Celé generace luštitelů zapomenutých jazyků předpokládaly, že k rozlousknutí tajemství dávných znaků je třeba více než jen pouhé logiky – např. vytříbeného citu a intuice.
Vědci z prestižního MIT však nedávno tuto tradiční pravdu přinejmenším poopravili. Podařilo se jim napsat program, díky němuž si počítač během několika hodin poradil s velkou částí dávno zapomenuté ugaritštiny.
Luštění dávných písem i jazyků se ve vědeckém světě tradičně věnují ty nejlepší mozky. Ani ten sebegeniálnější luštitel se však kromě železné logiky neobejde alespoň bez dvou důležitých spojenců. Prvním z nich je, jak už tomu ve vědě často bývá, náhoda. Díky ní se archeologům alespoň čas od času podaří objevit text ve dvou jazycích, který pak luštitelům slouží jako »slovníček«. Tím druhým spojencem je pochopitelně cit, intuice a zkušenost (to jsou hned 3 spojenci!). Docentce Regině Barzilayové z prestižního Massachusettského technologického institutu se nedávno podařilo sestavit program, který jim do značné míry umožnil obejít se bez druhého tradičního spojence.
Tři zjednodušující předpoklady
Regina Barzilayová a její student Ben Snyder z Laboratoře výpočetní techniky a umělé inteligence na MIT nedávno oznámili vědeckému světu, že se jim podařilo vytvořit počítačový program, který by mohl nalézt další využití například při tvorbě kybernetických jazykových překladačů. Aby obešli nesporný fakt, že počítačům intuice skutečně chybí, museli práci svého programu založit a několika zjednodušujících předpokladech. Vybrali si proto ugaritštinu. Tento jazyk byl již dříve rozluštěn, a proto se ví, že je blízce příbuzný staré hebrejštině. Písmo, jímž byly zapisovány stará hebrejština a ugaritština, je však jiné (se však liší??), a tak museli programátoři do svých kalkulací zavést i druhý předpoklad. Symboly pro jednotlivé hlásky jazyka mohou být sice různé, musejí však označovat stejné hlásky a vyskytovat se v obou jazycích zhruba se stejnou frekvencí. Konečně třetím a posledním předpokladem bylo, že oba jazyky musejí sdílet slova se společnými kořeny (např. člověk a čelavěk v ruštině) a jejich významy je možné proměňovat pomocí předpon a přípon (např. nad-člověk).
Významný krok k úspěchu
Počítačový program, který vědci sestavili, si s rozluštěním významné části ugaritštiny poradil během několika málo hodin. Začal s tím, že se mu podařilo přesně identifikovat význam jednotlivých »písmen« jazyka. Ze třiceti, která jsou na hliněných tabulkách k nalezení, jich pomocí takzvané probabilistické modelace, užívané běžně ve výzkumech umělé inteligence, správně určil celých 29. Poté, co program zvládl tento úkol, vrhl se na luštění významu slov se stejným kořenem v obou jazycích. Těch sdílí hebrejština s ugaritštinou okolo 30 %. Počítač dokázal správně určit význam 60 % z nich. „Ta, jejichž význam neodhadl počítač správně, se často lišila pouze o jediné písmenko. Často šlo tedy o velmi dobrý odhad,“ přibližuje své výsledky Ben Snyder. Tento výsledek by možná velká část lidí za velký úspěch nepovažovala. Regina Barzilayová však připomíná, že zatímco původní luštění ugaritštiny trvalo roky a stála za ním řada šťastných náhod, jejich program sice možná nedorazil k úplnému cíli, zato byl hotov během jediného odpoledne.
Krátká kariéra ugaritského písma
Jméno jazyka ugaritštiny je většině lidí skutečně nepříliš známé. V kruzích odborníků na starověké dějiny Blízkého východu a také luštitelů dávných jazyků se však jedná o velký pojem. K objevu hliněných tabulek, popsaných tímto jazykem, došlo v roce 1928 nedaleko pahorku Ras Shamra v dnešní severní Sýrii. Během několika tisíc let bývalo však toto místo významným přístavním městem jménem Ugarit. Období své největší slávy si prožilo na sklonku doby bronzové – k jeho definitivnímu zničení došlo okolo roku 1178 př. n. l. Zhruba v roce 1400 př. n. l. vytvořili zdejší obyvatelé jedinečné písmo, jehož prostřednictvím zapisovali na hliněné tabulky svůj jazyk. Jednalo se o jazyk semitský, jehož nejbližším příbuzným je byl jazyk jejich blízkých sousedů – stará hebrejština (podobně jako hebrejština také nezapisuje samohlásky). V užívání bylo tedy písmo poměrně krátkou dobu – něco málo přes 200 let.
