Britští inženýři nedávno navrhli skákající koule, poháněné stlačeným oxidem uhličitým. Tito roboti se rychle stali jedním z vážných kandidátů na podobu příští generace průzkumníků rudé planety. 
Příští generace marťanských průzkumníků by vůbec nemusela mít podobu vozítek poháněných solárními panely, kterou známe především od veteránů marťanského výzkumu, roverů Spirit a Opportunity. Ti se sice během své mise osvědčili nad očekávání dobře, stále však bylo třeba řešit problémy s řadou překážek, které jim do cesty postavil neupravený marťanský terén. Ani celková délka dráhy jejich pohybu po povrchu rudé planety nebyla nijak oslnivá: Opportunity nedávno oslavil „pouhý“ 25 kilometr. Inženýři z univerzity v britském Leicesteru pod vedením R.H. Williamse nedávno navrhli pro průzkumného robota ve tvaru „hopsající“ koule ideální pohon, který se bez solárních panelů obejde. Jejich zařízení bude využívat zdroj, který není v atmosféře Marsu nijak vzácný: plynný oxid uhličitý. Pohon má podle Britů využívat sílu, která se uvolní při přechodu mezi kapalným a plynným skupenstvím této látky. Jak však dostat plyn, nasátý z atmosféry, do kapalného stavu? S tím má napomoci zařízení, které využívající v kosmických sondách již velmi tradiční zdroj energie: radioizotopový termoelektrický generátor. „Náš robot by byl schopen pracovat po dlouhou dobu a to i v místech, kde je množství slunečného světla poměrně malé. A jelikož je schopen získávat své palivo přímo z atmosféry Marsu, nebylo by třeba jej složitě vybavovat palivem dovezeným ze Země,“ shrnuje výhody přístupu svého konstrukčního týmu dr. Williams.
