Asi 900 metrů daleko od Stonehenge objevil tým pod vedením dr. Henryho Chapmana z univerzity v britském Birminghamu skupinu prohloubenin obklopených prstencem menších děr. Chapman je přesvědčen, že tyto menší díry opevňovaly dřevěné sloupky, které se tyčily do výšky přinejmenším 3 metrů. V době své největší slávy mohla tato struktura velmi dobře připomínat »dřevěnou verzi« Stonehenge.
Za co všechno může Slunce?
Povodně v Benátkách a skvrny na Slunci
Snad každý školák ví, že slapové jevy, tedy střídání přílivu a odlivu, jsou způsobeny především přitažlivostí Slunce a Měsíce. Podle klimatologa z univerzity v Lisabonu, dr. Davidu Barriopedra, však mohou mít svou ozvěnu na Zemi takzvané »sluneční skvrny«. Projevují se (mimo jiné) v podobě povodňové vlny zvané acqua alta, která na podzim zaplavuje Benátky. A jak vlastně toto spojení funguje? V obdobích vysoké sluneční aktivity se v oblasti severního Atlantiku vyskytuje více systémů s nižším tlakem, zatímco v klidnějších letech se tyto atmosférické systémy stěhují na jih. Povodně v Benátkách, stejně jako řadu dalších meteorologických jevů, mají na svědomí právě tyto rozsáhlé tlakové níže.
Náhražka za živého překladatele
Překladač v telefonu pomáhá vojákům
Na prašné cestě v Afghánistánu zastavuje auto s vojenskou posádkou. Ztratilo se a potřebuje nalézt cestu zpět na základnu. Muž, jehož se vojáci snaží doptat na cestu, však ovládá pouze místní jazyk paštu. Američané však mají naštěstí v ruce šikovnou věcičku – překladač mezi oběma jazyky zabudovaný do chytrého telefonu. „Mluvčí angličtiny promluví do telefonu. Automatické rozpoznávání řeči rozkóduje, co bylo řečeno a převede promluvu do textového souboru. Ten pak speciální software převede do cílového jazyka. Technologie pak převede přeložený text do mluvené řeči v cílovém jazyce,“ vysvětluje princip fungování manažer projektu Craig Schlenoff z Národního institutu pro standardy a technologie (NIST).
Tajemné procesy ve slunečním jádře
Skrývá Slunce temnou hmotu?
Britský fyzik Stephen West z prestižní University of London věří, že naše Slunce ukrývá hluboko pod svým povrchem temnou hmotu. Tato zvláštní forma hmoty, která nebyla ještě nikdy přímo pozorována, by měla vytvořit kolem naší galaxie jakýsi »obal«, takzvané galaktické halo z temné hmoty. Jak se naše Slunce v rámci galaxie pohybuje, zažilo by během průchodu skrze halo efekt »větru z temné hmoty«. Částice temné hmoty by měly být zachyceny sluneční gravitací a postupně se usazovat v jeho středu. Simulace týmu britských fyziků ukázala, že efektem částic temné hmoty by mělo být ochlazení slunečního jádra. Takové ochlazení by měl prozradit pokles počtu neutrin, které ve Slunci vznikají jako vedlejší produkt nukleárních reakcí. Dalším krokem v budoucích výzkumech by tedy mělo být sledování proměn v počtu neutrin.
Co lze vyčíst z DNA?
Žáby a dějiny Himálají
Události v dějinách života bývají velmi často spjaté s dějinami přírody neživé. Krásný příklad se nedávno podařilo nalézt americko-čínskému týmu zoologů, kteří se zaměřili na pátrání po příbuznosti v rámci žab, skokanů z tribu Paini. Na základě analýzy jejich jaderné DNA se jim podařilo zrekonstruovat evoluční strom postupného oddělování žabích linií. Ten ukázal, jak vznikaly přírodní bariéry (horské masivy a planiny), které od sebe jednotlivé žabí linie postupně oddělovaly.
