Skleněná vlákna jsou velmi lehká, pružná a odolná proti extrémním výkyvům teploty (i požárům) a chemikáliím. Využívají se proto ke zpevňování, izolaci či v kabelech k přenášení dat. Elektronový skenovací mikroskop zachytil vláknitou strukturu skla a polyesteru 2200x zvětšenou. 
Ačkoliv inženýři experimentovali se zvlákňováním skla již přinejmenším od poloviny 19. století, skutečný průlom nastal až v roce 1938, kdy americký inženýr Games Slayter (1896– 1964) představil svůj stroj, jenž umožnil průmyslovou výrobu skleněných vláken (pod komerční značkou Fibergalass?). Poté, co došlo k objevu technologie pro masovou výrobu polyesteru, začali inženýři dokonce oba materiály kombinovat. Výsledné vlastnosti takovéto kombinace lze ještě vylepšovat tím, že se při výrobě přesně kontroluje síla a orientace jednotlivých materiálových vrstev. Plasty, zesílené skleněnými vlákny, nalezly opět obrovskou škálu využití, zejména při konstrukci automobilů, vodních nádrží, střešních krytin či potrubí. Výhodou je také to, že přidáním barviva můžeme dostat prakticky libovolně zbarvený materiál. Skleněná vlákna zkrátka asi jen tak z módy nevyjdou!
