Poslední průzkumy naznačují, že teplá léta nemusí pro grónský ledovec znamenat pohromu. Roztátá voda totiž ve skutečnosti napomáhá ledovci brzdit jeho pohyb směrem k oceánu. Během chladnějších období má pak ledovec více příležitostí své ztráty dohnat.

V odborné komunitě existuje již delší dobu menší rozpor. Jeden tábor tvrdí, že čím více ledovec utává, tím rychleji se pohybuje směrem k moři, druhý však kloní spíše k opaku. Studie, kterou nedávnou uveřejnil prestižní vědecký časopis Nature, dává za pravdu spíše druhé ze zmíněných stran.

Vědci pod vedením prof. Andrewa Shepherda z univerzity v britském Leedsu využili pro své modely snímky šesti ledovců v jihovýchodním Grónsku, které pořídily družice Evropské vesmírné agentury.

Zajímalo je především chování ledovců v letech, které se vyznačovaly velmi rozdílnou rychlostí utávání. Ze snímků vyplynulo, že zatímco na začátku léta byla rychlost pohybu ledovců během teplých i studených roků zhruba stejná, během teplejších lét se snížila dříve, než létech chladnějších.

A jak si vlastně tento paradox vysvětlují? „Dostatek roztáté vody pravděpodobně způsobil proměnu architektonického uspořádání ve spodní části ledovce. Ledovec pak snadněji poklesl, což způsobilo proměnu rychlosti jeho pohybu,“ míní další z členů vědeckého týmu Aud Venke Sundalová.

Vědci však upozorňují, že jejich závěry znamenají pouze to, že bude třeba poupravit modely, které předpovídají rychlost ubývání ledovců. Na jejich ohrožení klimatickými změnami se bohužel nemění nic.