Nové řešení pro vesmírnou »skládku«
Kosmický odpad by mohly odklízet balony
Kam člověk vkročí, tam za sebou zanechá odpadky. Platí to bohužel i pro lidský krok do vesmíru. Kristin Gatesová z Global Aerospace Corporation v kalifornské Altadeně prezentovala na nedávné astronautické konferenci v Totontu nápad, na němž pracoval její tým v poslední době. Na konci mise satelitu by se balón naplnil heliem či jiným plynem. Vědci vypočítali, že satelit o hmotnosti 1200 kg by z výšky 830 km dokázal stáhnout balón o obvodu 37 metrů. Balon i zařízení nutné k jeho nafouknutí by ke hmotnosti satelitu přidalo pouhých 36 kg, tedy mnohem méně, než by musela být hmotnost paliva. Ve vyšších vrstvách atmosféry by pak shořel. Bez balonového zařízení by takový pád do atmosféry trval celá století.
Nová teorie o původu života
Vznikl život mezi plátky slídy?
Na otázku, jak a kde vlastně vznikl život, dodali vědci v průběhu posledních zhruba 100 let již pěknou řádku odpovědí. Zatím poslední, s níž přišla chemička Helen Hasmová z University of California v Santa Barbaře předpokládá, že nejideálnější podmínky pro vznik života panují mezi plátky běžného minerálu – slídy. Výhodou těchto »úkrytů« je i to, že se do nich snadno dostanou jak potřebné látky, tak i energie ze Slunce. Další stopu je vysoká koncentrace draslíkových iontů, které nacházíme prakticky ve všech živých buňkách. Zda se její hypotéza potvrdí, ukáže však až čas.
Dvojí metr pro krásné lidi
Krásné ženy bývají diskriminovány
Krásní lidé jsou na tom lépe. Mívají vyšší platy, jejich práce je lépe hodnocena, u soudu získávají lepší rozsudky a v politice více hlasů. Když však přijde na hodnocení krásy v závislosti na pohlaví, platí zde stále dvojí metr. Alespoň v některých povoláních. Jste-li krásná žena a chcete se ucházet například o místo stavbyvedoucího, finančního manažera či vedoucího výzkumné laboratoře, máte relativně malou šanci, že se do své vysněné pozice dostanete. Budete-li však atraktivní muž, podobné problémy se vám vyhnou. S tímto zjištěním přišel nedávno tým psychologů pod vedením Stephanie Johnsonové z univerzity v Denveru.
Nečekaná biochemická křižovatka
Další bakterie, která dokáže vyrobit palivo
Výzkum nejrůznějších mikroorganismů může někdy přinést výsledky, které vědci původně vůbec neočekávali. Na kalifornské univerzitě v Irvine zkoumali mikrobiologové schopnosti bakterie Azotobacter vinelandii fixovat vzdušný dusík. Tyto bakterie „vyrábějí“ z dusíku amoniak prostřednictvím enzymu vanadium nitrogenázy. Podle výzkumů Markuse Ribbeho však tentýž enzym dokáže ještě jinou věc – přeměňovat molekuly oxidu uhelnatého (CO) na krátké uhlíkové řetězce: etylen, etan a propan. Marcus Ribbe nyní pracuje na tom, aby přinutil příslušný enzym produkovat ještě delší uhlíkaté řetězce a vyráběl tak v podstatě naftu.
Přímý pohled do atomového obalu
Fyzikové poprvé pozorovali elektrony v reálném čase
Elektrony v posledním z orbitalů atomového obalu, tzv. valenční vrstvě, jsou obrovsky důležité pro další z vědních oborů – chemii. Účastní se totiž chemických vazeb a tak vlastně tvoří rozmanitost hmoty. Tyto elektrony se ještě nikdy nikomu nepodařilo pozorovat přímo v reálném čase. Díky práci fyziků z německé Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku a Národní laboratoře Lawrence Berkeleyho v kalifornském Berkeley to však již neplatí. Protože se elektrony se pohybují s obrovskou rychlostí, museli vědci užít superrychlý laser, který dokáže produkovat světelné záblesky na škálách měřených v attosekundách (10-18 sekundy). Díky této supercitlivé technice pozorování mohli vědci pozorovat valenční elektrony kryptonu dokonce v přechodu mezi dvěma kvantovými stavy.
