Dvě věci jsou v našem životě jasně dané. Víme, že se narodíme a po více či méně letech životní cesty zemřeme. Nad tím, co se stane po naší smrti, však už tak dumat nemusíme.

Tato otázka však nedá stále více spát mnoha specialistům, kterým naopak konec života člověka zajišťuje stálé živobytí. V poslední době se této problematice věnují i četní badatelé z různých vědeckých oborů.

Šetří na nepravém místě?
Dokážete si představit, že po smrti se vaše tělo ‒ i když pod dohledem odborníků ‒ rozpustí v žíravině a jako odpad ho kdosi spláchne do speciální kanalizace a poté čističky? Nikoli, to není ukázka hororového scénáře, ale myšlení šéfů některých pohřebních ústavů v Belgii.
Nová kontroverzní metoda má být levnější a ekologičtější než krematoria, která znečišťují ovzduší, navíc plýtvají energií při spalování. Pohřbívání do země zase zabírá půdu, která by se dala využít lépe – třeba na pole či stavební pozemky.

V USA už to chystají
Jaká technologie by se používala? „Zesnulý by byl umístěn do kontejneru s vodou a solnými roztoky, kde by se zhruba dvě hodiny pod silným tlakem rozpouštěl. Po tomto procesu by zbyl jen minerální popel a tekutina,“ upřesnil mluvčí Vlámské asociace pohřebních služeb. Experti upozorňují, že ačkoli pozůstatky se dají recyklovat v kanalizačním systému, ostatky bude také možné umístit do urny a předat příbuzným zesnulých. Namísto tradičního popela by to v nádobě možná šplouchalo.
Nedávno použití tohoto postupu schválilo šest amerických států: Maine, Colorado, Florida, Minnesota, Oregon a Maryland.
Při čerstvém průzkumu veřejného mínění se ukázalo, že většina Belgičanů nápad považuje za znepokojující. Přesto návrh v současné době posuzují experti Evropské unie. Pokud ho schválí, proceduru bude možné používat po celé Evropě.

Hledání ani nyní nekončí
Na evropském kontinentu se však mají nově aplikovat v praxi další dvě metody pohřbu, které vyvinuli zdejší vědci. Podstatou je kremace za nízké teploty nebo kompostace. Cílem obou způsobů je zajistit, aby rozkládající se lidské ostatky co nejméně zatěžovaly životní prostředí.
Zmíněné originální postupy popisující, jak by měl zemřelý »ekologicky« opustit pozemský svět, přiblížil letos v červenci Journal of the American Chemical Society ‒ odborný časopis Americké chemické společnosti, což je největší světové seskupení vědců. Brzy by se novinky mohly užívat v některých zemích, např. Německu a Švédsku.

Prim hrají nízké teploty
Při klasické kremaci se spaluje velké množství paliva a do ovzduší uniká oxid uhličitý, který je považován za hlavní skleníkový plyn. Kromě toho se při žehu mj. uvolňuje toxická rtuť ze zubních plomb. Někteří lidé mají alergii na formaldehyd a další jedovaté látky, které pohřební služby často používají při přípravě těl zesnulých na pohřeb. Uvedené chemikálie pravděpodobně mohou kontaminovat okolí hřbitovů.
Místo tepla vznikajícího při hoření využívá tato metoda k likvidaci tělesných ostatků chemicky vysoce reaktivních zásaditých látek, které tělo doslova rozpustí. Těla se ukládají do ocelových rakví spolu s hydroxidem draselným a veškeré děje se odehrávají za vysokého tlaku asi 10 barů. Celý proces přitom probíhá jen za teploty cca 180 °C. (Při klasické kremaci pec žhne žárem 1000 °C!) Zpopelnění je energeticky úspornější a nežádoucí emise škodlivých plynů jsou minimální.
Více se dozvíte:
www.acs.org

Stane se z nás kompost?
Nebývale rychlé a přitom účinné rozložení tělesných zbytků uložených v zemi nabízí další nová vědecká metoda. Při ní se tělo zesnulého nejprve zmrazí ponořením do tekutého dusíku. Jakmile prokřehne, vibrace ho roztříští na malé kousky. Pak je přeneseno do vakuové sušičky, kde se zbaví vody a dalších jedovatých látek včetně formaldehydů, rtuti a jiných kovů. Výsledný produkt zdánlivě připomíná zahradnický kompost. Vzniklé zbytky se uloží do rakve z kukuřičného škrobu, pro kterou stačí mělký otvor v zemi. Vědci garantují, že po necelém roce již ostatky nelze odlišit od okolní půdy.