Výsledky nejnovějších  amerických studií o zdraví dětské populace a o jejích stravovacích návycích jsou alarmující. Stoupá nejen počet případů dětské obezity ale i různých dalších nemocí, ke kterým nevhodná výživa podstatně přispívá. Možnost jak tento trend zvrátit je jediná – posílení zájmu a vlivu rodičů.

„Na rozdíl od všeobecného přesvědčení zjistilo mnoho studií z různých zemí, včetně Spojených států, jen velmi slabý vliv rodičů na stravovací návyky svých dětí,“ uvedl Youfa Wang, profesor na Johns Hopkins University v americkém Baltimoru, který vedl mezinárodní studii.

Roli hraje příliš mnoho faktorů a účinky na zdraví populace jsou vskutku fatální. Vědci se domnívají, že je třeba vliv rodičů opět posílit, jak vyplývá z této studie zveřejněné v prosinci loňského roku.

Co všechno vychovává vaše děti

Rodiče jsou přitom tím, kdo primárně ovlivňuje budoucnost svých dětí daleko silnějším a komplexnějším způsobem, než se zdá (jak se můžete dočíst i v dalším článku v tomto čísle, věnovaném epigenetice).

Přesto rozsáhlá studie ukázala, že vliv rodičů na stravovací návyky dětí je podstatně menší, než by se mohlo zdát. Jak tvrdí vědci na základě výsledků studie: „Je to pochopitelné a pravděpodobné, protože vzorce stravovacích návyků mladých lidí jsou ovlivněny mnoha složitými faktory, a rodinné prostředí hraje jen dílčí roli.

Více pozornosti je třeba věnovat i vlivu toho, co je ve hře mimo rodiče. To jsou školy, místní prostředí a komunita, do které se dítě zařadí, vládní směrnice a politika, jež reguluje školní stravování. Podstatné je i  širší prostředí, produkce potravin, distribuce a reklama.“.

Vliv rodičů (ne)zadržitelně slábne

Profesor Wang ve spolupráci s kolegy z university ve španělské Zaragoze systematicky přezkoumával a analyzoval příslušné studie zveřejněné v různých zemích v rozmezí let 1980 až 2009. Vědci porovnávali ve vzájemných vztazích vliv dvojic rodič – dítě  podle pohlaví, věku, příjmové skupiny rodiny, světového regionu a aktuální společenské situace.

Důležité bylo také vše vidět v souvislostech výživových trendů, které se v každém regionu různě mění podle doby.

Studie našla významné rozdíly v podobnosti příjmu živin a přístupu k výživě u zkoumaných skupin populace. Kromě toho dílčí analýza také zjistila, že se vztahy mezi rodiči a dětmi s časem nepřehlédnutelně oslabily.

Tím také poklesl vliv rodičů na stravování dětí. To se děje nejsilněji v mimoevropských zemích, hlavně v USA.

Epidemie obezity

„Závěry této studie poskytují užitečné poznatky pro vývoj účinných intervenčních programů na podporu zdravé výživy u mladých lidí,“ řekla May A. Beydounová, spoluautorka výzkumu.

Výzkumníci přední lékaři – obezitologové budou sledovat nejnovější vědecké a politické aktivity, vztahující se k obezitě v rámci projektu Příliš velký svět: Globální epidemie obezity.

Podle odborníků je největším problémem to, že většina rodičů si vůbec neuvědomuje, že jejich čtyř- nebo pětileté dítě trpí nadváhou nebo obezitou.

To potvrdily i výsledky další studie, prováděné vědci z klinického centra university v nizozemském Groningenu. Polovina matek a asi 39 % otců se domnívá, že jejich dítě, které z hlediska lékařů je už obézní, žádnými problémy v tomto směru netrpí.

V případě nadváhy jsou výsledky studií ještě více alarmující, 75 % matek a stejný počet otců tvrdilo, že jejich dítě s diagnostikovanou nadváhou má hmotnost v normě.

