Transgenní, neboli geneticky modifikovaná řepka, byla spatřena (a prokázaná jako GMO) v Severní Dakotě, jak o tom referovali ekologové na konferenci v pensylvánském Pittsburgu. Vědci, kteří ji objevili, soudí, že to je závažný fakt poukazující na nedostatek řádného sledování a kontroly geneticky modifikovaných plodin ve Spojených státech.
Farmáři v USA dramaticky zvýšili používáni GM od doby jejich legálního zavedení do zemědělské výroby v roce 1990. V loňském roce byla téměř polovina celosvětové produkce transgenních rostlin vypěstovaná v USA. Brazílie, druhý celosvětově největší producent těchto plodin, jich vyprodukovala pouze 16 %. Evropa si drží rezervovaný odstup, v některých zemích se produkce GMO v posledních letech snížila, největším producentem GM plodin je v rámci Evropy Španělsko.
Kanola v obklíčení
Uprchlé geneticky modifikované rostliny už byly nalezeny v obdělávaných plochách v několika různých zemích, včetně Kanady, Velké Británie a Japonska, ale ještě nikdy do této doby nebyly nalezeny v neobdělávaných oblastech USA. „Rozsah úniku je bezprecedentní,“ říká doktorka Cynthia Sagersová, ekoložka z University of Arkansas ve Fayetteville a vedoucí výzkumného týmu. Vědci nalezli transgenní rostliny připravené genetiky z brukve řepky olejky (Brassica napus), známé i pod názvem kanola. Transgenní v tomto případě znamená, že jsou do rostlin vneseny geny, díky kterým jsou odolné proti určitým herbicidům.
Mutanti se kříží navzájem
Sagersová a její tým našli ve volné přírodě dvě odrůdy transgenní řepky. Jedna z odrůd je upravená tak, aby byla odolná proti herbicidu Roundup, vyráběném firmou Monsato na bázi glyfosátu, a druhá je odolná vůči herbicidu Liberty firmy Bayer Crop Science na bázi glufosinátu. Našli také některé rostliny, které byly rezistentní k oběma herbicidům, což ukazuje na to, že různé GM rostliny už rostou volně delší dobu, byly schopny se křížit a vzniklá rostlina převzala vlastnosti obou rodičovských jedinců.
Řepka „on the road“
Sagersová také uvádí, že v předešlých případech byly populace transgenní řepky rostoucí mimo pěstební plány nalezeny v polích nebo v jejich blízkosti, vždy blízko místa svého původního výsevu, kde se transgenní řepka komerčně produkuje nebo produkovala. Její výzkumný tým ale našel divoké populace řepky rezistentní vůči herbicidu na místech velmi vzdálených od původních míst výsevu i od oblastí zemědělské výroby. Rostly podél silnic, v blízkosti čerpacích stanic a obchodů s potravinami.
Hledání zapnutých genů
Členové výzkumného týmu projeli v době od 4. června do 23. července 2010 silnice v Severní Dakotě a v osmikilometrových intervalech odebírali vzorky rostlin řepky. V nalezené populaci rostliny spočítali a pak odebírali jednu rostlinu jako vzorek. Ze statistického hlediska je to slabší místo studie, vhodnější by možná bylo odebrat více než jednu náhodně vybranou rostlinu z každého stanoviště. Odebraná rostlina pak byla vyšetřena na přítomnost proteinu – produktu vneseného původně cizího genu – který by signalizoval rezistenci k některému z herbicidů. Na otázku proč experimentátoři nehledali přímo gen kódujíci tento protein je jednoduchá odpověď – gen nemusí být funkční, může se v rostlině během několika generací „vypnout“ a rostlina pak vůči herbicidu odolná není, i když detekce DNA, tedy hledaného genu, by byla pozitivní.
Genové šachy
Přibližně na polovině z 288 testovaných míst našli výzkumníci geneticky modifikované rostliny. 80 % z nich neslo sledované geny pro rezistenci k herbicidům, přibližně polovina proti herbicidu Roundup a polovina proti Liberty. Ve dvou případech byly rostliny rezistentní k oběma herbicidům. To je zajímavé zjištění už z toho důvodu, že transgenní rostliny byly schopné se křížit, kombinovat vnesené geny a zachovat si schopnost reprodukce. Původní cíl vytvoření transgenní rostliny byl jasný – umožnit vyšší výnosy, jednoduché ošetření pole prostředkem, který hubí široké spektrum rostlin (plevelů i „neznačkové“ řepky) na velké ploše a snížení počtu aplikací a tím i diskutovaných vedlejších účinků herbicidů.