Co dokáže koktejl z bylinek
1800 let starý recept může Pokroky v molekulární medicíně, v posledních letech ukázaly, že řada tradičních postupů čínské medicíny je velmi dobrá. Směsice PHY906, kterou podle dávného receptu získali farmaceuté z firmy PhytoCeutica a Yaleovy univerzity pod vedením Jung-či Čenga není vlastně ničím jiným, než koktejlem látek vyizolovaných z rostlin, které byly po léta součástí tradičního čínského léku známého jako Chuang Čchin Tchang. Pomáhá pacientům snášet chemoterapii a přispívá i k jejím lepším účinkům.
Další chystaný průzkum asteroidu
Další k rok Japonců do vesmíru
Japonská agentura pro výzkum vesmíru (JAXA) nedávno oznámila, že v průběhu roku 2014 hodlá vyslat k asteroidu 1999 JU3 bohatém na organické látky sondu Hayabusa 2. Taro sonda, která by se měla vrátit na Zem v roce 2020, bude mladší „sestřičkou“ sondy Hayabusa 1, která se ze své mise k asteroidu Itokawa vrátila v nepříliš dobrém technickém stav letos.
Japonský programátor zlomil rekord
Rekordní výpočet Ludolfova čísla
Japonský počítačový expert Shigeru Kondo si doma za asi 18 000 dolarů postavil počítač, který mu umožnil zlomit loňský rekord francouzského programátora Fabrice Bellarda. A v čemže to počítačoví specialisté takto na dálku soutěžili? Ve zvláštní disciplíně, která může napadnout snad jen matematicky trénované programátory: ve vypočítávání hodnoty čísla π. Zatímco Francouz v loňském roce vypočítal toto číslo na 2,7 bilionu míst (1012), Japonci se nedávno podařilo tento rekord »trhnout« takřka dvojnásobně. Za necelé 3 měsíce vypočítal jeho počítač π na 5 bilionů míst.
Stříbrné nanočástice přestávají být spojencem
Antibakteriální ponožky nepřejí životnímu prostředí
Před několika lety šlo o velký hit. Textilie obohacená o stříbrné nanočástice dokáže likvidovat bakterie. Když budete mít na noze ponožku z takové látky, nepříjemný zápach způsobený bakteriemi se vám vyhne. Podle posledních výzkumů amerických chemiků z Duke univerzity v Durhamu v Severní Karolíně však dokáže stříbro z těchto textilií napáchat v přírodě větší škody, než vědci dříve tušili. Podle chromatografu, který monitoroval koncentrace plynů, byla u vzorku obohaceného těmito částicemi 4x vyšší koncentrace oxidu dusného (rajského plynu). Tento plyn je v současné době považován za jednu z největších hrozeb pro ozonovou vrstvu, neboť je asi 200x účinnější, než oxid uhličitý.
Zalednění v ordoviku sahalo ke 40 rovnoběžce
Mikrofosilie vyprávějí příběh dávné doby ledové
Britští vědci z univerzity v Leicesteru nedávno provedli analýzu planktonních mikrofosilií z konce prvohorního ordoviku a vyčetli tak řadu nečekaných podrobností o zalednění, které pravděpodobně nastartovalo jedno z největších vymírání v dějinách planety. Když srovnali jejich koncentraci v jistých obdobích, zjistili, kam zhruba sahala tzv. polární fronta, neboli místo, v němž se chladná polární voda stýká s teplejšími oceánskými vodami. Podle jejich zjištění vědců se tato linie posunula v období největšího zalednění k 40 rovnoběžce, tedy zhruba do úrovně, kde se nacházela také při poslední velké době ledové.
