Když se řekne »magické myšlení«, představí si asi většina lidí čaroděje v podivném hábitu, nebo alespoň šamana s bubínkem, kterak křepčí okolo ohně. Pro psychologa je však magickým myšlením takové, které prostě nesleduje běžnou logiku vědy. Psychologové z německého Kolína nad Rýnem však ukázali, že má »magie« větší vliv, než bychom čekali.
Nejeden sportovec si bere v den důležitého zápasu »magické« ponožky, jí své »magické« jídlo či jede na stadion svou »magickou« cestou. Stejně jako sportovci však jedná každý druhý člověk. Svou magickou sílu nemají pouze rituály, ale i nejrůznější přívěsky, čtyřlístky či krátká pořekadla typu »zlom vaz« či »držím palce«. Jestli také patříte mezi lidi, kteří přes veškerou proklamovanou racionalitu a vědeckost mají na krku amulet pro štěstí, neměli byste tento článek dočíst až do konce. Může se totiž stát, že jeho kouzelná moc pomine.
Magie v každodenním životě
Když se zeptáte velké části dnešních, střízlivě a vědecky uvažujících dospělých lidí, co si myslí o magických rituálech či předmětech, odkážou vás nejspíše do říše pohádek, případně rovnou do blázince. Víra v magii totiž převrací naruby to, co nám o povaze příčinných vztahů mezi objekty říká věda. Zkrátka – jedničku z prověrky z matematiky vám daleko spíš než hlazení králičí tlapičky zaručí poctivá příprava. Většina skutečně vědecky uvažujících lidí bude proto nad něčím podobným ohrnovat nos. I mezi vědci se však najdou tací, který tento fenomén zkoumají. Nejedná se ovšem o parapsychology či jiné »duchaře«, ale o běžné psychology, které zajímá, jak hluboce dokáží naše nevědomé motivace proměňovat směr a úspěšnost našeho jednání. Tým z katedry psychologie univerzity v Kolíně nad Rýnem pod vedením Lysann Damishové nedávno přesvědčivě ukázal, že každodenní »magie« skutečně dokáže budoucí běh věcí ovlivnit.
Začarované míčky
Aby vědci prověřili, jakou moc »magie« vlastně má, připravili pro své dobrovolníky sérii pokusů. Během prvního nechali pokusné osoby hrát golf, konkrétně krátké patové údery, směřující rovnou do jamky. Jeden z hracích míčků byl ovšem výjimečný. Vědci o něm tvrdili, že je míčkem »šťastným«. Toto tvrzení zaúčinkovalo překvapivě silně. Dobrovolníci si jej pak nejen vybírali častěji, ale když s ním hráli, bylo jejich skóre téměř 2x lepší! Proč tomu tak bylo? Jistě ne proto, že by byl míček skutečně »začarován«. Před výkonem i po výkonu totiž psychologové prostřednictvím testů ohodnotili sebevědomí hráčů a zjistili, že díky hře s »kouzelnými« míčky značně stouplo. Stejně tak bylo lepší i jejich skóre v testu, který měl vyzkoušet jejich paměťové schopnosti. Máme tedy všichni vyběhnout na louku a začít na ní hledat magické čtyřlístky? Podle německých psychologů by to bylo zbytečné. Pokud totiž věříte, že tento článek se zakládá na pravdě, pak nebude magická moc předmětu na vaše podvědomí působit. Dost možná, že k vaší škodě.
Magie a psychoanalýza
Magie a její nejrůznější podoby, spojené s náboženskou praxí a obřady, se v hledáčku psychologů ocitají snad od doby, kdy se tato disciplína zrodila jakožto samostatné vědecké odvětví (tj. asi ve druhé polovině19. století). Zvláště důležitou roli hrála tato zkoumání v psychoanalýze, která si za svůj cíl vytkla průzkum nejtemnějších pater naší psýché, oblast tzv. podvědomí či nevědomí. Průkopníkem těchto snah byl již sám zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856 – 1939). Ve svých spisech Psychopatologie všedního dne a Totem a tabu popsal řadu všednodenních rituálů svých pacientů, které vyložil jako projevy nutkavé neurózy. Tyto všednodenní projevy úzkosti se pak mohou podle Freuda potlačit i činnostmi, praktikovanými při náboženských obřadech. Cílem magie je tedy dle Freudovy psychoanalýzy postavit hráz proti nevědomým tužbám, které se hrnou z našeho podvědomí, a umožnit tak alespoň zdání duševní celistvosti.