Zrcadlo, zrcadlo, nechci to vidět

„Účastníci studie byli požádáni o informace o jejich výšce a hmotnosti, a také o informace o jejich životním stylu“ vysvětluje profesor Pieter Sauer, pediatr z Univerzity v Groeningenu.

Studie prokázala, že matky a otcové obézních dětí a dětí s nadváhou měli sami problémy s hmotností, měli vyšší průměrnou hmotnost než rodiče zdravých dětí.

To ještě ale není důkazem výhradně genetické danosti obezity (viz rámeček), podstatnou roli zde hraje zřejmě i tzv. »mimogenová dědičnost«, tedy dědičnost návyků, týkajících se životního stylu včetně stravování v rámci rodiny.

Rodiče ve vztahu k sobě byli schopni daleko lépe reflektovat svou nadváhu nebo obezitu. V případě svých dětí se naopak přesvědčovali, že je všechno v pořádku (pravděpodobně proto, že by si museli přiznat svou chybu).

Proč si rodiče lžou?

Zajímavý byl pokus, kdy vědci rodičům předložili sedm siluet dětského těla. Matky a otcové všech dětí v naprosté většině vybírali siluety, které odpovídaly štíhlejším dětem, než byly ty jejich. (Ti, kteří měli doma obézní dítě, se přitom „pletli“ až o tři siluety.).

Rodiče dětí s nadváhou a obézních dětí si také nemysleli, že by jejich děti byly méně aktivní než ostatní, 94 % jich však mělo pocit, že by mohli nějak dítě ovlivnit v jeho stravovacích návycích a výběru potravin.

Čtyři rodiče z pěti také uvítali další informace nebo poradenství. „Odhaduje se, že 10 procent dětí v Nizozemsku trpí nadváhou ve srovnání s 20 procenty v USA,“ říká profesor Sauer a dodává: „Nicméně, veřejné vnímání toho, co je normální váha má tendenci se posunovat směrem nahoru, protože více lidí trpí nadváhou nebo obezitou.“.

Děti slyší, ale neposlouchají

Studie potvrdily také už známý fakt, že děti, které trpí nadváhou až obezitou ve věku mezi třetím až pátým rokem věku mají podstatně vyšší pravděpodobnost podobných potíží v pozdějším životě.

„Naše zjištění ukazují na nutnost programové výchovy ke zdravé výživě, které by pomáhaly rodičům rozeznat, co je ještě normální zdravá hmotnost jejich dětí a kdy už je třeba ve spolupráci se zdravotníky včas zasáhnout, aby nehrozilo nebezpečí nadváhy,“ shrnul profesor Sauer výsledky studie.

To má samozřejmě ten háček, že děti, jak je známo, slyší, ale neposlouchají. Naopak podvědomě napodobují chování svých rodičů. Vidí-li tedy jako normu to, že rodiče u televize spolykají dva sáčky křupek a »na stojáka« při práci zhltnou housku se salámem, stojí je pak značné úsilí si tenhle matrix přeprogramovat.

Nejčastěji až v dospělosti, když už mají důvod o tom přemýšlet, ale kdy už je tím položený základ jejich zdravotních dispozic.

Děti odkojené reklamou

Na jejich výsledky nezávisle navazuje práce vědců z univerzity v americkém Tennnesee. Ti se věnovali změně stravovacích návyků dětí při přechodu z předškolního věku 2–5 let do školy.

Jejich rodiče uvádějí, že pozorovali zásadní změny zvyklostí svých potomků pod vlivem školního prostředí.

Negativní zjištění bylo, že děti mají v důsledku změny režimu a sociálních vlivů méně volného času pro volnočasové aktivity, sport a pohyb. Odborníci také zaznamenávají, že děti jsou s přibývajícím věkem (2–12 let v této studii) podstatně méně ovlivnitelné rodiči, neúčastní se také tak často společných večeří.

Tato věková skupina je navíc velmi ovlivnitelná reklamou. Informační kampaně směřující ke zdravé stravě nebývají obvykle dostatečně bombastické, aby překonaly masivní kampaně výrobců a prodejců sladkých nápojů a rychlého občerstvení.