Žlutí trifidi
Ale občas se stane, že se ze zdánlivě dobře vypadajícího nápadu může stát potíž. V tomto případě by se řepka odolná proti dvěma často používaným herbicidům mohla stát bujaře rostoucím plevelem v kulturách jiných plodin, který by se vysmíval postřikům. „Další studie musí nutně zjistit, zda tyto uniklé GM rostliny mohou mít ekologické důsledky. Ale ty, které vyvinuly odolnost vůči herbicidům, by se mohly stát skutečným problémem pro zemědělce,“ vysvětluje Sagersová.
Účinné dětské otázky
Není tak docela uvěřitelné, že by na podobné riziko nikdo nepřišel předtím. Je třeba najít tedy odpověď na jednoduché dětské otázky. Ty, které namotají obvykle nervy dospělých jako špagety na vidličku a pak ji zastrčí do zásuvky: „Proč? Jak?“ Tom Nickson, vedoucí politiky životního prostředí firmy Monsanto ze St. Louis v Missouri sdělil v interview pro časopis Nature: „Kdo zná řepku, ví, že tyto rostliny lze snadno nalézt na krajnici vozovky a v oblastech v blízkosti polí zemědělců“. Jenže to platilo ještě před zavedením GM řepky a nejčastějším zdrojem „uprchlých rostlin“ byla semena vysypaná z kamiónů během přepravy a rozházená během setí.
Není řepka jako řepka
Cynthia Sagersová souhlasí s tím, že kamiony přepravující GM osiva je vytrousí během manipulace, překládky a přepravy. Uvědomuje si, že četnost a hustota nalezené populace transgenní řepky GM může být zkreslená i výběrem míst odběru. To ale nemění nic na tom, že pravidla pro zacházení s běžným a geneticky modifikovaným osivem jsou v principu odlišná. „Regulační protokoly určené pro snížení nebo zabránění úniku a šíření divokých transgenních plodin jsou neúčinné. Současné sledování a monitorování geneticky modifikovaných organismů, je nedostatečné,“ říká Sagersová. Nedostatek zájmu o důslednou kontrolu a výzkum volně rostoucích transgenních rostlin ve Spojených státech přisuzuje i nedostatku potřebných finančních prostředků. Něco za něco
Zdravotní rizika nejsou jediná, diskutovaná v souvislosti s GM rostlinami. Producent GMO obvykle v dané oblasti odebere semena pěstovaných plodin a geneticky je upraví nebo dodá již hotová. Oblíbená je rezistence k herbicidu, výrobku stejné firmy, který se dodává v setu a vyhubí kromě této zmutované rostliny spolehlivě všechny ostatní „normální“. Dalším vylepšením je „zabijácká technologie“ (terminator technology), vyvinutá americkým ministerstvem zemědělství a osivářskou firmou Delta & Pine Land. Díky ní mohou být semena vysetých rostlin sterilní, aby znemožnila farmářům uschovávat si semena z vlastní úrody a přinutila je každý rok znovu a znovu kupovat geneticky manipulované osivo. Stranou zájmu zůstává možné ohrožení biologické rozmanitosti, přenos sterility na jiné rostliny a důsledky pro život i kulturu zemědělců. I přes trvající celosvětové protesty se firma Monsato (vlastník 90 % všech GMO patentů) údajně chystá si tuto technologii dát patentovat.Řepka – seznamte se
Brukev řepka (Brassica napus) patří do rozvětvené rodiny s dlouhou tradicí. Někdy se rozlišují dva poddruhy – brukev řepka olejka neboli řepka olejka (Brassica napus subsp. napus) a brukev řepka tuřín(Brassica napus subsp. Napobrassica, kolník). Geneticky je brukev řepka amfidiploid, což znamená, že její genom je namíchaný z genomu brukve zelné (Brassica oleracea) a brukve řepáku (Brassica rapa subsp. Rapa, brukev řepák vodnice). Brukev zelná je doma ve Středomoří a v západní Evropě. Sama se pěstuje už tisíce let jako zelenina a má i početné a velmi různorodé potomstvo. K jejím kultivarům patří hlávkové zelí, hlávková i růžičková kapusta, kedluben, květák, křen, ředkve nebo brokolice. Jiní příbuzní se pěstují stejně jako brukev řepka olejka pro olejnatá semena nebo jako pícnina (hořčice). Celkově brukvovité obsahují asi 380 rodů s 3200 druhy, najdete je hlavně v mírném pásu na celé severní polokouli. V Čechách roste přes 50 rodů s více jak 150 druhy.
