Věda má v rukávu řadu malých i velkých záhad. Lze jen stěží odhadnout, kdy a jaká najdeme řešení. Už vůbec nemůžeme tušit, co přinesou – pokud se podaří na ně někdy přijít. Chcete také zapojit svou kreativitu?

Nabízíme vám některé z nich, a aby to bylo zajímavější, z hodně odlišných oborů.

Lidstvo čas od času zjistí nebo najde něco podivného. Občas to na čas skončí v archivu jako nesmysl, ale pořád to někomu vrtá hlavou. Někdy se o tom raději moc nemluví, protože prvoplánové vysvětlení se zdá příliš divoké, ale o to větší je to záhada. Nějaké vysvětlení přece existovat musí!

1. Zahrávali si Atlanťané s krystaly, nebo Platon se symboly?

O čem je řeč: Atlantida jako symbol ztracené vyspělé civilizace

Co zůstává utajeno: Existovala skutečně vyspělá civilizace, která zmizela ve vlnách?

Spory o existenci Atlantidy představují chronický konflikt mezi akademickou obcí a ezoteriky. Většina vědců se domnívá, že si Platon (427 př. n. l.–347 př. n. l.) Atlantidu vymyslel jako lekce morálky. I když v dialozích Timaios a Kritias neústupně trvá na pravdivosti příběhu.

Vědci upozorňují na nepřesné datování a nemožnost určení přesných zeměpisných souřadnic. Atlantida měla zmizet před asi 11 500 lety při kataklyzmatu (zemětřesení a obrovských vlnách tsunami). Vědci prozkoumali mořské dno Atlantiku pomocí echolokátorů, radarů Geosat i sonarem Multibeam a nenašli ani stopu ponořeného ostrova.

To je patová situace a východisko z ní vidí někteří badatelé v tom, že si Platon zmýlil zeměpisné údaje. Popsány byly s různou věrohodností podmořské nálezy poblíž Baham, silnice, budovy, sloupy a kanály, podmořský ostrov Spartel (dnes 60 m pod hladinou poblíž Gibraltarské úžiny).

Co se skrývá u Kuby?

Jiné hypotézy stopují Atlanťany do Peru, kde prý v horách žili 8–12 m vysocí modroocí a světlovlasí lidé. Další hledají blíž a spojují vzhled Atlanťanů s obry z mýtů původních obyvatel Británie. Oblíbená je teorie o krystalech, pomocí kterých Atlanťané ovládali energii a transmutovali hmotu, až to přehnali s intenzitou.

Když už se zdálo, že ve sporu došlo střelivo, objevil v roce 2001 náhodou při sonarovém průzkumu dna oceánu u pobřeží Kuby odborník na digitální komunikace Paul Zelitsky potopené město v hloubce více než 600 m, sedimenty zanesené pyramidy, silnice a budovy. Jaká je vaše hypotéza?

2.Usmířilo bohy zakopání orloje?

O čem je řeč: Disk z Nebry

Co zůstává utajeno: Odkud pocházely vyspělé astronomické znalosti v Evropě v době, ze které neexistují doklady takového rozvoje vědomostí?

Akce začala jako policejní razie proti vykradačům hrobů a vyklubal se z ní jeden z nejúžasnějších archeologických objevů posledních let. U města Nebra ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko byl v roce 1999 nalezen a později před černým trhem zachráněn poklad z 16. stol.

př. n. l. Poprvé se o něm odborná veřejnost dozvěděla roku 2002.

Nejcennější je zvláštní bronzový kotouč z materiálu, který podle analýz pochází z okolí rakouského Salzburgu. Má průměr okolo 30 cm a váží asi 2 kg. Na něm je ze zlata, které pochází z rumunské Transylvánie (dnešního Sedmihradska), provedeno schéma oblohy.

Znázorňuje Slunce, srpek Měsíce a třicet menších bodů další tělesa. A navíc další dosud neobjasněné segmenty.

Evropa nebyla primitivní

Podle 40 malých otvorů na jeho obvodu byl disk zřejmě součástí nějaké složitější soustavy. Vědci podle malých odlišností ve složení materiálu zjistili, že kotouč byl vytvořen postupně, někdy mezi roky 2100–1700 př.

n. l. Disk pravděpodobně sloužil jako orloj, bylo jím možné určovat roční doby, slunovraty a rovnodennosti, synchronizovat lunární a sluneční roky. Pro vědce je ale důležité, že z doby, kdy civilizace v Egyptě a Mezopotámii zdokonalovaly architekturu, astronomii a filozofii, existuje stopa kulturního rozvoje i – v té době – v poněkud primitivnější Evropě.