Nerovný souboj s automaty na bagety

Starší děti se věnují více pasivním činnostem, třeba sledování televize i o víkendových dnech. Rodiče také shodně konstatovali, že jsou si vědomi zvýšeného rizika vzniku nadváhy a dětské obezity, ale vliv kolektivu školního prostředí snižuje možnost rodičů aktivity dětí směrovat.

Dr. Hollie A. Raynorová z centra preventivní medicíny The Miriam Hospital v Providenci ve státě Rhode Island v USA uvádí: „Přestože děti předškolního věku jsou více ovlivnitelné svými rodiči směrem ke zdravým stravovacím návykům, dodržují pouze dvě nejzřejmější dietní doporučení – konzumaci ovoce a nízkotučného mléka a mléčných výrobků.“.

Ostatní rodiče shodně uváděli, že se jejich děti stravují nevhodně, v nemalém procentu v řetězcích s rychlým občerstvením.

Ženy jsou pozornější

Do stravovacích návyků se promítají i zvyky širší skupiny populace a v dnešní době aktuální ekonomická situace. To zdokumentovala další studie Centra pro zdravou výživu na Johns Hopkins University v americkém Baltimoru.

Velká skupina (celkem 4365) dospělých ve věku 20–65 let byla podrobena zkoumání z pohledu ukazatelů kvality stravy (např. množství energie, celkový obsah tuku a nasycených mastných kyselin, množství ovoce a zeleniny, vlákniny, vápníku a mléčných výrobků).

Zjistili, že existují etnické a genderové (podle pohlaví) rozdíly ve vztahu ke společenskému statutu, očekávanému prospěchu a zdravotnímu přínosu stravy.

Genderové rozdíly zjistily u žen nižší příjem energie, cholesterolu a sodíku. Více pozornosti také věnovaly ženy zdravotním efektům skladby potravy, i s ohledem na své děti.

Šetření na nepravém místě

Skupiny se lišily např. tím, že běloši omezení příjmem se na rozdíl od Afroameričanů posunují směrem k tučnějším potravinám, obě skupiny pak zvyšují příjem sodíku a snižují příjem vlákniny.

Pokud nebyly zkoumané osoby omezeny ekonomickou situací, pozornost věnovaná přínosu stravy vedla k omezení nasycených tuků a zvětšení podílu vlákniny, ovoce a zeleniny. „Nízký sociálně-ekonomický status může způsobit značné omezení výběru potravin, což snižuje kvalitu stravy.

Vzhledem ke kritickému nárůstu obezity je důležité, aby zdravé potraviny byly dostupné pro chudší vrstvy obyvatelstva,“ dodává Wang Youfa, spoluautor studie.

Nemilosrdné zrcadlo

To, co jedí děti, je zrcadlem toho, co jí jejich matka. Bohužel většina žen jí zeleninu nebo ovoce zřídka.  Aby si děti zvykly na novou chuť, potřebují ji zkusit i patnáctkrát, a to rodiče často vzdají (odtud i mýtus, že děti nerady ovoce a zeleninu).

Rodiče také daleko méně často podnikají něco společně s dětmi, což je v případě přivykání nové chuti důležité, velmi malé děti se stále ještě řídí tím, co považují za dobré jejich rodiče. Proto je dobré vytvářet stravovací návyky včas, do 7–8 měsíců věku a rozvíjet je u předškolních dětí.

Naděje je také ve zvyšování zájmu dětí a teenagerů o sport a tělesnou kulturu, nejlépe opět s příkladem rodičů, protože pak se často začnou zajímat o informace o zdravé výživě sami.

Čím krmíte vaše sebevědomí?

Z hlediska psychologů to také není tak jednoduché. Příjem a výběr potravy dlouhodobě souvisí s pocitem vlastní ceny, který se projevuje i v dalších znacích – chování, oblékání, a logicky i ve společenské a kariérní úspěšnosti.