Barva oceánu má vliv na distribuci hurikánů
Zelená, nikoliv modrá planeta
Běžně máme za to, že barva oceánů je modrá. To však není tak docela pravda – ve skutečnosti se totiž mění místo od místa podle toho, jaká je v ní koncentrace fytoplanktonu. Tým klimatologů vedený Anandem Gnanadesikanen z Princetonské univerzity se nedávno rozhodl prozkoumat, zda a do jaké míry má kolísání barvy mořské vody vliv na děje v atmosféře. Simulace proměny povrchové teploty vody v oblasti zvané »Severopacifický subtropický prstenec« vedla v jejich modelu k velkým změnám. Počet nových hurikánových formací mimo prstenec stoupl o 20 %, byl však vykompenzován poklesem bouří na severu o celých 70 %. Tento pokles je podle vědců krásným příkladem, jak nečekaně jsou jednotlivé jevy mezi biosférou a atmosférou spojeny.
Co prozradily dávné rozbité kosti
První masožraví lovci: australopitékové před 3,4 milionu let
Kdy přestali být dávní hominidé „bezmocnými“ sběrači ořechů a kořínků a přešli k systematickému lovení zvěře? Nedávné nálezy z oblasti Dikika Etiopii přinutily vědce posunout tuto hranici o celý milion let! Kamenné nástroje k lovu užívali již příslušníci druhu Australopithecus afarensis, tedy i slavná Lucy.
Geny napomohly vyřešit dlouholetý problém
Co si počít se stonožkami?
Živočišný kmen členovců je neuvěřitelně úspěšný – tvoří téměř 80 % druhů všech známých živočichů. Příbuzenské vztahy mezi skupinami, které jej tvoří, tedy šestinožci (např. hmyzem), korýši, pavouky a stonožkami, však stále příliš jasné nejsou. Vědci pod vedením Omara Rota-Stabelliho z prestižní University College London proto odebrali vzorky jaderné DNA a osekvenovali celých 198 genů kódujících proteiny. To však nebylo však – na pomoc si vzali ještě tzv. microRNA. Když provedli veškerou mravenčí práci se sbíráním dat, »nakrmili« jimi programy a nechali počítače dělat jejich práci. Výsledky byly jednoznačné. Stonožky jsou skutečně příbuzné hmyzu a korýšům, zatímco pavouci a jejich příbuzní tvoří samostatnou větev.
Kouzla kvantové fyziky
Přesný pohled do nitra molekul
Prohlížet si jednotlivé molekuly je pro mnohé vědce, kteří pracují na nanoúrovních prakticky denním chlebem. S novou, výrazně rychlejší a přesnější metodou pro jejich zobrazování přišli nedávno vědci z výzkumného centra v německém Jülichu. V čemže tedy vlastně spočívá tak významné vylepšení pozorovacích možností? Němci pracovali se zařízením, které ve vědě pochopitelně nové není – skenovacím tunelovým mikroskopem. „Abychom vylepšili citlivost zařízení pro organické molekuly, přidali jsme na hrot mikroskopu senzor a převodník signálu,“ vysvětluje podstatu inovace jeden ze spoluúčastníků projektu dr. Ruslan Temirov. „Obě funkce zastala jediná molekula tvořená dvěma atomy těžkého vodíku, deuteria.“ Vědci předpokládají, že jejich vylepšení mikroskopu, které si nechali patentovat, nalezne mít v budoucnu velké využití zejména při studiu organických polovodičů.
