Vlákna, která dokáží pomocí svých snovacích bradavek vytvořit pavouci, mají řadu zcela unikátních vlastností. Potíž je však v tom, že pavučiny nelze využívat ve velkém. Mezinárodnímu týmu vědců se však nedávno podařilo pomocí genetické manipulace přinutit housenky bourců, aby tkaly pavoučí vlákna.

Pavoučí vlákna patří k výtvorům přírody, které se vědci snaží již mnoho let odkoukat. Fascinující je především jejich pevnost a pružnost, díky níž předčí veškeré materiály, které prozatím vzešly z rukou chemiků. Materiál na bázi pavoučího vlákna by měl široké množství uplatnění počínaje medicínou (jemné hojivé obvazy, vlákna k šití ran) po neprůstřelné vesty, oblečení pro sportovce či vylepšené automobilové airbagy. Výroba umělých pavoučích vláken je však příliš složitá a nákladná. Na rozdíl od vláken produkovaných housenkami bource morušového, tedy přírodního hedvábí, jsou totiž pavučiny jsou příliš jemné na to, aby se daly přímo „sklízet“. Pavoučí farmy tak podle všeho také jen tak nevzniknou. Nové a převratné řešení, s nímž přišel vědecký tým složený z odborníků z amerických univerzit  Notre Dame v Indianě, univerzity v Laramie ve Wyomingu a Kraig Biocraft Laboratories, bylo vlastně nasnadě. Do housenek bourců vpravili část DNA vzatou od pavouků, která je zodpovědná za tvorbu proteinů pavoučího vlákna. A výsledek? Housenky začaly snovat vlákna, která nejsou sice přesně identická s pavoučími, přidaný gen však dokázal výrazně vylepšit jejich fyzikální vlastnosti. Farmy, na nichž se pěstují bourci ve velké, tak patrně brzy získají nového, geneticky upraveného nájemníka.