O kterém materiálu se v poslední době nejčastěji mluvilo jako o budoucím velkém hráči ve světě výpočetní techniky? Ano, správně, o grafenu, tedy zvláštním plochém uspořádání uhlíku. Výzkumy fyziků z Polytechniky ve švýcarském Lausanne mají však jiného, a také velmi „plochého“ kandidáta: minerál molybdenit. 
Svět současných počítačů stojí na pevném pilíři jednoho prvku s unikátními vlastnostmi: křemíku. V posledních letech se však naděje počítačových konstruktérů upnuly k dalšímu materiálu, grafenu, který je vlastně „pouze“ zvláštním typem uspořádání atomů uhlíku. Práce Andrease Kise a jeho kolegů z Polytechniky v Laussane by však mohla strhnout kormidlo dějin opět jiným směrem. Podle jejich výzkumů má minerál molybdenit (MoS2) řadu výhod jak oproti křemíku, tak oproti grafenu. „Tenké vrstvy molybdenitu se mohou využívat k výrobě tranzistorů, světelných diod (LED) či solárních panelů,“ nahlíží do budoucnosti prof. Kis.
Jeho prvním plusem je, že se nejedná o látku nijak vzácnou. Surovinová nouze tedy v dohledné době jistě nehrozí. Jeho největší výhodou jsou však vlastnosti patrné až při detailním fyzikálním zkoumání. V první řadě je o poznání méně náročný na „prostor“: je možné z něj připravit vrstvičky silné sotva 0,65 nanometrů. Elektrony se v něm však mohou pohybovat se stejnou volností, jako ve vrstvě křemíku, silné 2 nm. „V současné době však není v našich možnostech připravit takto slabou křemíkovou vrstvu,“ vysvětluje prof. Kis. „Spotřeba energie tranzistorů z tohoto materiálu v režimu stand-by byla 100 000x menší, než spotřeba tranzistorů křemíkových,“ dodává dále švýcarský vědec.