Dějiny vyčtené z meteoritu
Sluneční soustava lehce zestárla
Odpověď na otázku, kdy se vlastně z obrovitého molekulárního mračna začala vytvářet naše sluneční soustava, podává v první řadě studium meteoritů. Nový průzkum meteoritu NWA 2364, který v roce 2004 dopadl v Maroku, posunul odhady stáří naší soustavy o drobný kus dozadu. Kosmochemička Meenakshi Wadhwa spolu se svou kolegyní z Arizona state University Audrey Bouvierovou oba určily jeho stáří na 4,5682 mld. let, oproti dřívějším odhadům tedy o 0,3–1,9 milionu let nazpět.
Důvěřuj, ale prověřuj
Vosy nesnášejí podvodníky
Černé pruhy na hlavách vosíků skvrnitých (Polistes dominula) jsou pro jejich potenciální soupeře znamením, že takto vybarvený majitel je nebývalým silákem a ostatní členové společenství se mu mají podrobit. Vzácná mutace však může způsobit, že i slabší jedinec může vypadat dominantně. Americkou bioložku Elizabeth Tibbettsovou a její kolegy z University of Michigan zajímalo, zda takto obdařený jedinec může svou roli v kolonii dohrát až do konce. Vzala tedy do rukou štětec a inkoust, přemalovala některým vosám obličeje a čekala, zda ostatní její lest prohlédnou. K jejímu překvapení se vosíci nedali zmást. Po nějaké době »podvodníky« odhalili a tvrdě ztrestali. V průběhu evoluce se tedy i tento hmyz dokázal naučit, že důvěřovat je dobré, ale prověřovat ještě lepší.
Zcela neobvyklé oko
Potápník s »bifokálními brýlemi«
Nedávný objev schopností larev jednoho z amerických druhů brouků potápníků odborníkům doslova vyrazil dech. Pro vylepšení loveckých vyhlídek se podle vědců z univerzity v Cincinnati u jejich larev vyvinulo takové evoluční vylepšení stavby oka, které nemá podle našich současných znalostí obdoby u žádného z žijících organismů. Jsou totiž prvním známým druhem živočicha, jehož oči jsou tvořeny »bifokálními čočkami«. Díky těmto »dvěma očím v jednom« může larva vidět oba obrazy, tedy bližší i vzdálenější, současně.
Stalo se:
před 516 lety:
17. 11. 1494 zemřel ve Florencii jeden z nejvýznamnějších učenců a filosofů renesance Pico della Mirandola. Jeho posmrtně vydaný spis O lidské důstojnosti je považován jeden z nejdůležitějších textů renesančního humanismu.
před 168 lety:
12. 11. 1842 se narodil John William Strutt, třetí baron Rayleigh. Tento Angličan se věnoval experimentům v nejrůznějších oblastech fyziky (akustika, optika), v roce 1904 byl společně s Williamem Ramsayem poctěn Nobelovou cenou za fyziku za objev vzácného plynu argonu.
před 139 lety.
15. 11. 1871 se ve Vídni narodil Erich von Tschermak, jeden z průkopníků genetiky. V roce 1900 publikoval výsledky svých pokusů s křížením hrachu, v nichž prakticky znovuobjevil zákony, k nimž již dříve došel opat Mendel. Ve stejném roce publikovali prakticky tytéž výsledky ještě Carl Erich Correns a Hugo de Vries.
před 130 lety:
1. 11. 1880 se narodil jeden z nejvýznamnějších vědců 20. století, německý meteorolog a geolog Alfréd Wegener. Za jeho největší přínos vědě j považována geologická teorie kontinentálního driftu, která dnes leží v základu všech představ o vývoji podoby Země.
před 69 lety:
22. 11. 1949 se narodil významný český neuropatolog, publicista a popularizátor vědy František Koukolík. Jakožto lékař se věnuje v první řadě mozku, jeho úrazům a jeho degenerativním poruchám. Jako publicista vychází z neurologie a vědecké psychologie, jeho texty však často řeší otázky velmi obecné povahy s přesahem do mnoha disciplín.
před 39 lety:
14. 11. 1971 dosáhla oběžné dráhy Marsu sonda Mariner 1, čímž se stala prvním umělým tělesem na oběžné dráze jiné planety než Země. Na základě jejích snímků byla sestavena první mapa povrchu Marsu.
