Jakému politikovi dávají přednost média? Tomu, který má schopnost zformulovat pádný argument a pak jej svými schopnostmi prosadí pro blaho nás všech? Omyl! Podle výzkumů psychologů z univerzity v Haifě jde stejně jako prakticky v jakékoliv jiné lidské interakci o to, jak moc to dotyčnému či dotyčné sluší.
Hezcí lidé to mají snazší. Řada psychologických studií již ukázala, že k hezkým lidem se ostatní chovají jinak, než k lidem průměrným či vysloveně ošklivým. Krasavce a krasavice zkrátka považujeme za „lepší lidi“ – chceme pobývat v jejich společnosti či si je vybírat za přátele a milence. Podle výzkumu, který vedl dr. Jarif Tsfati z Katedry komunikace univerzity v izraelské Haifě, platí stejná pravda i pro novináře, kteří se na krásnější polity zaměřují více.
Tento závěr může možná na první pohled vypadat jako banální zjištění, stojí za ním však poměrně rozsáhlý výzkum. Vědci nejprve vytvořili kolekci fotografií členů izraelského parlamentu a poté ji nechali hodnotit rozsáhlé skupině holandských studentů. U nich měli totiž jistotu, že dané politiky nemohou znát jinak, než právě z těchto fotografií. Poté, co měli v ruce hodnocení studentů, srovnali je vědci s frekvencí, s níž se jednotliví politikové objevovali v televizi či na titulních stranách nejrůznějších společenských časopisů. Překvapení se nekonalo. V médiích se podstatně častěji objevovali politici, které studenti označili za krásné. I zde však platí dvojí metr: na frekvenci objevování v médiích má fyzická krása větší vliv u mužů, než u žen. Jinými slovy: političky mohou být sice krásné, místo na výsluní médií však patří přeci jen patří jejich kolegům.
