Mezi mořskými organismy, schopných bioluminiscence neboli světélkování, hrají prim především obyvatelé tmavých hlubin. Američtí badatelé však nedávno prozkoumali i jedinečné světélkovací schopnosti drobných „šnečků“, kteří žijí na skalách v mořském příboji.

Jejich výzkumy by mohly najít uplatnění i při vývoji nových materiálů.

Když se řekne bioluminiscence, každý si představí buď broučka světlušku, poletujícího nad letními loukami, nebo naopak hlubokomořské ryby či nejrůznější bezobratlé, kteří své svítilny používají při shánění potravy v temných mořských hlubinách nebo při vzájemné vnitrodruhové komunikaci.

Mořští biologové Dimitrij Dehejn a Nerida Wilsonová, kteří se sešli u společného projektu ve Scrippsově oceánografickém institutu při univerzitě v kalifornském San Diegu, se však nedávno vrhli do průzkumu tvora, jehož příbuzným je schopnost světélkování většinou upřena, plže druhu Hinea brasiliana.

Vědci zjistili, že jeho světlo funguje podobně jako domácí alarmy. Plž si většinu času hoví ve své nenápadně zbarvené vápenaté schránce, která chrání jeho měkké tělo. Když se však přiblíží nebezpečí v podobě predátora (kraba či krevety), začne plž svítit a nevítaného vetřelce poděsí.

Tím však výčet zajímavostí tohoto tvora nekončí. Při detailním průzkumu těl plžů vyšlo najevo, že produkují pouze světlo zelené barvy. Jejich schránka však funguje jako velmi účinný barevný filtr, který propouští pouze světlo o určité vlnové délce.

„Schopnost schránek těchto plžů rozptylovat světlo je mnohem vyšší, než u materiálů, které jme použili pro srovnání,“ vysvětluje Dimitrij Dehejn. „Tato adaptace se proto začíná dostávat do středu zájmu optiků a badatelů v oblasti bioinženýringu,“ dodává mladý vědec.