Disk se stal zřejmě bezcenný po erupci na ostrově Thera (17. stol. př. n. l.), která na 20 až 25 let zatemnila oblohu. Ne náhodou osiřelo Stonehenge také před 3600 lety. Disk z Nebry byl možná pohřben pro usmíření rozhněvaných bohů.

3. Egyptský Concord a předkolumbovský Harrier

O čem je řeč: starověké létající stroje

Co zůstává utajeno: Zapomněli lidé od starověku létat?

I když existují náčrtky letadel a vrtulníku Leonarda da Vinciho z 16. století, není známo, že by lidstvo vzlétlo dřív než v 18. století balonem a v roce 1903 bratři Wrightovi ve svém letadle, těžším než vzduch.

Někteří vědci se ale zabývají hypotézou, že to možné bylo, že lidstvo umělo létat tak dávno, ale že pak tato technologie upadla v zapomnění a její připomínky bereme dnes jako mýtus. Z egyptského hrobu u Saqquara pochází předmět datovaný do roku 200 př.

n. l. Egyptologové jej po nálezu označili popiskem »model dřevěného ptáka«. Po nějaké době jej znovuobjevil dr. Khalil Messiha, káhirský lékař a archeolog. Zdá se být modelem letadla, pokročilého kluzáku, který se udrží ve vzduchu jen s minimálním množstvím energie a unese značné zatížení.

To díky originálnímu tvaru křídel. Kde se vzaly před více než dvěma tisíci let takové znalosti aerodynamiky?

Artefakty připomínají letadla

Jenže o Egypťanech víme, že si dělali modely předmětů, které měli v plánu vytvořit. Létali? Artefakty nalezené v oblasti Střední Ameriky a pobřežní Jižní Ameriky datované do let 500–800 n. l. při bližším zkoumání podle některých vědců vylučují zoomorfní vysvětlení a nápadně připomínají letadla nebo kosmické lodě.

Zabývali se jimi i odborníci z oboru aerodynamiky, například Arthur Young (1905–1995), americký konstruktér, filozof, matematik a kosmolog. Předmět připomíná typ plavidel, které má dvě konfigurace – pro výstup a let (něco jako předkolumbovský Harrier?).

4. Řízené riziko v krevním řečišti

O čem je řeč: nanorobotika v medicíně

Co zůstává utajeno: Dokážeme udržet tento obor bezpečně pod kontrolou?

Nanorobotika se zabývá kontrolovanou manipulací s objekty s nanometrovými rozměry. Pro představu – do jednoho nanometru se vejdou tři až čtyři atomy. Nad možností jejího využití v medicíně se tají dech.

Nanorobot může obsahovat kapsli s lékem, miniaturní skalpel, sondu, mikrovlnný zdroj, generátor ultrazvukového signálu, elektrody nebo lasery. Nanotechnologové zkoumají možnosti navigace, napájení a sledování nanorobotů v lidském krevním řečišti s využitím ultrazvuku, magnetické rezonance, MRI, radiových vln, mikrovln nebo tepla, nebo dokonce pomocí miniaturní kamery připojené k přístroji.

Mohou cestovat tělem a dostat se tak prakticky kamkoliv. Když si uvědomíte, že do buňky s malou fintou pronikne virus, který je asi 20–100 nm velký, nanorobot má dveře otevřené. Obzvlášť když také umí najít a stisknout kliku.

Co když robot přestane poslouchat?

Plánováno je využití nanorobotů pro cílenou likvidaci nádorových buněk, nebo dokonce opravu genomu přímo v buňkách. To umožňuje trochu dvojsečnou představy, jak nanorobot šplhá po DNA. Po tom, díky čemu se člověk vlastně zrodí v lidské podobě, a opravuje ji.

Na jednu stranu je příjemné léčit dědičné metabolické i jiné choroby, na druhou stranu lze se na roboty spolehnout?

Co když některý přestane poslouchat, předělá si třeba část genomu po svém a následky se projeví až v další generaci?

O čem je řeč: teplota sluneční koróny

Co zůstává utajeno: Co je příčinou toho, že koróna vzdálenější od povrchu Slunce je 250x teplejší než bližší fotosféra?

Slunce zůstává záhadou, i když ho pozorujeme odnepaměti. Nové kosmické technologie přinášejí vysvětlení, ale přinášejí i další záhady. I když o něm hodně mluvíme, neznáme dosud ani příčinu tzv. slunečního cyklu.