Malé velké informace:
Mezi vrstvami z období, kdy Země připomínala velkou sněhovou kouli (před 710 a 635 milióny let) se geologům podařilo v jižní Austrálii objevit až 1 cm velké fosilie, jednoznačné pozůstatky mnohobuněčného života. Vědci usuzují, že se buď jednalo o pradávné mořské houby, nebo alespoň o tvory na podobné organizační úrovni. Jihoaustralský nález je o celých 90 milionů let starší, než doposud známé nejstarší fosílie živočichů.
Bakterie sice nemají nosy, přesto však dokáží svou potravu »vyčenichat«. Holandským vědcům z univerzity v Utrechtu se poprvé podařilo ukázat, že bakterie druhu Bacillus licheniformis dokáží objevit plynný amoniak, který je pro ně důležitým zdrojem dusíku.
Virus nebezpečné vztekliny se přenáší především slinami nakažených zvířat. U nás patřily k nejčastějším přenašečům lišky, virus byl však nalezen i u některých druhů netopýrů. V Jižní Americe hrozí v posledních letech velké nebezpečí od krev sajících netopýrů z čeledi listonosovitých, upírů. Za poslední rok napadli jen Peru na 500 lidí.
Genetická „matka“ všech současných lidí žila před 200 tisíci lety. Vyplývá to alespoň ze studie polských vědců, kteří se zaměřili na hledání společného předka všech linií mitochondriální DNA, která se dědí pouze v mateřské linii. Jejich zkoumání bylo nejkomplexnější a nejprůkaznější ze všech, která byla doposud provedena.
Bez lékařské pomoci by jedinci postižení některými autoimunitními chorobami, jako je např. diabetes 1. typu záhy zemřeli a geny, které jej způsobují, by se proto vlastně neměly šířit. Vědci z amerického Stanfordu vytvořili teoretický model, jehož ústřední myšlenkou je představa, že tyto geny musely být v dávné evoluční minulosti velmi výhodné při boji s některým z nepříjemných bakteriálních či virových vetřelců.
Zkratka MRSA se ve vědeckém světě skloňuje velmi často. Jedná se totiž o zatím nejodolnější kmen bakterie Staphylococcus aureus, který dokáže nadělat velkou paseku především v nemocnicích. Vědci z Rensselaerova polytechnického institutu v New Yorku přišli nedávno se speciálním nátěrem založeným na přírodním enzymu. Tento nátěr bakterie likviduje a zároveň nepřispívá ke zvýšení jejich rezistence.
Proč vlastně vymizeli mamuti? Většina teorií počítá buď se zásadním vlivem člověka. Lidé mamuty jednak lovili, jednak s nimi soutěžili o životní prostor. Podle klimatologa a ekologa Briana Huntleyho však nestáli za jejich zmizením lidé, ale ústup travnatých stepí a jejich nahrazení lesy po ukončení poslední doby ledové.
Želvy z čeledi Meiolaniidae byli obrovští, až půl tuny vážící tvorové, jejichž hlavy i ocasy byly vybaveny silnými obrannými rohy. Patřily mezi typické zjevy čtvrtohorní megafauny Austrálie a západního Pacifiku. Vědci nedávno přišli se zjištěním, že na ostrově Vanuatu přežily tyto obří želvy před 2800 lety. V jejich vymizení měli tedy zcela jistě prsty lidé, kteří se na ostrově objevili poprvé asi před 4000 lety.
Látka zvaná »carbon black« není vlastně nic jiného, než zvláštní forma uhlíku, která vzniká při nedokonalém spalování nejrůznějších ropných produktů. Vilas Ganpat Pol z National Lab v Argonne nedávno vymyslel postup, jehož prostřednictvím lze na tuto formu uhlíku přeměnit běžný plastový odpad. Využití tak může najít při výrobě pneumatik či anod lithiových baterií.
