Návrat mexického poddruhu vlka do divoké přírody se potýká s velkým odporem místních farmářů, kterým vlci zabíjejí jejich ovce. Americký biolog se spojil s psychologem a společnými silami se snaží vlky naučit, že ovce nejsou k jídlu.
Mexický poddruh vlka (Canis lupus baileyi) tak dlouho znepříjemňoval život farmářům na jihu Spojených států a severu Mexika, až by v 50. letech minulého století s definitivní platností v divoké přírodě vyhuben. V současnosti přežívá posledních 200 kusů v zajetí, objevují se však i pokusy navrátit tento velevzácný poddruh vlka zpět do lůna přírody. Farmáři se však jen tak nevzdají. Když se jim podaří prokázat, že za smrtí některého kusu dobytka či ovce stál vlk, musí být viník odchycen a vrácen k životu v zajetí. Mezi ochranáři a farmáři tedy zuří bitva doslova o každý kus. Nerovný souboj však mohou ochránci vyhrát jedině v případě, že jejich chráněnci přestanou zabíjet ovce. Jak si však s tímto zdánlivě nesmyslným úkolem poradit? Biolog Lowell Nicolaus a psycholog Dan Moriarty se rozhodli jít podobnou cestou, jako slavný ruský fyziolog I.P. Pavlov: vytvořit u zvířat podmíněný reflex. Vlky proto začali v zajetí trénovat tak, že jim předkládali skopové maso napuštěné látkou tiabendazolem. Ten vlky sice nezabije, ale vytvoří u nich reflex, díky němuž se příště ovcím raději vyhnou. Že by inspirace i pro naše ochranáře?
