Priony mají mezi choroboplodnými zárodky zvláštní postavení. Nejedná se totiž o prvoky, bakterie ani viry, ale i pouhé samostatné kousky bílkovin. Američtí mikrobiologové nedávno objevili, že i přes to, že prionům chybí DNA či RNA, dokáží měnit své vlastnosti a podléhat tak darwinovské evoluci.

Priony jsou relativně drobné, ale velmi infekční kousky bílkovin, které se zásadním způsobem podílejí na vzniku některých neurodegenerativnách chorob. Nejznámější z nich je bovinní spongiformní encefalopatie (BSE), známá spíše pod lidovou přezdívkou nemoc šílených krav.

Tyto látky nejsou tělu cizorodé. V běžné, nezmutované formě, jsou standardní součástí nervových buněk. Na rozdíl od jiných bílkovin, které ke své reprodukci potřebují informaci zapsanou v molekule DNA, se však priony dokáží množit samy.

A nejen to! Stejně jako spontánní mutace v DNA umožňují vznik variability potomstva a následně i darwinovskou evoluci, dokáží se takové spontánní mutace u prionů vytvořit i zcela bez spoluúčasti DNA.

A jak vlastně těchto podivuhodných proměn dosáhnout?

Klíč k jejich přizpůsobivosti spočívá ve schopnosti proteinové molekuly jinak se „sbalit“. Její trojrozměrná struktura totiž umožňuje několik variant. Jedna linie prionů může přežívat jistých buňkách.

Když se však dostane do buněk jiných, může v postupných krocích proměnit způsob svého sbalení a v důsledku se tak přizpůsobit novému prostředí. „Různě sbalené molekuly se také mohou množit s různou rychlostí.

V novém prostředí se vždy přednostně namnoží jedna z linií, což z ní dělá linii dominantní. Výsledkem je, jako kdyby před námi vyvstávaly nové druhy prionů,“ vysvětluje princip jejich evoluce jeden ze spoluautorů studie Charles Weissmann z Infektologického oddělení Scrippsova institutu v Jupiteru na Floridě.

Zjištění, že priony mají z vnějšího pohledu řadu vlastností, jako např. bakterie či viry, není pro lékaře příliš dobré. Detailní popis jejich chování je však pro přípravu účinného léku nezbytný.