Snad každý školák ví, že slapové jevy, tedy střídání přílivu a odlivu, jsou způsobeny především přitažlivostí Slunce a Měsíce. Podle portugalských vědců však mohou mít svou ozvěnu na Zemi i takzvané „sluneční skvrny“.

Která místa jsou nejvíce ohrožena proměnami ve stoupání a klesání hladin moře? Ano, správně, města ležící těsně u mořského pobřeží. Úplným prototypem takového města jsou italské Benátky, jejichž historické centrum je s železnou pravidelností zaplavováno podzimní povodňovou vlnou zvanou acqua alta.

Není proto divu, že se místní obyvatelé velmi pečlivě věnují měření a zapisování kolísání mořské hladiny: od roku 1948 zde měří její úroveň každým dnem. Soubor dat, který nashromáždili, je tedy skutečně úctyhodný.

V nedávné době se dostal do rukou klimatologovi z univerzity v Lisabonu dr. Davidu Barriopedrovi. Ten spolu s několika kolegy z jiných evropských univerzit tento soubor analyzoval a srovnal jej s daty, která mají k dispozici astronomové, kteří se věnují pozorování sluneční aktivity.

Vědcům se podařilo nalézt poměrně jednoznačné spojení mezi 11letým cyklem sluneční aktivity, jehož nejnápadnějším projevem je střídání fází s množstvím „slunečních skvrn“ s fázemi relativního klidu. A jak vlastně toto spojení funguje?

Slunce podle nich ovlivňuje povodně poměrně nepřímo a to skrze počasí. V obdobích vysoké sluneční aktivity se v oblasti severního Atlantiku vyskytuje více systémů s nižším tlakem, zatímco v klidnějších letech se tyto atmosférické systémy stěhují na jih.

Povodně v Benátkách, stejně jako řada dalších meteorologických jevů, mají na svědomí právě tyto rozsáhlé tlakové níže.