Známá pravda, že „úspěch je sexy“, zdaleka neplatí pouze mezi lidmi. I u velké části živočichů, včetně našich nejbližších příbuzných, si vybírají odměnu za svůj společenský úspěch v podobě svolných samiček nejčastěji vysoce postavení samci. Neplatí to však vždy. Těm zakřiknutějším dokáží k jejich „nevěstám“ napomoci maminky. 
Podle darwinistů zuří v přírodě neustále řada důležitých bojů. Tím prvním a nejdůležitějším je boj o vlastní přežití. I když jste však relativně zdravý a silný natolik, že se vám podaří přežít, nemáte z evolučního hlediska stále ještě vyhráno. Když se vám totiž nepodaří najít si vhodnou partnerku a rozmnožit se, zůstanou vaše geny navždy pohřbeny ve vašem těle. Příroda proto velí samečkům všech druhů velí: napni všechny síly do toho, aby se ti podařilo najít samičku, která bude ochotná se s tebou spářit! Recept na „sbalení samičky“ není přirozeně v přírodě jen jeden. Samečkové některých druhů svádějí své protějšky krásnými barvami či jinými výraznými rysy, jiní jim přinášejí nejrůznější pozornosti, další na to jdou prostým násilím. U skupinově žijících druhů naráží vědci často na fenomén dobře známý i z lidské společnosti: nejvíce „sexy“ je společenský úspěch.
U našich blízkých příbuzných, šimpanzů bonobo, žijících v pralesích Demokratické republiky Kongo, rozpoznávali primatologové doposud právě jen poslední jmenovaný typ vábení protějšků. Nedávné výzkumy vedené Martinem Surbeckem z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku však ukázaly, že u bonobů je třeba počítat přinejmenším ještě s jedním, dříve neznámým způsobem, jak si zajistit reprodukční úspěch. Ten dominanci úspěšných samců doplňuje a vychyluje tak reprodukční vyhlídky i směrem k „ušlápnutějším“ samečkům. Karty rodinného uspořádání jsou totiž u bonobů specificky rozdané. Samečkové zůstávají i v dospělosti ve stejné skupině, jako jejich matky (tzv. samčí filopatrie). Za svými poněkud méně úspěšnými syny stojí jejich maminky, které naopak požívají ve skupině velké vážnosti. Svým synům jejich maminky sice nevěsty přímo nenahánějí, ale napomáhají usmiřovat konflikty, které mají jejich synáčkové se silnějšími protivníky. Strategie maminek se krásně řídí evoluční logikou. „Tím, že napomáhají svým synům, zvyšují pravděpodobnost, že budou mít více vnoučat a z evolučního hlediska tak zabodují více,“ vysvětluje Martin Surbeck.
