Nadcházející čas dovolených a prázdnin nabízí větší možnosti poznat doma i v zahraničí různé podoby lodní dopravy. Následující řádky přibližují i druhy, se kterými se asi běžně nesetkáme. Vždyť podle nejnovějších údajů křižuje světovými oceány a moři 65 000 velkých plavidel.
Atomové (jaderné) ledoborce prorážejí opancéřovanou přídí polárním ledem (o síle až šest metrů) cestu konvojům nákladních lodí. Ledoborce, které jsou oproti jiným druhům plavidel kratší a širší, s jedinou vsádkou paliva operují po celý rok. Premiérový atomový ledoborec dostal v roce 1959 pojmenování V. I. Lenin a za 30 let „najel“ milion km. Jako bezpečnější a ekonomičtější se pro budoucnost ukazují dieselelektrické ledoborce. Led už prořezávají nožovými okraji přídě. Světová flotila velkých ledoborců má nyní 500 plavidel.
BACO – liners – kombinované lodě, dlouhé 206 m a široké 29 m. Po otevření předních vrat umožňují naplavení až 14 tisícitunových plovoucích kontejnerů (tzv. bárek) tím, že zvětší ponor přečerpáním vody do zátěžových komor. Nosnost je až 21770 tun.
COLREG – závazná mezinárodní smlouva, charakterizující plavidlo. Mezi ně řadí i obojživelná vozidla, hydroplány, bezvýtlaková plavidla (na vzduchovém polštáři nebo podvodních křídlech) atd.
Člun záchranný – míval podobu otevřeného dřevěného člunu s pomocnými vesly pro 30–60 osob. Nejmodernější formou je tzv. Hardingovův člun. Až 70 pasažérů si v měkkých křeslech připne bezpečnostní pásy. Potom člun skluzem či pádem z výšky až 40 m sklouzne na hladinu. Energie pádu ho urychlí tak, že se zastaví až kilometr od potápějícího se či hořícího plavidla. Uzavřený člun odolá i největším vlnám či žáru na hladině hořícího paliva. Bóje vysílá automaticky tísňový signál.
Dok suchý – místo, kde se trup lodi svařuje z obřích prefabrikátů (viz). Manipulaci zajišťují až 70 m vysoké jeřáby, schopné vyzvednout kusy o hmotnosti 800 tun. (Známe i dok mokrý, kde jsou již hotové lodě na vodě.)
Europort – na okraji nizozemského Rotterdamu je, pokud jde o obrat zboží (370 milionů tun ročně), největším přístavem světa. Zaměstnává na 65 000 pracovníků. Má klíčový význam pro EU, protože mj. ročně přijímá (díky tankerům) 170 milionů tun ropy z Perského zálivu a Ruska. Ročně sem připluje 30 000 kontejnerových lodí.
Flotel – hotel na lodi, tedy plovoucí turistický hotel.
Gyrokompas – přístroj, který se využívá pro určení opravdového severu Země v námořní plavbě. Obvykle je napojen na autopilota lodi, který z opravdového severu „počítá“ kurz lodi.
[
INMARSAT – systém, který využívá čtyř družic, „zaparkovaných“ na stacionární dráze nad rovníkem – nad Atlantikem, Jižní Amerikou, Tichým a Indickým oceánem, tak aby se jejich signály překrývaly. Jako retranslátory zprostředkovávají spojení pohyblivých vysílačů na plavidlech s parabolickými přijímacími anténami pozemních středisek, napojených na pozemní telekomunikační sítě. Nejnovější je digitální systém INMARSAT B. Vzniká i subsystém Mini-M, který umožňuje, aby tuto službu využívala i nejmenší plavidla. (Ta musejí mít satelitní stanici, připomínající notebook s mikrotelefonem.)
JETFOIL – zvaný též vodní „tryskáč“. Jde o dvoupalubové nebo smíšené rychlé okřídlené čluny s hydroreaktivním pohonem. Používají se jako výletní lodě či superrychlé trajektové linky v atraktivních ostrovních oblastech (Havaj, Malajsie, Japonsko aj.), takže zde nahrazují i letecké spoje. Při hmotnosti 106 tun letí ve čtyřmetrové výšce nad hladinou rychlostí až 100 km/hod.
Kutr rybářský – dřevěná, ocelová či plastová pobřežní plavidla s plochým dnem a výtlakem 30 až 50 tun. Tvar a konstrukce kutrů se v různých místech liší, Majitelé kutrů loví tradičně prutem či menšími tažnými sítěmi, což přírodu nepoškozuje.
Lodě požární – likvidují požáry na plavidlech, v omezeném dosahu i na pobřežních objektech. Největší je LA. Fireboat 2, která kotví v přístavu Los Angeles. Má 10 dálkově řízených vodních děl. Tři vysokotlaká děla dostříknou až na vzdálenost 185 m. Celkově chrlí na hořící objekt 10 000 m3 vody za minutu.
