovací „pistole“ k malbě svých obrazů položil v roce 1893 základy dodnes úspěšného a ceněného výtvarného odvětví – airbrushe. Zpočátku se sice airbrush používala takřka výhradně k retušování fotografií, ale netrvalo dlouho a již ve 30. letech minulého století se objevují první skutečně výtvarné práce – reklamy, ilustrace časopisů či plakáty.

Odtud byl již jen drobný krůček k jejímu použití i v jiných oblastech života – především v grafickém designu, filmovém průmyslu, ale především při „zdobení“ motorových vozidel.

Co je airbrush?

Zjednodušeně řečeno je to velice důmyslný nástroj pro rozprašování barvy s maximálně možnou přesností. Díky této přesnosti lze ve výsledku dosáhnout takřka fotografické realističnosti. Jedinečnost airbrushe tkví především v umění zachytit šedou barvu a stupňovat odstíny barev, takže se účinky dopadu světla třeba na ztvárněném obličeji ve výsledku jeví jako polotóny.

Kam všude pronikla?

Díky tomu, že se ve většině případů používají speciální akrylové barvy, které jsou použitelné na takřka každý povrch, můžeme se s výsledky airbrushe setkat opravdu všude. Malovat lze na papír, dřevo, porcelán, sklo, kov, omítku, kameny, plasty, kůži, látky, gumu, kov… Malovat lze i na tělo (tzv. body painting) či nehty (nail painting).

Většině lidí se však airbrush pojí s výraznými výtvarnými prvky na automobilových či motocyklových karoseriích. V takovém případě, kdy se barva nanáší na kov, je nutnost dokončené dílo ještě přelakovat nejméně pěti vrstvami laku, který dodá barvám na sytosti a na hloubce (metalízový efekt).