Prajednoduchá sloučenina, amoniak, hrál podle současných předpokladů  centrální roli  při vzniku základních stavebních prvků živých těl, jako jsou aminokyseliny a posléze proteiny. O zemské atmosféře doby okolo hypotetického data vzniku života však vědci předpokládají, že v ní amoniak neměl na růžích ustláno. Byla totiž neutrální a nikoliv redukující, a za takových podmínek  tato sloučenina vodíku a dusíku jen těžko. Další překážkou pro to, aby se amoniak na Zemi vyskytoval ve správnou chvíli ve správné koncentraci, je to, že jeho molekuly mohly být velmi snadno rozkládány účinky slunečních paprsků. Kde se tedy na Zemi vzal? Nemohly jej do atmosféry přivést meteority?

Aby tuto hypotézu otestovala, vzala si americká chemička Sandra Pizzarello z Arizonské státní univerzity spolu se svými kolegy „do parády“ kousek meteoritu  známého jako Graves Nunataks (GRA) 95229, který byl v roce 1995 nalezen v Antarktidě. Během svých pokusů se snažili nasimulovat podmínky, za kterých uskutečnil meteorit svůj vstup do zemské atmosféry. „Trápení“ kamene brzy přineslo své ovoce. Při vysokých tlacích a teplotách okolo 300 0C začal meteorit kýžený amoniak skutečně uvolňovat. Meteority tak mohly při vzniku života sehrát další, dříve netušenou roli.

Autor: Michal Andrle