Ekonomická závislost manželů či partnerů v sobě nese nečekaná rizik. Podle studie vedené socioložkou Christin Munschovou z Cornellovy univerzity mají muži, kteří jsou ekonomicky závislí na svých partnerkách větší sklon k tomu, aby je podváděli s jinými ženami. Pro ženy však podle mladé socioložky platí pravý opak.
I když je mozeček včel jen o málo větší, než špendlíková hlavička, jejich navigátorské schopnosti nepřestávají nás lidi udivovat. Němečtí vědci nedávno sestrojili umělou kopii jejich hlavní navigátorské zbraně – oka s obrovsky širokým úhlem pohledu. Využití by mohlo najít při konstrukci robotů.
Vědcům z Mezinárodního institutu pro tropické zemědělství (IITA) se sídlem v nigerijském Ibadanu se nedávno podařil objev obrovského významu. Nalezli totiž účinnou obranu proti obávané nemoci banánovníků, na jejichž produkci je závislá řada ekonomik zemí třetího světa. Jedná se o geny, které do nich vědci přenesli z jejich původního majitele – sladkých paprik.
Útulný »pelíšek« nalezli nedávno archeologové v jeskyni Esquilleu ve španělské Cantabrii. V jeskyni vystlané měkkou trávou nepřespával v době mezi 53 000 až 39 000 lety nikdo jiný, než neandrtálci, kteří v té době nalezli na Iberském poloostrově jedno z posledních útočišť.
Snad každý již někdy slyšel o kardiostimulátoru, drobném přístroji, který po voperování do organismu stimuluje srdeční aktivitu. Přístroje, které prostřednictvím slabých elektrických impulsů stimulují i mozek při depresi, chronických bolestech či Parkinsonově nemoci již také existují. Lékaři z kanadského Toronta se rozhodli taková zařízení využít v boji proti Alzheimerově chorobě.
Lékaři a inženýři, kteří se zabývají vývojem protéz, mají odvěký sen: stvořit protézu, která bude stejně jako skutečná končetina reagovat na povel myšlenky. Právě takovou stvořili nedávno odborníci z Univerzity Johna Hopkinse v americkém Marylandu. Kromě toho dokáže jejich umělá končetina vysílat do mozku signály, které jsou obdobou hmatu.
Uměle designované viry nemusejí být pouze součástí arzenálu biologických zbraní. Vědci z Massachusettského technologického institutu se již dlouho věnují možnostem využití zvláštně upravených virů bakteriofágů M13. Nedávno oznámili, že jsou na stopě materiálu, který by vylepšil výkonnost lithiových baterií. Toto vylepšení by obstaraly právě viry.
Legendární banka semen v Pavlovsku u St. Petěrburgu (dříve Leningrad) přežila i dlouhé obléhání města za II. světové války, kdy místní lidé raději hladověli, než aby se dotkli vzácných zásob. Dnes však čelí tato banka vážnější hrozbě. Developerské společnosti plánují postavit na jejím místě luxusní byty.
V roce 2006 objevili při průzkumu podzemních jeskyní v Mexickém státě Quintana Roo 2 němečtí potápěči dobře zachované zbytky těla. Teprve nedávno však vědci usoudili, že je bezpečné vynést na sluneční světlo. Ostatky patřily chlapci, který zde zemřel asi před 10 000 lety a patří tak mezi nejstarší lidské ostatky nalezené na území obou Amerik.
Američtí vědci nedávno přišli s nápadem na velmi důležité a vskutku přírodní zařízení. K vyčenichání jedinců nakažených virem ptačí chřipky se totiž snaží vycvičit myši. Projekt ještě není zcela uzavřen, první výsledky, které přestavili na konferenci Americké chemické společnosti v Bostonu, jsou však slibné.