Další záhadou je sluneční koróna (jasně zářící okolí Slunce), přesně řečeno její teplota. Teplota jádra Slunce je něco okolo nepředstavitelných 13,6 milionu kelvinů. Očekávali bychom, že čím dál od jádra, kde jsou jaderné reakce nejintenzivnější, tím víc bude teplota klesat.

Evidentně nevíme o Slunci všechno, protože to tak není. Teplota sluneční koróny je asi 1 500 000–2 000 000 K. Proč ne, povrchová teplota Slunce se odhaduje na 5 000 000 K. Jenže teplota fotosféry, která je slunečnímu povrchu blíž než koróna je „pouhých“ 6 000 K, tedy asi 5700 °C (pro srovnání:

teplota magmatu, žhavé hlubinné taveniny Země dosahuje maximálně 1500 °C). Dodnes nevíme, proč to tak je.

Možností je mnoho. Která je správná?

„Navrhovaných mechanismů ohřevu koróny je skutečně mnoho,“ sdělila nám doc. Elena Dzifčáková z Astronomického ústavu AV ČR. Od ohřevu v důsledku rekonexe (zjednodušeně řečeno propojení opačně orientovaných siločar magnetického pole), až po ohřev v důsledku disipace různých vlnění (nevratná přeměna v jiný druh energie).

„Poměrně mnoho solárních fyziků také předpokládá, že podle konkrétních podmínek se může v koróně uplatňovat více typů ohřevu,“ dodává Dzifčáková.

6. Jsou myšlenky v sejfu lebky bezpečné?

O čem je řeč: kontrola lidské mysli

Co zůstává utajeno: Je možné lidské myšlení kontrolovat?

Co kdyby mohla porota rozeznat vinu čtením myšlenek? Co kdyby mohla obžalovaného usvědčit vzpomínka na zločin přečtená z jeho paměti? Co kdyby bylo možné sledováním myšlenek podezřelé osoby zabránit zamýšlenému zločinu? A jak zabránit zneužití takových možností?

Úvahám z tohoto oboru se otevřel loňského roku interdisciplinární projekt WIREs nakladatelství Wiley-Blackwell. V něm se objevil i článek o tzv. právních neurovědách, které navazují na výzkum kognitivních, psychologických a sociálních neurověd v kontextu jejich využití v právním rámci.

Velký bratr vidí i do hlavy

Nejkontroverznější je využití v soudnictví pro „čtení mysli“ a detekci duševních stavů. Některé z těchto metod zahrnují elektroencefalografii (EEG), která měří mozkovou aktivitu pomocí malých elektrod přiložených na povrchu hlavy.

Tento obecně uznávaný způsob měření elektrických potenciálů mozku byl už použitý ve dvou forenzních technikách, které se objevily v soudních síních v USA, tzv. »brain fingerprinting« (test myšlenek prozrazujících vinu) a »brain electrical oscillations signature« (BEOS).

Jiný způsob detekce viny pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI), je založený na předpokladu, že lhaní a říkání pravdy je spojeno s výraznou aktivitou v různých oblastech mozku. Právní neurovědy mají sloužit k tomu, aby metody nebyly zneužity soudy, zákonodárci nebo jinými částmi právního systému i v opačném směru.

7. Jsou lidé dobří »od přírody«?

O čem je řeč: o původu lidské morálky

Co zůstává utajeno: Vědcům vrtá hlavou, jestli je morální kodex závislý nebo nezávislý na náboženském pozadí.

„Morální intuice může fungovat nezávisle na náboženském pozadí,“ naznačují na základě svých výsledků finští vědci Ilkka Pyysiäinen a Marc Hauser z univerzity v Helsinkách.

Z jejich práce vyplývá, že pokud jde o řešení nečekaného neznámého morálního dilematu, není žádný významný rozdíl mezi ateisty a lidmi věřícími v jejich morálních soudech a cítění. Tedy naše intuice pro to, co je dobré a špatné, nezávisí na náboženském přesvědčení.

Experimenty sice ukazují, že lidé s náboženským zázemím by s větší pravděpodobností obětovali vlastní život pro záchranu druhých, ale výzkumníci tvrdí, že „náboženské tlaky by mohly vést lidi k takové volbě, protože věří, že je to morálně vhodná odpověď.

Co náboženství tedy může dělat stejně dobře jako politické a právní instituce, je řešit specifikované případy. A přesto se zdá, že tyto instituce nemají vůbec žádný vliv na intuitivní systém, který funguje obecně v každém i neznámém případě.“.

Pokud je to tak, odkud pochází tento vnitřní mravní kodex?

