Máloco vzbuzuje v poslední době takové vášně jako energetika. Tuto oblast ovládla řada mýtů a dohadů. Pojďme se nyní s chladnou hlavou na některé z nich podívat zblízka.
Mýtus č. 1
Jaderná energie je nebezpečná
V nedávném průzkumu veřejného mínění, který proběhl v USA, 72 procent respondentů uvedlo, že má z jaderné energie velké obavy. Jaderná energetika není strašákem jen za Atlantikem, i v Evropě se stala běžnou součástí politických diskuzí. Inu, 26. duben 1986 – den kdy došlo k černobylské tragédii – je mementem dosud…
Ale nalijme si čistého vína, srovnávat černobylský jaderný reaktor s jeho moderními kolegy je stejné jako dát rovnítko mezi stíhačku Grippen a Messerschmitt 109, který měla ve výzbroji Hitlerova Luftwaffe. Současné reaktory jsou odolné nejen proti lidské chybě, jaká se stala právě v Černobylu, ale i proti noční můře v podobě teroristického útoku. A některé už dokonce umějí i spalovat vyhořelé palivové tyče.
Radiace z tepelných elektráren
Na první pohled by se mohlo zdát, že třeba uhlí jako zdroj energie by mělo být bezpečnější. Přitom se ale trochu zapomíná na to, že právě dolování uhlí zabíjí několik stovek lidí ročně. Nejde jen o nehody v dolech, ale především o četné plicní a srdeční nemoci, jimiž horníci trpí. A je tu ještě jeden aspekt: „Množství radiace, které uvolňuje uhelná elektrárna, je vyšší než u její jaderné kolegyně,“ tvrdí americký jaderný fyzik Gerald E. Marsh.
Jaderná energie snižuje závislost lidstva na fosilních palivech. Jaderná elektrárna vypouští do ovzduší mnohem méně emisí než klasické tepelné elektrárny. Problémem jaderné energetiky je tak vlastně jen skladování vyhořelého paliva, ale i to už mnohé moderní technologie úspěšně řeší.
Mýtus č. 2
Biopaliva jsou budoucností
V posledních letech se zejména v USA začala k produkci biopaliv používat kukuřice. Tato metoda byla zprvu vítaná jako velmi ekologická. Postupem času se však přichází na její úskalí. Například, pokud by ve Spojených státech měly všechny automobily jezdit na ethanol z kukuřice, potřebovala by tato země 97 % svého území na její pěstování.
Pěstovaná kukuřice je navíc velmi náročná na dusíkatá hnojiva. Ta se vyrábějí z ropy a ve větší míře z půdy vysávají živiny. Z dlouhodobého hlediska ji vyčerpávají, použitá půda má pak také větší náchylnost k erozi. Podle neveřejné zprávy Světové banky zvýšilo zavedení biopaliv ceny základních potravin v průměru o 75 % a tím spustilo zejména v zemích třetího světa potravinovou krizi…
Mýtus č. 3
Větrné elektrárny jsou nespolehlivé?
Větrné parky by na takovém Jupiteru měly ráj. Větry na největší planetě sluneční soustavy vanou rychlostí až 600 kilometrů v hodině. Kdoví, jestli by větrná turbína vůbec takový zápřah zvládla. Na Zemi jsou atmosférické podmínky přece jen trochu jiné. Přesto i zde lze z atmosférických proudů energii získávat. Ovšem, otázkou zůstává, jak dalece je tato metoda spolehlivá.
Větrná energie je zajímavá především tím, že se dá, na rozdíl třeba od biomasy, mnohem snadněji transformovat na elektřinu. Nevýhodou ovšem je, že vítr je dosti nestálý zdroj energie.
30% energie z větru?
Cena nosné konstrukce větrné elektrárny i generátoru je velmi vysoká. To samé platí i o zařízení na regulaci kmitočtu střídavého proudu, pokud je systém napojen na veřejnou elektrizační soustavu.
Existují ovšem na zemi místa, která jsou pro větrné elektrárny jak stvořená. Na východním pobřeží USA vzniká systém větrných elektráren, který se z velké části bude podílet na dodávkách elektřiny do sítě. „Propojení celého systému povede k tomu, že bude více konzistentní i spolehlivější,“ optimisticky říká vedoucí projektu Willet Kempton. Nejoptimističtější odhady hovoří o tom, že v roce 2030 by mohlo až 30% veškeré produkce elektrické energie pocházet z větru. To je možná trochu přehnané, ale i tak by bylo zbytečné větrnou energii zavrhovat.
Mýtus č. 4
Slapová energie je ztraceným případem
Na to, že v moři dochází k přílivu a odlivu je stoprocentní spolehnutí. Snad si ani nelze představit předvídatelnější zdroj energie. Přesto i zde se objevila řada problémů. Před nedávnem byly v New Yorku s velkou slávou instalovány dvě turbíny, které měly za úkol energii z moře sbírat. Vše ale skončilo fiaskem. Turbíny nebyly schopné odolávat mořské síle a do dvou let se rozpadly. V tu chvíli byla slapová energie mnohými zatracována.
Přesto tento způsob energie v sobě nadějnou budoucnost skrývá. Příkladem může být jedna francouzská elektrárna, která čerpá energii z moře již od roku 1966. Pracuje obousměrně, to znamená, že energii získává jak z přílivu, tak z odlivu. Existují i projekty elektráren v podobě lodí, které by ke své práci využívaly mořské proudy.