Majáky – vysílají úzké přerušované paprsky bílého, červeného či zeleného světla. Světelné signály či časový průběh světelného signálu majáku umožňují jeho identifikaci, neboť druh signalizace se uvádí v námořních mapách. V současnosti na světě slouží cca 10 000 majáků. Vedle pevných majáků jsou i majákové lodě – pevně zakotvená plavidla se signalizačním zařízením. Dříve převažovaly kamenné věže, dnes se upřednostňují ocelové sloupy zapuštěné do mořského dna. Zdrojem světla jsou výkonné xenonové lampy se záložním dieselagregátem. Viditelnost se pohybuje – v závislosti na intenzitě zdroje, výšce majáku nad hladinou a charakterem počasí – od 10 do 70 km.
Navigace – základní předpoklad bezpečné plavby. Určuje trasu, zeměpisnou polohu, směr a rychlost. Mezi pomocné navigační pomůcky patří plavební a námořní mapy, gyrokompas (viz), sextant (viz), chronometr, dalekohledy, hloubkoměr, radiolokátor. Využívá se i pomoci satelitů.
Okřídlený člun (hydrofoil) – mívá hliníkový trup. Ten se při rychlosti cca 25 km/hod. rostoucím vztlakem křídel zvedne cca dva metry nad hladinu a za pár minut dosáhne rychlosti 60–70 km/hod. Křídla „řežou“ vodu v hloubce několika dcm pod hladinou. Nejmodernější okřídlený člun – Supramar PT – 50 (v licenci japonské společnosti Hitachi) má na palubě až 130 cestujících. Známé jsou také ruské značky Raketa, Kometa a Meteor.
Prefabrikát – celé sekce trupu, příď s dnes nevyhnutelným „nosem“ pro snižování odporu plavby, záďová konstrukce s kormidlem atd. se svařují z plamenem vyřezávaných plechových tabulí o tloušťce 20 mm.
Radiolokátor (radar) lodní – na základě odrazu impulzů centimetrových vln, vysílaných otáčivou anténou, vypočte vzdálenost a polohu pobřeží, skalisek i plovoucích objektů a překážek a zobrazí je na obrazovce. Současné digitální radary analyzují situaci vzhledem k pozici a směru pohybu vlastního plavidla díky satelitní navigaci a vyznačí nejvhodnější antikolizní kurz. (Lodní radar odborníci vyvinuli na konci 2. světové války.)
Říčně-námořní loď – námořní plavidlo, které dokáže plout i na vnitrozemských vodních cestách.
Sextant – přístroj, kterým se měří úhlové vzdálenosti dvou bodů nebo výšky nebeského tělesa nad obzorem. Při navigaci určuje zeměpisnou polohu a čas.
Trajekt – loď pro dopravu osobních i nákladních automobilů a vlaků s cestujícími i samostatných osob mezi dvěma mořskými břehy na kratší vzdálenosti. Do dolního patra (pater) vjedou auta (i celý vlak), cestující si vystoupí a plavbu tráví na palubě a v horních patrech lodi, kde jsou obchody, restaurace, kajuty, vyhlídkové plošiny apod. Nejvíce trajektů křižuje Lamanšský průliv mezi britským Doverem a francouzským Calais.
Uzel – námořní délková jednotka (1/20 námořní míle) či jednotka rychlosti námořní lodě (15,46 m za 30 sekund, 1 námořní míle za hodinu). Pozor: námořní míle – nautical mile (n mi) – námořní délková míra, která měla v různých zemích různou velikost. Mezinárodní n mi = 1852 m (minuta rovníkového stupně), anglická nám. míle =1853,18 m, americká n mi = 1854, 96 m.
Vznášedlo – slouží jako rychlá přenosná loď (pro osoby, ale i osobní automobily) např. v Lamanšském průlivu. Může být čtyřikrát rychlejší než klasické plavidlo. Trup tvoří obdélníková skříň z hliníku. Do ní vrtulové ventilátory vhánějí vzduch, takže se pod vznášedlem vytváří vzduchový polštář. Největší současné vznášedlo (hmotnost 300 tun) pojme 428 cestujících a až 60 osobních automobilů. Vědci díky vznášedlu pronikají mj. do brazilských bažin i afrických pouští…
Železná lady Great Britain – první parník na světě, který byl ze železa, zkonstruoval roku 1843 anglický inženýr Isambard Brunel. Plavidlo, které ovlivňovalo chování kompasu, samo neplavalo a navíc ho poháněl lodní šroub, mělo délku 100 metrů. Z britského Liverpoolu do USA tento první železný parník dorazil 10. 8. 1845 průměrnou rychlostí 15 km /hod.
Více se dozvíte:
Jan Tůma: Zajímavosti o lodní dopravě, Columbus, 2009
http://cs.wikipedia.org/wiki/