8. Po dvaceti letech to lidem předvedly bakterie

O čem je řeč: studená fúze

Co zůstává utajeno: Bylo to celé podvod, nebo je to přece jenom nějak možné?

Připomeňme jen, že teorie studené fúze se objevila jako kometa na jaře roku 1989 a už v létě shořela v atmosféře vědeckého odsouzení, protože publikované původní slibné pokusy Martina Fleishmanna a Stanleyho Ponse z univerzity v Utahu se nepodařilo nijak zopakovat.

Studená fúze měla umožňovat elektrolýzu těžké vody (namísto vodíku je deuterium), při které se při použití paladiové katody uvolňovalo velké množství energie.

Tak velké, že vedlo k domněnce jaderné reakce. Proč vyvolala takový zájem? Slibovala by totiž maličkost – řešení světových problémů v zásobování energií. Po krátké době zákopové války vědců pro a vědců proti byla teorie studené fúze zahnána, aby se styděla ve sklepě vědeckých ústavů.

Neutrální termín nedráždí

Vědci, kterým to nedalo, ve výzkumech pokračovali. Např. Tadahiko Mizuno, Ph.D. z Hokkaido University) namísto „studená fúze“ zavedl neutrální termín »LENR – low energy nuclear reactions« (nízkoenergetické jaderné reakce).

Jenže v loňském roce se studená fúze zase odněkud objevila a to rovnou na 239. setkání Americké chemické společnosti, kde jí bylo věnováno okolo 50 příspěvků. Mimo jiné o tom, že studenou fúzi „umí“ některé bakterie a pokud bychom dokázali na jejich trik přijít, měli bychom slibný alternativní zdroj energie pro 21. století.

9. Je jen málo nevěřících v dračí sluji

O čem je řeč: vliv víry a spirituality na zdraví pacientů

Co zůstává utajeno: Jak se zdá, lidé, kteří nějakým způsobem věří, lépe snášejí nemoc a lépe se uzdravují – je hmota opravdu podřízena myšlence?

Podle amerického lékařského časopisu JAMA je víc než polovina lékařů přesvědčena o tom, že víra, náboženství a spiritualita mají významný vliv na zdraví pacientů. Mnozí pacienti čerpají z náboženství a víry inspiraci jak překonat nemoc, jak se vypořádat s duchovním úkolem, který se před nimi v podobě nemoci objevil.

Farr A. Curlin, MD, a jeho kolegové z univerzity v Chicagu udělali rozsáhlou studii, průzkum na náhodně vybraném vzorku více než tisíce amerických lékařů. Získali 1144 odpovědí. Většina lékařů (85 %) se domnívá, že vliv náboženství a spirituality je obecně pozitivní, ale jen málo (6 %) se domnívá, že náboženství a spiritualita změní výsledky léčby.

Nemocní věří v zázračnou pomoc

K pozitivním účinkům patří podle dotázaných lékařů chuť k životu, víra v uzdravení, příslušnost ke komunitě, k těm negativním negativní emoce jako pocity viny, odmítání léčby, odmítání zodpovědnosti za své zdraví.

Ve věřících rodinách je někdy lepší domácí péče o pacienta, snazší mluvit o nemoci i o smrti. Podle rčení »Je jen málo nevěřících v dračí sluji« se k víře v zázračnou pomoc obracejí i těžší pacienti, kteří nevyznávají žádné náboženství.

10. Jak dokáže být zmrzlá voda tak rafinovaná?

O čem je řeč: neobvyklé sněhové vločky

Co zůstává utajeno: Jak a proč se tvoří?

A jako poslední jedno malé velké mystérium zmrzlé vody. Obvyklé krásné sněhové vločky se snášejí v hexagonálním uspořádání do romantických hvězdiček, ale voda se někdy rozhodne pro změnu a vytvoří něco jiného.

Pokud se rozhodne hexagonální uspořádání v nejjednodušší podobě zachovat, padají šestihranné hranoly, které mají děravé konce. A aby to bylo hezčí, jsou vždy oba konce děravé naprosto symetricky, i když v každém hranolku trochu jinak.

Někdy jsou v ledu zamrzlé namísto otevřené dutinky uzavřené bubliny, ovšem – také symetrické. A když je voda hodně kreativní, obvykle okolo -5 ºC, pak se vytvářejí dlouhé štíhlé jehlicovité krystalky, které na rukávu vypadají jako chloupky.

Změna tvaru krystalů nastává při změně teploty vody jen o několik málo stupňů, a to zásadně. Proč? To je právě jedno z malých mystérií, které může ukrývat velký objev.