Mýtus č. 5
Čisté uhlí – nová naděje?
V energetické hantýrce se nedávno objevil pojem „čisté uhlí“. Zní to lákavě, energetickou soustavou by se šířila levná a k životnímu prostředí šetrná energie. Americká vláda dokonce vyčlenila tři miliardy dolarů pro zařízení, která by měla zachytávat emise z tepelných elektráren.
Bohužel, čisté a levné uhlí zůstává stále snem. Podle Národní energetické technologické laboratoře v USA náklady na zachytávání oxidu uhličitého a jeho uskladňování pod zemí, by mohly cenu elektřiny zvýšit o 30 až 100 %, v závislosti na použité metodě. Navíc, lze i těžko odhadovat, jak by se uskladněný oxid uhličitý pod zemí choval.
Mýtus č. 6
Geotermální vrty vedou k zemětřesení
V roce 2006 zasáhlo švýcarskou Basilej zemětřesení. Vinu za to měly nést hluboké geotermální vrty, kterými se dá získat energie z nitra Země. „Hmotné škody, k nimž došlo v důsledku experimentu s vysokotlakým čerpáním vody do pět kilometrů hlubokého vrtu jsou nepřijatelné, a to jak z hlediska častosti opakování otřesů, tak z hlediska očekávatelných dalších škod,“ pravilo se v závěrečné studii, která celý případ analyzovala.
Geotermální energie se tak téměř dostala na index. Ovšem, právě tento druh energie v sobě skrývá nezanedbatelný potenciál. Podle studie Massachusettského technologického institutu by tato energie mohla bez problémů pokrýt spotřebu elektřiny v USA.
Kde se zemská energie bere?
Geotermální energie je projevem tepelné energie zemského jádra, která vzniká rozpadem radioaktivních látek a působením slapových sil. Jejími projevy jsou erupce sopek a gejzírů, horké prameny či parní výrony. Ale kdovíjak nebezpečná není: „Určité riziko, že by dobývání energie ze Země mohlo vést k otřesům tu sice je, ale je velmi malé,“ myslí si americký geofyzik Colin Williams. Ani zmíněné basilejské zemětřesení nebylo nijak ničivé, popraskalo jen pár starých zdí.
Opatrnost především
Ovšem, pokud zde existuje byť jen minimální pravděpodobnost zemětřesení, je třeba postupovat s nejvyšší možnou opatrností. Geotermální elektrárny se proto staví v odlehlejších oblastech, vzdálených od lidských sídel. Švýcarský vědec Domenico Giardini, který zkoumal okolnosti basilejského zemětřesení je optimista: „Měli bychom říci, že tato technologie je mrtvá? V žádném případě,“ prohlašuje odhodlaně. V České republice je geotermální energie využívána například v Ústí nad Labem, s její pomocí je zde vytápěna Zoologická zahrada.
Mýtus č. 7
Solární energie je ztrátová
O solární energii toho bylo u nás v poslední době napsáno více než dost. A tento druh energie z této záplavy článků nevyšel zrovna nejlépe. Přitom za to nemůže on sám, ale spíše celková energetická politika, která je u nás praktikována.
Solární články jsou samozřejmě drahé. Klasická instalace solárních panelů na deset metrů čtvereční vyjde zhruba na sto dolarů. Ale časem se provozovatel dříve nebo později dočká pozitivní bilance a zisku.
Do dvanácti let pryč z červených čísel
Podle kalifornské společnosti Solar Electric Company trvá osm až dvanáct let, než se ze získávání sluneční energie investované prostředky vrátí. Záleží na množství slunečního světla, ale i na kvalitě slunečních panelů.
Americký chemik Burr Zimmerman jde ještě dál. „Nové vyvíjené technologie by dobu návratnosti investic mohly zkrátit až na jeden rok. Současné články mají životnost 30 let. Za dobu své životnosti se bohatě zaplatí. Samozřejmě, něco stojí údržba, ale profit je předem daný,“ konstatuje Zimmerman. Solární energie je tedy nejen relativně ohleduplná k životnímu prostředí, ale i výhodná. A tento princip funguje i bez obstrukcí, jakých jsme byli v poslední době svědky.
Počet jaderných reaktorů ve světě
1.USA 104
2.Francie 58
3.Japonsko 54
4.Rusko 32
5.Korejská rep. 21
6.Británie 19
Indie 19
8.Kanada 18
9.Německo 17
10.Ukrajina 15
15. Česká rep. 6
17. Slovensko 4
Maďarsko 4
Podíl na výrobě elektřiny v České republice
Podíly na výrobě elektřiny 2000 2005 2030
Tuhá paliva 70,5 % 55,5 % 36,8 %
Hnědé uhlí 58,4 % 48,9 % 31,9 %
Černé uhlí 12,1 % 6,6 % 4,9 %
Plynná paliva 6,4 % 4,7 % 7,2 %
Kapalná paliva 2,2 % 1,1 % 0,4 %
Jaderné palivo 18,4 % 33,3 % 38,6 %
Obnovitelné zdroje 2,3 % 5,3 % 16,9 %
Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů v ČR v roce 2009
Malé vodní elektrárny do 1 MW 12 %
Malé vodní elektrárny 1–10 MW 11 %
Vodní elektrárny nad 10 MW 29 %
Biomasa 31 %
Bioplyn 9 %
Větrné elektrárny 6 %
Fotovoltaické systémy 2 %