Změna je obtížná i proto, že pokud není člověk zvyklý věnovat si dostatečnou pozornost, nemá zájem o informace vedoucí ke zlepšení kvality života, tedy i stravy. Sociologové se zase zaměřují na snižující se význam rodiny v životě společnosti, tedy i snižování jejího vlivu na životní styl už školních dětí.

Co všechno nám doslova přitěžuje

*Nevhodné potraviny zatěžují metabolismus a ukládají se podle své povahy na nejméně vhodných místech. Pokud si pěstujeme tukovou tkáň, pomáhají nám k tomu hlavně sladkosti (na ty se přeptejte i vašeho stomatologa), uzeniny, slané potraviny a pochutiny.

*Vyšší energetický příjem také někteří odborníci dávají do souvislosti s vyšším potenciálním rizikem nežádoucího bujení buněk.

*»Slanosti« zatěžují ledviny zvýšením hladiny sodíku a jejich konzumace nesouvisí s hladem ale spíše se závislostí.

*Pokrmy z fast foodů představují energetické bomby chudé na všechny nutričně důležité prvky, například vitamíny nebo vlákninu. Pokud si dítě koupí „hambáč“ ve školním bufetu a pak se naobědvá, dostává dvojnásobek energie, kterou navíc nespálí sportem, ale uloží do tukových buněk u počítače nebo televize.

*Pozor ale na omezování tuků – není rozumné je vyloučit, ale vybrat si ty »dobré«. Nenasycené mastné kyseliny třeba z rostlinných olejů potřebujeme i pro příjem vitaminů rozpustných v tucích (A,D,E,K), nebo jako základ tvorby hormonů.

Co nám dělá dobře

Už jsme to určitě někde viděli nebo četli. Cereálie, ryby, ovoce, zelenina! Proč ne? Je to drahé? Ne zase tak docela, stačí méně a kvalitních potravin, obecně je příjem potravy vyšší, než by současnému životnímu stylu odpovídalo.

S dětmi je trochu potíž – jak pro ně udělat atraktivní třeba zeleninu, luštěniny a cereálie? To chce kuchařskou fantazii a čas, a to je také slušná část problému.

Dalším prohřeškem je obecně malá konzumace ryb. Proč je jíst? Kvůli omega-3-mastným kyselinám, které potřebuje srdce a cévy i mozek a nervová vlákna. To se hodí nejen ve škole, ale i pro zachování čilého myšlení v pozdějším věku.

Dobrým pravidlem je také jíst potraviny co nejbližší jejich přirozenému stavu, to znamená brambory vařené ve slané vodě s kmínem a libečkem raději, než jako smažené chipsy, kysané mléko třeba jako přírodní jogurt s pokrájeným banánem než jako hmotu doplněnou emulgátorem, barvivy, želatinou a umělými kousky ovoce, vyrobenými z drtin po lisování jablek.

Rozmazlování se zdravým jídlem je investice s vysokými úroky.

Je obezita dědičná?

Genetické dispozice obezity jsou dnes už potvrzené. Naše geny ovlivňují sklony tloustnout přímo i nepřímo. Mluvíme o tzv. polygenní dědičnosti, to znamená kombinaci více provázaných genů. Ty obezitogenní nám přidávají kilogramy a vrásky, ty leptogenní naopak pomáhají udržovat štíhlou postavu.

Stejně funguje predispozice např. k alergiím či některým typům nádorových onemocnění.

Ovšem ani v případě obezity není genetická dispozice alibi pro lenost, protože můžeme svých chováním ovlivnit, do jaké míry se projeví. Některé studie tvrdí, že dědičnost u obezity funguje spíše v mateřské linii. Prokazují v přenosu genů obezity významnější úlohu matky než otce.

Geny určují i to, kam si nadbytečné zásoby ukládáme. I tady jsou silnější projevy u žen, které častěji kopírují postavu matky (66 %), než u mužů (46 %). A škodolibá dědičnost prý hlídá i rychlost změn hmotnosti, zřejmě přes hormonální regulační dráhy.  Při nevhodném rozložení jídla během dne vstoupí do hry i šetřící gen, který při nedostatku potravy něco ukládá na »horší časy«.