Proč je jižní pól Slunce chladnější než severní?

Naše hvězda, Slunce, má pro nás připraveno ještě mnoho tajemství. O odhalení jednoho z nich se zasloužila kosmická sonda Ulysses (latinský přepis řeckého jména Odysseus). Nejprve obhlédla Jupiter a použila jeho gravitační pole pro přesměrování ke Slunci.

Tímto trikem se dostala na neobvyklou oběžnou dráhu mimo ekliptiku, prakticky kolmo k ní a mohla přeletět nad oblastí slunečních pólů. Detekcí kyslíkových iontů byla sonda schopná zjistit teplotu na vzdálenost cca 300 milionů kilometrů.

Tak Ulysses mimo jiné zjistil, že jižní pól naší mateřské hvězdy je chladnější než pól severní. Ale proč?

Nanorobot si osedlal bakterii

Španělští vědci z Polytechnické univerzity v Barceloně navrhli »křížence« nanorobota a bičíkaté bakterie. Smyslem bylo umožnit komunikaci a vzájemnou navigaci nanorobotů směřujících s lékem ke zhoubnému nádoru.

Potřebné informace by měly být zakódované ve formě DNA v cytoplazmě. Nanorobot se připojí na bakterii a po kontaktu s nádorovou buňkou se od ní odpojí. Bakterie se tím uvolní a odcestuje informovat dalšího nanorobota.

Vědci testovali svůj pokus v počítačovém modelu a zjistili, že kapacita takového přenosu může být 107 kilobitů dat za sekundu.

Prý se z televize hloupne, víte proč?

Nemusíme se strašit technikou budoucnosti, víte, že sledování televize vám vypíná mozek? Přesně řečeno vyřazuje logické rozumové okruhy levé hemisféry a zapojuje emotivní pravou? Snižuje se aktivita mladších částí mozku, například neo-kortexu (spojovaného s vědomím a individuálním duševním vývojem) a zvyšuje se aktivita v oblastech mozkového kmene, který má primitivnější funkce (útěk – útok).

Reakce člověka se stávají lépe předvídatelnými a ovladatelnými. Při tomto přepojení se vyplavují ve větší míře také endorfiny, přirozené opiáty, a je možné si tak vytvořit na TV závislost.

Jak vám chutnají a voní nanočástice?

Bezpečnost používání nanomateriálů a nanotechnologií byla v centru pozornosti konference, která se konala koncem loňského roku v Praze. Pořádal ji NanoImpactNet, evropské sdružení pracovišť, které se zabývají nežádoucími zdravotními dopady nanomateriálů, společně s Ústavem experimentální medicíny AV ČR, britským velvyslanectvím, Ústavem pracovního lékařství v Edinburku a Ústavem práce a zdraví v Lausanne.

V Česku se podle dr. Jana Topinky z Ústavu experimentální medicíny upřednostňuje rychlý zisk na úkor bezpečnosti. Nanočásticím se nevyhnete, pronikly do přísad do potravin, textilního průmyslu (nanostříbro proti baktériím), medicíny, elektroniky, automobilového průmyslu.

Rizikové nanočástice mohou vznikat i samovolně při různých procesech spalování v dopravě a průmyslu, přispívají k více než nadnměrnému znečištění ovzduší v různých regionech. Lehce pronikají do buněk a mohou způsobovat jejich nežádoucí změny. Proto je na místě podpora nového specifického oboru, nanotoxikologie.

Fyzikové z Würzburgské univerzity je vyrábějí s téměř neskutečnou přesností. Proč? Nanoantény mohou efektivně soustřeďovat světlo do malého prostoru. To může využívat mnoho aplikací od fotovoltaiky po integrované obvody, které pracují se světlem místo s elektrony.

„Výroba není jednoduchá, jejich rozměr je 300 nm a musejí obsahovat i mezeru menší než 10 nm, která soustřeďuje světlo,“ vysvětluje fyzik Bert Hecht. Proč zlato? Ještě lepší z hlediska vlastností by bylo stříbro, ale zlato je stabilnější a nekoroduje na vzduchu.

Vědci získali zlatinku z jediného krystalu zlata bez vnitřní struktury. Pomocí frézování iontovým svazkem vyrobili nanostrukturu – tvar, jehož hrany jsou rovné jako jedna jediná vrstva atomů zlata. Vědci ale tlumí příliš vysoká očekávání:

„Jsme teprve na začátku, předmětem výzkumu je obrovský potenciál optických nanoantén.“.