Pamětníci asi nezapomenou, jaké nadšení ovládlo v roce 1957 obyvatele světa, když vysoko nad jejich hlavami prolétala sovětská pípající koule s anténami. První umělá družice Sputnik 1 zahájila převratnou kosmickou éru cest člověka ke hvězdám.
Od té doby se dočkala stovek následovníků, které už využívají nejmodernější technologie.
SPUTNIK 1 se proslavil nejen pípáním
První vědeckou družici vynesla 4. října 1957 z kosmodromu Bajkonur upravená dvoustupňová nosná raketa R-7. Vysílač do 25. 10. 1957 vysílal každých 0,6 s pípavý signál. Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 215 x 939 km, sklon 65,1 °, doba oběhu 96,2 min, rychlost 7,8 km/s.
Družice měla sférický (kulový) tvar o průměru 58 cm a hmotnosti 83,6 kg. Tělo tvořily dvě hliníkové polosféry o síle (tloušťce) stěny 2 mm. Uvnitř se nacházely dva vysílací moduly, bateriový blok, ventilační systém, dále čidla teploty a tlaku.
Polosféry byly spojeny a utěsněny, vnitřek družice vyplňoval dusík o tlaku 1,3 atm. Vnější plášť družice (tlouštka stěny 1 mm) byl rovněž sférický a zabezpečoval tepelné stínění jádra družice. K vnějšku družice byly připojeny dva páry dipólových antén o délkách 2,9 a 2,3 m.
Uchycoval je pružinový mechanismus, který po dosažení oběžné dráhy zajistil jejich rozevření. Sputnik 1 oblétal Zemi do 3. 1. 1958, kdy po 1440 obletech vstoupil do zemské atmosféry a shořel.
21. STOLETÍ aktualizuje: Ačkoliv premiérová družice, aktivní 92 dnů, byla jednoduchá, přesto každý její prvek sloužil určitému vědeckému účelu; např. natlakovaný vnitřní kulovitý prostor se stal předchůdcem kabiny pro lidskou posádku.
Sonda GIOVE A jako předjezdec Galilea
Ze stejného kosmodromu Bajkonur 28. 12. 2005 ruská nosná raketa Sojuz-FG/Fregat vynesla sondu GIOVE A. Šlo o první testovací družici evropského navigačního systému GALILEO. Několik let obíhala Zemi ve výši 23 012 až 23 258 km s dobou oběhu 840,98 minuty. Hlavním úkolem byla zkouška technologií.
Družice ve tvaru kvádru o hmotnosti 602 kg a rozměrech 1,3×1,8×1,65 m měla dvojici rozklápěcích panelů fotovoltaických baterií o rozpětí 4,54 m, dodávajících 700 W elektrické energie a dobíjejících 3 lithiumiontové akumulátorové baterie.
Na palubě bylo předprototypové navigační zařízení: přesné rubidiové atomové hodiny, dva navigační vysílače, kruhová vysílací anténa, experimentální navigační přijímač systému GPS pro testování možnosti autonomního stanovování parametrů oběžné dráhy.
Nechyběly přístroje pro monitorování prostředí na operační dráze pro družice systému GALILEO: dva monitory pronikavé radiace a přístroj pro měření statického náboje hromadícího se na povrchu družice.
Po této první experimentální družici za ní 27. 4. 2008 odstartovala testovací sonda GIOVE B. Celý systém GALILEO má mít (podle plánů po roce 2010) 30 družic. Usnadní navigaci řidičům, pilotům, námořníkům, záchranářům apod.
21. STOLETÍ zjistilo: Na rozdíl od obdobného amerického navigačního systému GPS umožní GALILEO přesnost až na jeden metr. Má tak znamenat technologickou revoluci, srovnatelnou se zavedením mobilních telefonů.
Více se dozvíte:
G. Sparrow, B. Aldrin: Vesmírné výpravy, EUROMEDIA – Knižní klub, 2008
J. Kleczek: Velká encyklopedie vesmíru, ACADEMIA 2002
